Luxusní přestavba vily ze 60. let

Na kopcích Vídeňské pánve, na východním úpatí severních Alp, přímo na katastrálních hranicích města Vídně se staví vily už od 18. stol. Právě zde byla umístěna i stávající stavba, původem z let 60.

Role výhledu a výhledů hrála při přestavbě tohoto domu ve svahu zásadní roli. Původní stavba připomínala vilu jen málo a kvůli četným rozšířením a přestavbám už postrádala jakékoliv prostorové či architektonické kvality. Poslední, střešní přístavba byla navíc předimenzovaná a kvůli celkovému technickému stavu budovy byla v rámci nové přestavby zcela odstraněna.

Architekti navrhli takovou podobu domu, která by odhalila jeho „osobnost“ a jejíž funkce se jasně odvozují od rozdílného členění vnitřních a vnějších prostor. Vila už zdáli odhaluje, jaké jsou její jednotlivé obytné funkce, a mezi pohledem zvnějšku a soukromím tak vzniká jisté napětí. Hmotnost, průhlednost a hra s formami jsou budovány postupně a ve vrstvách. „Chtěli jsme dát nový život poměrně velkému domu i jeho stávající vertikalitě. Sokl jsme zdůraznili přírodním kamenem, ale s tím jak se dům zvedá do výše, roste i jeho průhlednost,“ říká jeden z tvůrců přestavby Rames Najjar. Vrstva ložnic, například, odděluje přízemí od obýváku s vyhlídkou na vrcholu a zvenčí se projevuje jako lehce zbarvený skleněný pás.

Střešní patro prošlo kompletní přestavbou. Konstrukčně je podepřeno třemi sloupy a toto opatření umožnilo zřízení ze všech stran proskleného patra s výhledem do všech světových směrů. Za jasného počasí je dojem opravdu mimořádný: lze dohlédnou na řeku Vídeňku na severovýchodě, na Alpské vrcholky na jihu a na východ až do Maďarska se Slovenskem.

Řešení prostorů

Vila je orientována východo-západně a stojí na poměrně úzké a příkré parcele, přístupné dvěma silnicemi. Hlavní vchod na nižší úrovni byl ponechán, prostory soklu budovy jsou soukromějšího rázu a lépe chráněné. Ložnice, koupelny a wellness se nachází v prvním patře, odkud lze také vstoupit na terasu a k bazénu. Původní vstup do budovy byl z této strany taktéž ponechán.

Na vrchol budovy byl přidán samostatný prvek, obývací patro, z něhož se tak stává „dům v domě“. Bílá fasáda z desek Alucobond podtrhuje vzdušný, lehký dojem. Prostory interiéru jsou rozměrné a světlé, samostatné těleso schodiště potom vede k prosklenému pavilonu na úplném vrcholku domu. Prostory plynule přechází jeden v druhý, svažující se sloupoví podtrhuje charakter modernizovaného loftu. Vila ve svahu tak nechává dědictví ze 60. let za sebou a s patřičným uživatelským sebevědomím kráčí vstříc 21. století.