Z domu ze 60. let vznikly tři byty. Rekonstrukce otevírá interiér světlu i moři
Architekt Francesco Valentini proměnil dům ze 60. let v italském Porto San Giorgio na tři samostatné byty. Rekonstrukce otevírá interiéry směrem k moři a ukazuje, jak mohou i nenápadné prvky, jako jsou dveře, ovlivnit celkovou prostorovou kompozici.
Výchozí stav a rámec projektu
Dům stojí ve městě Porto San Giorgio na pobřeží Jaderského moře. Před rekonstrukcí fungoval jako jedna nemovitost, architekt Francesco Valentini v něm ale rozpoznal potenciál pro jiné uspořádání. S využitím italského programu Piano Casa mohl do obytné plochy zapojit i původní arkádu na západní straně a stávající objekt rozšířit. Z jednoho domu tak vznikly tři samostatné byty. Hlavní jednotka o ploše 90 m², menší byt o velikosti 30 m² a garsonka s rozlohou 28 m².
Zásah se netýkal jen dispozice. Valentini odstranil vnitřní příčky a přestavbu využil také k úpravě obvodového pláště. Rekonstrukce zároveň zlepšila energetický standard domu. Nové konstrukční vrstvy, kvalitnější zasklení i moderní technologie zvýšily komfort bydlení bez narušení původního charakteru stavby.
Rekonstrukce naplno využila potenciál domu, který se obrací k přístavu a malebné vesnici Torre di Palme. Terasa široká přibližně tři metry vede po celé délce budovy od východu na západ a v létě rozšiřuje obytnou část. Uvnitř architekt zvolil klidnou materiálovou skladbu s dubovou podlahou, jemně strukturovanými stěnami a velkými okny, která otevírají byty dennímu světlu i výhledům.
Dveře jako součást kompozice
Výraznou roli v návrhu sehrály dveře a jejich začlenění do architektury interiéru. Skryté zárubně, sjednocené povrchy a přesně řešené přechody mezi stěnou, podlahou a dveřním otvorem pomáhají zachovat čistotu prostoru a podporují jeho jednotnou materiálovou koncepci.
V celém domě architekt použil zárubně ECLISSE 40 s jemně zkoseným profilem. U každých dveří orientoval zkosení podle dispozice, někde směrem do obytné části, jinde do chodby. Detail tak navádí pohled, pracuje se světlem a zároveň pomáhá čitelněji vymezit jednotlivé prostory.
Na stejný princip navazují šikmé lišty ECLISSE Delta. Kopírují úhel ostění zárubní ECLISSE 40 a vytvářejí plynulý přechod mezi podlahou, stěnou a dveřním otvorem. Místo standardního soklu zde vzniká linka, která v interiéru přidává optickou hloubku a zvýrazňuje proměnlivost světla během dne.
V koupelnové části se Valentini rozhodl pro skrytou zárubeň ECLISSE Syntesis Battente. Zapuštěná konstrukce splývá s povrchem stěny a umožňuje skrýt vstup do koupelny bez klasických obložek. Toto řešení propojuje s lakovaným obložením v odstínu starorůžové, které do čisté geometrie vnáší barevný akcent. Současně integruje úložné prostory pro hosty i technické zázemí, takže obslužná část nepůsobí jako dodatečný prvek.
V podkroví, které je navrženo jako klidový prostor s volně stojící vanou, použil architekt pro šatní zónu s řadou skrytých úložných míst nábytková dvířka ECLISSE Syntesis Areo. Ta umožňují stejnou povrchovou úpravu jako okolní stěna, takže splývají s plochou a neupozorňují na sebe.
Více k tématu
Rekonstrukce v Porto San Giorgio ukazuje, jak výrazně mohou detaily kolem dveří ovlivnit výslednou architekturu bytu. Zárubně, lišty i skrytá dvířka zde neslouží jen k oddělení místností nebo zakrytí technického zázemí. Pracují se směrem pohledu a kontinuitou materiálů. Právě díky tomu působí tři nové byty kompaktně, přestože každý z nich má odlišnou velikost i provozní logiku.
