Sebevědomá a přirozená. Horácká aréna v Jihlavě získala Českou cenu za architekturu
Do detailu promyšlená veřejná stavba, která propojuje sport, kulturu a každodenní život města. Vítězem 11. ročníku České ceny za architekturu se stala Horácká multifunkční aréna v Jihlavě od ateliéru CHYBIK + KRISTOF. Ačkoliv je obrovská a červená, podle poroty se přirozeně začlenila do města.
Česká cena za architekturu / EARCH.CZ, 12. 11. 2026
Ve čtvrtek 12. listopadu večer byly předány diplomy a skleněné trofeje nejlepším českým stavbám. Hlavní cenu České ceny za architekturu 2026 získala Horácká multifunkční aréna v Jihlavě (2025) od architektů Ondřeje Chybíka a Michala Krištofa z ateliéru CHYBIK + KRISTOF; investorem je statutární město Jihlava. Nová aréna nahrazuje původní zimní stadion v centru města a přináší sportovní, kulturní i společenské zázemí, které má městu sloužit k celé řadě účelů. Vedle hokejových utkání se zde mohou pořádat koncerty a další akce pro tisíce návštěvníků.
„Horácká aréna je sebevědomou soudobou stavbou, která ve svém prostředí působí překvapivě přirozeně. Porota ocenila také mimořádnou důslednost návrhu – od celkového architektonického a urbanistického řešení přes fasády a interiéry až po osvětlení, mobiliář a vizuální identitu.“ Podle poroty je aréna příkladem, jak se může velká sportovní stavba stát plnohodnotnou součástí městského veřejného prostoru a současně posílit vztah k místu. Návrh arény vzešel z architektonické soutěže a potvrzuje tak její smysl a význam. Aréna získala rovněž Cenu veřejnosti.
Porota ocenila dalších pět finalistů, udělila cenu Aleny Šrámkové za ženský přínos architektuře a dvě čestná uznání. Dále byly uděleny čtyři partnerské ceny.
Finalisté 2025
Ocenění Finalista náleží nádraží Praha-Bubny (2025) od ateliéru JAKUB CIGLER ARCHITEKTI, autorem návrhu je Jakub Cigler, generálním projektantem byl Metroprojekt. Stanice vznikla jako jedna z prvních staveb na rozsáhlém transformačním území Bubny-Zátory. Výrazným prvkem je lehce působící zastřešení nástupišť z bílého pohledového betonu s kruhovými světlíky, které do prostoru přivádějí denní světlo. „Stanice není pouhou dopravní stavbou; předjímá podobu čtvrti, která kolem ní teprve vyroste, a staví veřejnou dopravu do centra budoucího rozvoje. Do města vnáší pohyb a zároveň působí mimořádně klidně, jasně a vyrovnaně,“ uvedla porota ve svém hodnocení.
Druhým finalistou je Revitalizace Pivovarských teras ve Vimperku (2024), což je dílo týmů Steiner a Malíková krajinářští architekti a ateliéru Roman Brychta Architekti. Autory jsou Pavlína Malíková, Aleš Steiner a Roman Brychta; investorem je město Vimperk. Dříve nepřístupný svah revitalizace proměnila v soustavu teras s odlišnými atmosférami. Nové lávky, schodiště, rampy a pěšiny propojují historické centrum s okolní zástavbou. „Architektura a krajina zde nesoupeří se stávající zástavbou, ale umožňují městu, aby bylo lépe propojené, přístupnější a živější,“ ocenila porota. Terasy rovněž získaly cenu Aleny Šrámkové.
Do finále postoupilo rovněž Oživení Radbuzské náplavky v Plzni (2025), jehož autory jsou Jakub Mareš a Richard Zeman z ateliéru Jsme k světu. Projekt představuje více než desetiletý proces proměny zanedbaného nábřeží v živé městské prostranství. Projekt, který začal občanskou a kulturní iniciativou, postupně zpřístupnil břeh řeky a doplnil jej o místa pro posezení, sport i setkávání. Historické dvojmostí, původně určené k demolici, dostalo výrazný červený nátěr a nově slouží také jako místo setkávání s kavárnou. „Oživení náplavky je příkladem toho, jak mohou občanské a kulturní iniciativy posouvat hranice možného – nově interpretovat historické prvky a podporovat nové formy městského veřejného života,“ konstatovala porota.
Dalším finalistou je Svazková základní škola LOŠBATES v Louňovicích (2025). Škola vznikla z iniciativy čtyř obcí a na základě mezinárodní architektonické soutěže. Projekt připravily ateliéry Pelletier de Fontenay a SOA architekti, které propojily kanadské a české zkušenosti. Autory návrhu jsou Ondřej Píhrt, Štefan Šulek, Ondřej Laciga, Hubert Pelletier, Yves de Fontenay a Yann Gay-Crosier. Dvoupodlažní škola na rozhraní lesa a zástavby obklopuje velkorysý zelený dvůr v rámci konceptu „lesního kláštera“. Dvůr je místem hry, odpočinku i výuky. Škola zároveň plní důležitou komunitní funkci: sportovní hala, jídelna či umělecká škola mohou sloužit také mimo běžnou výuku. „Základní škola LOŠBATES ukazuje, jak může spolupráce obcí, ambiciózní zadání a architektonické pojetí přinést nové podněty pro podobu současných škol a stát se tak inspirací pro další obce,“ vyzdvihla porota.
Porotu zaujalo také rozšíření hřbitova v Hostivaři v Praze (2025) od ateliéru Fertyk a BAKYTA, autory návrhu jsou Stanislav Krčmárik, Róbert Bakyta a Lukáš Radošovský. Porota ho taktéž poslala do finále. Betonové stěny kolumbária zde vymezují chráněný vnitřní prostor s loukou a solitérním stromem a oddělují jej od ruchu města. Přísná geometrie architektury kontrastuje s volně rostoucí vegetací a proměnlivým světlem. Inovativní je i osazení uren přímo do konstrukce stěn a integrace prvků pro svíčky. „Síla stavby spočívá v promyšlenosti, střídmosti a schopnosti proměnit jednoduché prvky v místo s hlubokou prostorovou a emocionální intenzitou,“ ocenila porota.
Další ceny poroty a čestná uznání
Cenu Aleny Šrámkové, která upozorňuje na přínos žen v současné architektuře, získala revitalizace Pivovarských teras ve Vimperku, na které se významným způsobem coby spoluautorka podílela krajinářská architektka Pavlína Malíková. „Cena Aleny Šrámkové tak oceňuje nejen vynikající krajinářskou architektku, ale i projekt, který ztělesňuje to, co bychom rádi vídali častěji: spolupráci různých lidí a oborů, vzájemnou důvěru a tvorbu něčeho, čeho by nikdo z nich sám o sobě nedosáhl,“ uvedla porota.
Čestné uznání udělila mezinárodní porota Lesnímu koupališti v Liberci (2025), za nímž stojí Jan Vondrák, Jan Mach a Marie Vondráková z ateliéru Mjölk architekti. Obnovené přírodní koupaliště u Lidových sadů doplnil nový pavilon se saunou, barem a šatnami. Jeho střídmá ocelová a dřevěná konstrukce se sněhobílou fasádou a rytmem oblouků připomíná tradiční plovárenskou architekturu. Podle poroty je mimořádný také způsob vzniku: architekti se do dlouhodobé proměny zapojili spolu s místní komunitou, dobrovolníky a městem. Koupaliště zůstává veřejně a bezplatně přístupným místem, které propojuje architekturu s každodenním společenským životem.
Čestné uznání získala také přestavba zahradního domku v Panoším Újezdu (2023) od architektky Lenky Milerové. Zchátralý kamenný chlívek se proměnil v malý rekreační dům, který nenarušuje charakter původního místa. „Zahradní domek není dokonalý dům. Je to osobité, intimní a dojemné útočiště – malé hnízdo spletené z přírody a betonu,“ uzavřela porota ve svém hodnocení.
Více k tématu
Další ocenění
Do oceňování se zapojila také veřejnost. V online hlasování na webu České ceny za architekturu zvítězila Horácká multifunkční aréna v Jihlavě. Z 25 nominovaných realizací mohla odborná i laická veřejnost vybírat od 16. června do 31. října 2026. Stejně jako v loňském roce, kdy byla Cena veřejnosti udělena vůbec poprvé, se tak i letos hlasující shodli s mezinárodní porotou.
Své ceny udělili také partneři České ceny za architekturu. Cenu Agentury ochrany přírody a krajiny za vytvoření kulturní dominanty ve venkovském prostředí získala Kaple Panny Marie Bolestné v Nesvačilce (2024) od architekta Jana Říčného z ateliéru RCNKSK. Stavba na vyvýšeném místě vytváří nepřehlédnutelný orientační bod. Ocenění vyzdvihuje originální dřevěnou konstrukci, poctivou řemeslnou práci a působivý interiér, který nabízí prostor pro ticho a rozjímání. Podstatná je také iniciativa místních obyvatel, kteří se na vzniku kaple podíleli a pomáhali ji financovat.
Cenu Centra pro regionální rozvoj ČR za příkladnou realizaci návrhu vzešlého z architektonické soutěže získala Knihovna Olomouc – pobočka Kotelna (2025) od ateliéru kcarch, autory jsou Václav Čermák, Václav Kolínský a Ondřej Šperl. Bývalá sídlištní výtopna se proměnila v knihovnu a kulturní centrum, které obohacuje veřejný život okolního panelového sídliště. CRR oceňuje zejména to, že kvalitní řešení vzešlo z profesionálně připravené architektonické soutěže. Výsledná konverze zachovává původní konstrukci a přináší neokázalé, hravé a funkční řešení, které citlivě využívá potenciál původní stavby.
Cenu společnosti Central Group za inovativní přístup k řešení nového bydlení získal projekt Dostupné bydlení ve Žďáru nad Sázavou (2025) od ateliéru Kuba & Pilař architekti; autory jsou Ladislav Kuba, Tomáš Pilař, Radka Vašut a Ivona Uherková. Oceněné bytové domy propojují racionální prefabrikovanou konstrukci, kvalitní obytné prostředí a udržitelnost.
Cenu společnosti VELUX za práci s denním světlem získala přestavba zahradního domku v Panoším Újezdu (2023) od Lenky Milerové. VELUX vyzdvihuje především promyšlené využití denního světla, které spolu s velkorysým prosklením propojuje interiér s okolní zahradou, zvýrazňuje charakter použitých materiálů a dává malému prostoru osobitou atmosféru.
