Odešly uznávané osobnosti - Miroslav Baše a Ivan Dejmal

PROF. ING. ARCH. MIROSLAV BAŠE zemřel v sobotu 2. února 2008 ve věku nedožitých 75 let. Patřil mezi mezinárodně uznávané architekty, urbanisty i teoretiky architektury. Na Fakultě architektury ČVUT v Praze, kterou v roce 1956 sám vystudoval, přednášel urbanismus a v roce 2003 byl jmenován proděkanem pro vědu a výzkum. Praxí prošel kromě jiného i v ateliéru Josefa Gočára, v letech 1969-70 absolvoval postgraduální studium na Wayne State University Detroit, v roce 1985 odešel na tři roky projektovat do Kuvajtu. Jeho orientaci na památkovou péči a urbanismus ovlivnilo především mnohaleté působení ve Státním ústavu pro rekonstrukce památkových měst a objektů (SÚRPMO) v Praze (1968-1991), kde působil od října 1988 ve funkci ředitele projektového závodu pro urbanismus a průzkumy. Již počátkem 90. let se podílel na zpracování velkého množství urbanistických programů, včetně programu pro obnovu venkova pro Výzkumný ústav výstavby a architektury (VÚVA). Baše také pracoval na metodických dokumentech, které vydával VÚVA a SÚRPMO. Byl blízkým spolupracovníkem Bohuslava Blažka, Dobroslava Líbala či Pavla Kupky. Za kvalitní byl považován dokument týkající se obnovy nemovitých kulturních památek - jejich identifikace, stavebně historický průzkum atd. „Byla to nesmírně zajímavá práce a dodnes je mezinárodně ceněná“, říká JUDr. Jiří Plos, bývalý ředitel VÚVA a současný sekretář České komory architektů (ČKA).Byl aktivním projektujícím architektem, organizoval a přednášel na odborných konferencích u nás i v zahraničí, publikoval množství odborných textů a podílel se na vydávání knih. Kromě památkové péče a ochrany kulturního dědictví se angažoval v urbanismu venkovských osídlení. Zpracoval řadu územních plánů menších územních celků, zejména na Brdsku. Středočeským krajem se zabýval velmi intenzivně, např. s RNDr. Václavem Cílkem zpracovali studii Suburbanizace pražského okolí – dopady na sociální prostředí.Působil jako místopředseda Spolku pro obnovu venkova a mnoho let úzce spolupracoval také s ČKA, především v oblastech památkové péče, urbanismu a venkova. Byl členem pracovní skupiny pro památkovou péči ČKA. Podle názoru Ing. arch. Jiřího Mergera, předsedy této pracovní skupiny a místopředsedy ČKA se jednalo a „vzácně vyrovnaného, vzdělaného, respektovaného architekta a čestného člověka.“Vzpomínky kolegůIng. arch. Martin KrisePořád před sebou vidím jeho tvář a jeho postavu. A stíhám ve vzpomínkách jeho rychlé kroky na cestě přes Letnou skoro každé ráno tehdy, když jsme pracovali spolu. Byl to muž se stále chlapeckým vzhledem a se stále stejnou kuráží pustit se do nového úkolu. A stejně překvapivá jako jeho stále věčné mládí, byla jeho schopnost a vůle přijít věcem našeho světa na kloub, sebrat a rozebrat fakta. Schopnost porozumět rozporům a hledat souvislosti patřila úplně na druhou stranu jeho osobnosti a byla dospělejší a moudřejší než jeho skutečný věk. Lituji, že nás tady nechal právě v okamžiku, kdy se rozhodl promlouvat do vztahů mezi moderní starostí o památky a mezi potřebou kolegů architektů se oprostit od minulých vlivů a svobodně uskutečňovat vize forem a nového stavitelství, které se tak naléhavě v našem řemesle prosazují.Ing. arch. Alexander GjuričZnali jsme se skoro čtyřicet let. I když jsme si byli vždycky blízko, na společném úkolu jsme pracovali jen zřídka. I tak jsem měl dostatek příležitostí poučit se z jeho brilantního myšlení a schopnosti přesné formulace.Pracovně jsme si byli nejblíže při našem společném zahraničním angažmá, kde situace vytváří mnohem bližší vztahy pracovní i soukromé. Umožnila mi zblízka pozorovat i obdivovat oboustranně krásný celoživotní partnerský vztah s jeho ženou Olgou. Z té doby je i moje osobní vzpomínka na jeho vtip a smysl pro ironii: závěrečný večer mého pobytu vymyslel, opatřil kostýmy a rekvizitami, nacvičil a zrealizoval na rozloučenou se mnou a mojí manželkou sborový pánský šavlový tanec.Jeho životopis je typickým životopisem nekomunistického intelektuála, který musel ve svém odborném vzdělání spoléhat zejména sám na sebe, který prožil krátké období nadějí a ohromné osobní aktivity v roce 1968 a nebyl pasivní ani v následujícím pochmurném období let sedmdesátých a osmdesátých, kde svědky jeho odborné činnosti byli jen lidé blízcí. Bylo štěstí pro nás i naši profesi, že po roce 1989 naplno rozvinul svůj talent a schopnosti a dosáhl vrcholného uznání jak na akademické půdě tak i v architektonických i multioborových týmech, v nichž pracoval.Byla to noblesní osobnost české architektury. Málokdo z architektů byl schopen přesáhnout svoji profesi a pronikat do souvislostí s řadou oborů dalších. Málokdo byl tak respektovaný významnými osobnostmi jiných oborů jako právě on. Bude nám chybět jako přítel i jako mimořádně inspirující osobnost naší profese.Ve středu 6. února 2008 zemřel po krátké nemoci ve věku 61 let ING. IVAN DEJMAL. Byl považován za jednu z nejvýznamnějších osobností české politiky ochrany životního prostředí a ekologického odborníka. Ze studia na Vysoké škole zemědělské byl v roce 1970 vyloučen po zatčení za činnost ve studentském hnutí. Vězněn byl pak v období normalizace několikrát. Studium dokončil až po rehabilitování v roce 1990. Vedl ekologickou komisi Charty 77 a vydával Ekologický bulletin. Spoluzakládal i další důležité organizace, jako např. Hnutí za občanskou svobodu, Ekologickou společnost (která iniciovala vznik asociace ekologických organizací Zelený kruh) nebo Konfederaci politických vězňů. V letech 1991-1992 působil jako ministr životního prostředí a snažil se prosadit především zákon o ochraně přírody. Vedl Český ústav ochrany přírody, Společnost pro krajinu, byl členem Strany zelených, spoluzakladatelem a předsedou Ligy ekologických alternativ, v prosinci 2007 se stal místopředsedou rady Ústavu pro studium totalitních režimů.Ivan Dejmal úzce spolupracoval s architekty i urbanisty. Jako člen vlády podporoval vznik zákona o výkonu povolání autorizovaných architektů, inženýrů a techniků. Stal se členem představenstva České komory architektů. Usiloval o formování jasných názorů na politiku, přírodu, krajinu i památkovou péči. „Byl to člověk nesmírně poctivý, čestný, statečný a hlavně schopný sebereflexe a poznání. Přistupoval k věcem s porozuměním a svoje názory a postoje dokázal změnit, ale nebylo to tak, že by je měnil ze dne na den, šlo o přirozený vývoj v poznávání. Byl úžasná osobnost.“ Sdělil sekretář ČKA JUDr. Jiří Plos. Ve spolupráci s architektonickou komorou a všemi významnými odborníky zabývajícími se krajinným rázem založil Společnost pro krajinu. Do širšího povědomí vstoupil také jako iniciátor a pořadatel konference Tvář naší země – krajina domova (www.prokrajinu.cz). Účastnil se na zpracování celé řady územních plánů (a to i ve svém rodišti v Ústí nad Labem, jemuž tak pomáhal s rehabilitací ve veřejnosti). Sestavoval dokumenty týkající se zeleně a tvorby krajiny. Vzpomínky kolegůIng. arch. Ivan Plicka Je nemožné v několika větách zachytit, co všechno pro mě Ivan znamenal. Je podivné psát o něm v minulém čase. Byl to jeden z nejmoudřejších a nejslušnějších lidí, co jsem kdy potkal. Nezměnila ho ani moc a svět politiky, zůstal sám sebou, férový a noblesní. Měl schopnost pojmenovat podstatné a houževnatě se pak za to brát. Nezneužíval při tom podružnosti k přízemním sporům. Ustavičně tak rehabilitoval pojem ekolog. Děkuji za obdarování, že jsem s ním mohl strávit společný čas. Neumím si představit, že už neuvidím jeho pobavený úsměv a jiskřící, přimhouřený, trochu poťouchlý pohled. Jdeme ohledávat prázdná místa, která tu po něm zůstala. Bude nám to trvat dlouho.