Obrana brutalistní (ne)památky. Demonstrace za záchranu Transgasu

Úterý, 5. Prosinec 2017 - 14:54
| Napsal:

Při včerejším pozdním odpoledni se u schodiště komplexu budov Transgas v Rubešově ulici začali scházet obyvatelé Prahy, novináři, studenti, profesoři, „lidé ducha“, jak je později označila předsedkyně klubu za starou Prahu Kateřina Bečková, aby vyjádřili nesouhlas s rozhodnutím ministra kultury Daniela Hermana o nejmenování brutalistního areálu kulturní památkou, čímž ji zbavil ochrany a nepřímo tak souhlasil s jejím zbouráním. 

Demonstrace za záchranu Transgasu © Daniela Šrámková
Fotoalbum: 

Na demonstraci promluvily významné osobnosti, jako je například architekt Václav Aulický a Jan Fišer, poslední žijící autoři komplexu, profesorka dějin umění Milena Bartlová, sochař a profesor Pavel Karous nebo Kateřina Bečková. Většina z nich upozorňovala na selhání struktur ministerstva kultury a jeho politického vedení, Pavel Karous ve shodně s ostatními vyjádřil obavu, že brzy vymažeme celou kapitolu české kultury a dojde k „drastickému přerušení kontinuity tak důležité pro zdravou povahu města a společnosti.“ Velkým problém je podle Karouse také to, že situace, kterou nyní sledujeme na ministerstvu kultury, je pouhou ukázkou současného fenoménu demontování demokracie, který je rozšířen i v mnoha dalších orgánech státní moci.

Soubor staveb bývalého Plynárenského centrálního dispečinku Transgas a ministerstva paliv a energetiky stojí na Vinohradské třídě pod budovou Československého rozhlasu. Jedná se o tři stavby, na kterých se v 60. a 70. letech podíleli architekti Ivo Loos, Jindřich Malátek, Jan Eisenreich, Václav Aulický a Ivan Fišer. Podle historičky architektury Radomíry Sedlákové se jedná o „stavby, které ukazují, že v té době česká architektura ještě byla v dobré kondici, dokázala velmi dobře sledovat, co se děje ve světě, jaké jsou aktuální trendy a dokázala je v tehdejších podmínkách dobře realizovat. Myslím, že areál neměl v Praze obdoby. Myslím, že by budova měla být prohlášena za kulturní památku.“

Na architektonické kvality brutalistního areálu neupozorňují pouze místní odborníci. Srbská profesorka architektury Ana Miljački o Transgasu například prohlásila, že budovy „jsou vzácnými šperky poválečné Prahy“. Milánský architekt Domenico Chizzoneti se dříve přihlásil k výjimečné architektonické kvalitě Transgasu a německý umělecký ktitik Jörg Haspel Transgas hodnotí jako „významný český příspěvek evropské moderní architektuře“ a apeluje na ochranu společného dědictví poválečné architektury. „Transgas patří k těm stavbám, které vzbuzují u mezinárodního publika architektů a milovníků architektury obdiv a překvapení."

Odborný názor místních a dopisy, které zahraniční architekti a profesoři poslali, jakoby nehrály žádnou roli, je to přesně ten typ ignorace, o které se na demonstraci mluvilo s velkým zklamáním. Poslední slovo měl Pavel Karous, který svůj projev zakončil v návaznosti na citát německého spisovatele Heinricha Heineho „kde se začnou pálit knihy, tam nakonec budou lidi upalovat.“ Dodal: „Tam, kde se bourá umění a kvalitní architektura, tam se bourá i demokracie.“ 

Klíčová slova: 

Diskuse: