„Architektura má vzrušovat,“ zaznělo od Zdeňka Fránka ve Vi Peru

Čtvrtek, 2. Březen 2017 - 0:30
| Napsal:

Spojení „architektura v době developerské“ zní skoro jako oxymóron. Hned totiž vystávají otázky, jestli se dá ještě mluvit o umění, když se vše podřizuje logice peněz a tržní ekonomice. Nad rozpory současné architektury diskutovala významná jména: Zdeněk Fránek a Vladimír Krátký.

Foto: Galerie Vi Per
Fotoalbum: 

Galerie Vi Per byla pro diskuzi na toto téma naprosto ideální. Nachází se totiž v Karlíně, poblíž Karlínského náměstí. Tato pražská čtvrť zažila svůj největší boom v devatenáctém století, poslední dobou se ale zdá, že prochází velkou proměnou znovu: díky poměrně levným pozemkům o ni právě developeři začali mít velký zájem.

Mimochodem, v galerii probíhá do 25. března výstava Šumperák, kterou za redakci rozhodně doporučujeme shlédnout.

Začalo se smíchem

Sál narvaný k prasknutí umocňoval atmosféru a očekávání vkládaná do diskuze, která se měla každým momentem rozpoutat, byla značná. Jak přicházeli další a další diváci, přestalo se dostávat židlí a návštěvníci si museli sedat na zem nebo stát u dveří. Chvíli to dokonce vypadalo tak, že ani pozvaní hosté si nebudou mít kam sednout, organizátoři ale nakonec tři židle zachránili a mohlo se začít.

Na úvod se několika svými realizacemi představil pan architekt Krátký, uvedl například projekty Avenir v Radlické ulici, Gemini na Pankráci, bytový dům na Vinohradech a v neposlední řadě kancelářský komplex Futurama na Invalidovně, ke kterému je z Vi Peru nejblíže. Pan architekt pobavil publikum hned zkraje, když prozradil, že žádná ta jména nevymýšlel on ani nikdo z jeho kanceláře, ale tým, který má na starosti propagaci objektu pro investora-developera.

Když slovo dostal pan architekt Fránek, publikum se zasmálo podruhé, moderátora diskuze se zeptal, proč ho vybral, když on pro žádné developery, až na pár výjimek, nenavrhoval. Vzápětí si ale sám odpověděl, když začal komentovat aktuální nešťastnou situaci, ve které se architektura nachází.

Fránek a Krátký, sehraná dvojka opačných pohledů

„Žijeme v době bez architektury a je potřeba si to přiznat,“ zaznělo mimo jiné z úst Zdeňka Fránka.

Následující debata se rozpoutala velice rychle, každý z architektů vzájemně reagoval na postřehy a myšlenky toho druhého. Jednu chvíli to vypadalo, že se vůči sobě staví do opozice, Vladimír Krátký vystupoval jako zastánce developerů a snažil se je obhajovat, zatímco Zdeněk Fránek působil opačným dojmem. Ve výsledku se ale architekti často shodovali a souhlasili se sebou.

Výběr těchto dvou pánů byl od galerie Vi Per velice dobrým tahem: tvořili názorové protipóly, ale zároveň dokázali najít společnou řeč. Přitom se doplňovali tak, že každý přicházel s naprosto jinými myšlenkami a názory na danou věc, aniž by si navzájem protiřečili.

„Ve městech se potřebuje bydlet a pracovat,“ nechal se slyšet Vladimír Krátký.

Architekt Zdeněk Fránek dále mluvil o příkladech dobrých developerských realizací, mimo jiné uvedl i svého kolegu Krátkého. Zmínil také velký nárůst kancelářských ploch a uvedl, že neobsazenost kanceláří v Brně je přes 30 %. („V Brně bylo ke konci roku 2016 evidováno 63 400 m2 volných kancelářských ploch. Míra neobsazenosti mírně narostla na 12,1 %, což představuje nárůst o 0,3 procentního bodu oproti 1. pololetí 2016.“ Zdroj: Tisková zpráva Regional Research Forum, pozn. red.)

Kvalita architektury v době developerské

Do druhé poloviny debaty se vstoupilo optimisticky. Architekt Fránek vyjádřil myšlenku, že se situace opravdu zlepšuje, o kvalitě architektury ovšem nerozhoduje jen samotná stavba, nýbrž také prostor kolem a urbanistické zasazení budovy do kontextu města. Nechal se mimo jiné slyšet, že architektura má vzrušovat a obohacovat člověka. Další pokrok vidí v kultivaci prostředí, dobrých příkladech a nátlaku na úřady a instituce, aby kvalitu architektury hodnotili. Spolu s Vladimírem Krátkým se shodli na tom, že největší problém nastává tehdy, kdy do projektu nezasahuje vůbec žádný architekt, a vše navrhují a projektují stavební inženýři , v tom případě se vůbec nejedná o architekturu, domy spolu nekomunikují, mají špatnou dispozici a jsou nekvalitní. Ze sta projektů, které se realizují, je podle obou diskutujících dobrých přibližně pět.

Standard architektury

Závěrečná otázka moderátora zazněla jasně: „Měly by standard kvality architektury udávat veřejné realizace?“ Oba architekti si nicméně uvědomovali, že je otázka komplexnější a rozhodně na ni nebude jednoduché odpovědět. Zajímavý postřeh uvedl architekt Krátký: „Developerovi se nemůže stát, že by se mu náklady zvýšily o sto procent.“ Podle něho stát stavět neumí, nemůže tedy ani udávat jakýkoliv standard. Žádný z diskutujících si nemohl vybavit významnou veřejnou zakázku, která by byla architektonicky kvalitní.

Diskuze s publikem se pak vedla na různá témata, mezi nimi bylo například sociální bydlení, přebírání inspirace z projektů ze zahraničí a vstoupilo se i na světovou scénu, kdy se hovořilo o architektuře Japonska.