Najít si práci jako textilní designér se povede jen málokomu. Je to trochu smutné, říká Emma Šádová
Textilní designérka Emma Šádová skončila Vysokou školu umělecko-průmyslovou a má za sebou první „dospělý“ projekt – nový potisk starých látek. Zájem o ně je prý velký. Jak bude její kariéra pokračovat? Kam se chce vydat a čeho se bojí? Přinášíme obnovený cyklus Youngblood o designérech a architektech, kteří mají všechno ještě před sebou.
Veronika Pařízková, 12. 11. 2026
Emma Šádová má těsně po škole. V létě skončila studium v Ateliéru textilní tvorby a je vidět, že dávat rozhovory nepatří k její nejoblíbenějším činnostem. Přesto mě v obchodě Textile Mountain vítá s úsměvem, uvařeným čajem a sušenkami. Svůj vlastní ateliér ještě nemá.
Volba na schůzku v kultovním obchodě s látkami není náhodná. Textile Mountain, který založila Lenka Baarová, za několik let své existence změnil adresy, ale ne své poslání – prodávat kvalitní látky a myslet při tom i na udržitelnost. Emma v obchodě dlouhodobě pracuje, radí zákaznicím s výběrem materiálů i střihem. Vloni v září začala být jejich spolupráce ještě intenzivnější. Pro Textile Mountain navrhla kolekci potisků, které už pár dní po naskladnění z pultu mizí.
Využila přitom látky, které byly určené k likvidaci, a vyřazené sítotiskové válce, o které už nebyl zájem. O jejím vstupu do praxe, rodinném zázemí i rozdílech mezi textilem a vysokou módou si povídáme mezi rolemi látek, které tato extrémně skromná a přitom extrémně talentovaná designérka navrhla.
Když jsem si prohlížela Instagram s tvojí tvorbou, narazila jsem i na jméno Vendula Šádová. Dlouho jsem si myslela, že je to tvoje sestra. Teprve později mi došlo, že je to tvoje maminka. Byla to ona, kdo tě přivedla k textilu a rukodělné tvorbě?
Určitě. Maminka stejně jako já studovala střední školu v Jihlavě - Heleníně se zaměřením na textil, takže to bylo předurčené. S textilem jsem byla v kontaktu už od dětství.
Vendula v jednom rozhovoru říkala, že společné tvoření je pro vás nejhezčí způsob, jak spolu trávit čas. Vytáhnete komponenty a pracujete u jednoho stolu. Dochází mezi vámi někdy ke generačním střetům? Lišíte se v estetice nebo v přístupu k tvorbě?
Myslím, že máme hodně podobný vkus. Zároveň se navzájem ptáme na názory té druhé a svoje věci si tak trochu společně kurátorujeme.
Maminka se vedle vlastní tvorby věnuje i vzdělávání mladých umělců. Učila na střední škole i tebe?
Ne. Sama zařídila, abychom se nepotkaly ve škole v roli učitelky a studentky, protože by to mohlo být problematické. V té době jsem byla dost tvrdohlavá a možná bych s tím trochu bojovala. Její tvorba se mi ale vždycky líbila.
Tvořila si od malička. Pamatuješ si, co jsi vytvořila jako první?
K oděvu jsem vždycky měla blízko, ale spíš jsem ho obdivovala zpovzdálí. Nemám takovou trpělivost a píli na konstrukční přemýšlení a všechno, co tvorba oděvu vyžaduje. Vždycky mě ale zajímalo to médium, takže jsem dělala věci kolem něj. Už jako malá jsem vyráběla brože, třeba z alobalu nebo z různých náhodných předmětů.
Brože, které spolu s maminkou vyrábíte, jsou poměrně výrazné a avantgardní. Vyrůstala jsi ve vesnici Cerkev kousek od Jihlavy, kde taková tvorba a osobitý styl mohly přitahovat pozornost. Bylo ti to někdy nepříjemné?
Více se to projevilo až po střední škole, kdy jsme začaly intenzivněji spolupracovat a tvořit společně u jednoho stolu. To už jsem měla větší kuráž a nebála jsem se. Dnes mě naopak baví trochu rozvířit prostředí menšího města. Ale musela jsem k tomu dospět.
Snažila ses už na základní škole oblékat jinak než ostatní?
Na základní škole jsem se ještě tolik neprojevovala a svůj projev jsem spíš upozaďovala. Největší výbuch přišel na střední, protože jsme studovali umělecký obor a byla jsem mezi svými. Bylo to podnětné prostředí, ve kterém člověk nemusel tolik řešit, co si o něm ostatní myslí. Velice ráda na to vzpomínám. Škola leží kousek za Jihlavou, uprostřed lesů. Lidé si ji někdy pletou s jihlavskou grafickou školou, ale my jsme byli jinde. Kvůli zajímavé architektuře se místu přezdívá Bradavice. Má to tam krásnou, klidnou atmosféru.
Jak ses nakonec dostala ke studiu textilu?
Hned po maturitě jsem se hlásila na ilustraci na UMPRUM. Dostala jsem se do druhého kola, ale nepřijali mě. Už na střední jsme měli ale přednášku o možnostech studia ve Velké Británii, která mě nadchla. Bylo to ještě před brexitem, takže přihlášení bylo jednodušší. A tak jsem do Anglie nakonec odjela studovat ilustraci na bakalářském stupni na University of Northampton. Studium jsem ukončila v době, kdy propukala pandemie covidu. Zároveň jsem byla přijatá na UMPRUM, do textilního ateliéru. Rodiče mě podporovali v tom, abych ve studiu pokračovala, a já té příležitosti využila.
Když jsi říkala, že by sis na oděvní tvorbu netroufla, napadlo mě, jestli to není vůči textilu trochu nespravedlivé. Na designérských školách se často adoruje móda, zatímco textil působí jako její méně nápadná sestra. Přitom se zdá, že se jeho význam v poslední době znovu posiluje.
Určitě. Myslím, že tomu pomáhá i to, jak se v ateliéru postupně zlepšuje dílna a vybavení a rozšiřují se možnosti práce. Mám radost, že se o textilu bude podle mě v budoucnu mluvit čím dál víc.
Nelitovala jsi přeci jen někdy, že jsi oděvní tvorbu nezkusila?
Vůbec. Textil je specifický obor a myslím, že mi nakonec sedl. Oděvní tvorba je zase trochu jiná disciplína a asi bych se v té atmosféře necítila tak dobře.
Máš pocit, že jsou textilní designéři méně sebevědomí než ti oděvní? Jako by v textilu nejdřív vystupovala samotná látka a teprve potom člověk, zatímco v módě se návrhář musí drát do popředí…
Rozhodně na tom něco je. My jsme často uzavřenější sami do sebe a pracujeme jako jednotlivci. Možná se to odráží i v tom, jak se prezentujeme. Ani já nemám takové sebevědomí, abych se postavila před látku a ukazovala i sebe.
Textilní techniky jsou pomalé a vyžadují soustředění. Člověk při nich musí být sám se sebou, nesoustředí se na technologie, které nás obklopují. Dává ti tvorba i vnitřní klid?
Určitě. Myslím, že to tak má spousta lidí v našem ateliéru. Textilní techniky nám umožňují soustředit se na vlastní práci, přestat vnímat čas a dostat se do určitého stavu, kdy člověk úplně splyne s tím, co dělá.
Ty jsi podobné téma reflektovala i ve své bakalářské práci IRL (zkratka pocházející z digitálního světa, která odkazuje na svět reálný pozn. redakce), je to tak?
Ano, částečně. Vytvořila jsem velkoformátový, rozměrný korálkový objekt. Zabývala jsem se tím, jak lze prostřednictvím řemesla navodit stav flow a jak to souvisí se současností, kdy hledáme únik z digitálního světa.
Viděla jsi podobný uklidňující účinek tvorby i u maminky? Pomohla jí práce s textilem přejít třeba těžké životní chvíle?
Naštěstí nemusela procházet podobnými digitálními závislostmi a podněty, které dnes zažíváme my. Její generace vyrůstala v jiných podmínkách, takže bych to úplně nesrovnávala.
Život po škole
Oddalovala jsi během studia přemýšlení o tom, co bude dál? Byla pro tebe budoucnost zdrojem obav a úzkostí? Připouštěla sis to?
Já jsem člověk, který to oddaloval, jak nejdéle mohl. I proto se v tom dneska možná trochu plácám. Chtěla jsem si studium užít naplno a co nejvíc z něj vytěžit. Moc jsem nepřemýšlela nad tím, co přijde potom. Teď už ale tahle etapa skončila a já se musím posunout dál.
Diplomovala jsi letos. Po škole člověk musí začít řešit, jak se uživí. U textilního designu se zdá, že je možností méně než u oděvní tvorby. Věděla jsi, co budeš dělat po absolvování?
Upřímně, pořád to řeším, co se sebou. U oděvních návrhářů je podle mě více možností, jak zůstat v oboru, aniž by museli pracovat sami na sebe. Mohou se uplatnit třeba jako krejčí ve větším studiu. Textil takové možnosti tolik nenabízí.
Teď mám ale velkou radost z toho, kam se posunula moje diplomová práce (sou)hra náhod . Vidím v ní potenciál a je to něco, čemu bych se chtěla věnovat i do budoucna. Uvidíme, jak se to celé vyvine, ale zatím to vypadá dobře.
Bavili jste se o budoucnosti oboru i se spolužáky?
Často. Je to trochu smutné téma, zvlášť když vidíme spolužáky, kteří už školu dokončili a hledají si v oboru své místo. Některým se podařilo zůstat v textilu i díky technickému zaměření své práce. Pro mě je inspirací třeba Františka Benčáťová, která je za mě nejvíc úspěšná textilačka u nás. Dneska pracuje na návrzích textilií pro firmu Sage, která vyvíjí textilie do automotive sektoru a stará se o designové projekty firem Volvo a Škoda. Nebo i Thea Chatrná, která se tak dokázala v oboru uplatnit.
Proč myslíš, že se podařilo uspět právě Františce?
Možná byla průbojnější a stačilo to, ale zároveň měla vždy velké vědomosti o textilu. Na UMPRUM už byla hodně znalá. I já se snažím být dneska víc průbojná a tenhle projekt pro Textile Mountain mi s tím pomáhá. Já sama za sebe bych se do popředí asi netlačila. Ale vím, že se teď nemůžu schoulit do klubíčka do rohu a čekat.
Zvládla bys jít do firmy typu Škodovka a pracovat tam na velkých sériích i ty? Je to tvůj sen?
Nedokážu si popravdě představit, jak bych se tam objevila. Pro mě je ideální verze, že budu s někým sdílet studio a dělat si svoje věci. Ale to samozřejmě vůbec není jednoduchý plán.
Když se vrátíme k Jihlavě, fungoval by tam podobný koncept jako Textile Mountain?
Postupně se to hodně zlepšuje. Lidi začínají šít a během pár let to možná bude možné, ale dneska asi ne.
A když jsem tedy z Jihlavy a chci si ušít svoji vlastní tašku, kam mám jít?
To je těžká otázka. Textile Mountain má tedy e-shop a vozí po celé republice, ale třeba právě v Jihlavě pořád funguje Prior, kde mají klasické látky. A obávám se, že tam to končí.
Šla bys ty sama třeba do Ikey a koupila si tam látku na záclony?
Spíš ne. Materiálové složení by mi asi tak nevadilo, ale nebyla bych překvapená, že udržitelnost tam úplně dokonale nefunguje. Je to přeci jen velká firma. A asi bych si ani nevybrala v těch dezénech.
Ale hodně designérů říká, že je láká, když mohou spolupracovat se značkou, která jejich návrhy dokáže dostat mezi masy…
Nedovedu si to moc představit, ale nerada bych říkala ani ano nebo ne. Asi bych si to musela hodně promyslet.
Máš těsně po škole. Věříš, že ti ten pocit nezávislosti vydrží?
Pro mě je podobná nabídka od nadnárodní firmy opravdu nepředstavitelná, ale obzvlášť po aktuální spolupráci s Textile Mountain věřím, že to nakonec není nereálné.
Textil patří do interiéru
Když se podíváme na tvoji současnou kolekci, zdá se mi, že použité látky mají poměrně univerzální využití. Přemýšlíš nad tím, že by se nemusely používat jen na oděvy, ale také v interiérech nebo architektuře?
Rozhodně. Pracovali jsme s materiály, které byly k dispozici, což nás do určité míry limitovalo. Většina z nich je vhodná spíše na oděvy, ale vždycky se snažím hledat i další možnosti využití. Nechci se omezovat jen na původní účel látky.
Pracuješ s takzvanými deadstockovými materiály, tedy látkami, které zůstaly nevyužité. Odkud konkrétně pocházejí ty v tvé kolekci?
Všechny pocházejí z tiskárny, kde jsme je následně nechávali také potisknout. Několik let tam ležely jako nevyužité zásoby, původně určené pro klienty, kteří si je objednali.
Třeba úplet je podle mě vhodný především na trička nebo šaty. Samet nebo voal ale mají širší možnosti využití. U některých materiálů už bohužel neznáme původní záměr konkrétního zákazníka, ale právě jejich univerzálnost mi přijde zajímavá. Mohou fungovat v oděvu i v interiéru.
Jak je vlastně možné, že vzniká tolik nevyužitých látek? To si výrobci nespočítají, kolik materiálu potřebují?
V některých případech se látka třeba jen mírně liší od požadovaného odstínu. Klient si objedná určitou barevnost, ale výsledný materiál se úplně neshoduje s jeho představou. Výrobce mu ho pak nemůže dodat, protože neodpovídá objednávce.
Přitom může být látka ve stoprocentním stavu. Jen nesplňuje konkrétní požadavek, a tak zůstane ležet, přestože by ji někdo jiný mohl bez problémů využít.
Ve vašem ateliéru se více prosazuje také přemýšlení o textilu v kontextu architektury. Ovlivnilo to i tvoje studium?
Z iniciativy vedoucí ateliéru Lindy Kaplanové přicházely pravidelně impulzy, abychom o textilu přemýšleli také v souvislosti s architekturou. Zadání se ale postupně vyvíjejí a někdy se vracejí úplně k základům materiálu, například k vlně, konopí nebo lnu.
Přijde ti, že spolupráce textilních designérů s architekty je pořád nevyužitý potenciál?
Ano. Textil může interiér výrazně proměnit, a přitom nemusí jít o nákladný zásah. Vhodně navržená látka může prostoru dodat úplně jiný charakter.
Lákalo by tě s architekty intenzivněji spolupracovat?
Moc! Zatím jsem takovou příležitost neměla, ale zajímalo by mě to. Moje látky jsou poměrně výrazné, ať už barevností, nebo celkovým charakterem. Asi by to proto chtělo odvážného architekta, který by se nebál s nimi pracovat.
Architekti ale textilní designéry stále moc nevyužívají. Co bys jim vzkázala, aby se to změnilo, proč by vás měli oslovovat ke spolupráci?
Věřím, že textilní prvek dokáže hodně změnit atmosféru interiéru i to, jak se v něm člověk cítí. Může to být závěs, paraván nebo jiný textilní prvek, který prostoru dodá útulnost. Textil je navíc funkční materiál, který pomáhá například s akustikou.
V určitém smyslu je také demokratický. Designové solitéry, které vznikají třeba po škole, bývají často velmi drahé a nedostupné. Textil může být naopak materiálem, který si může dovolit mnohem širší okruh lidí.
V jakých cenách se pohybují látky z tvé kolekce?
Přibližně od 450 do 640 korun za metr. Myslím, že je to relativně dostupné. U záclon záleží na konkrétním okně a potřebném množství, ale při spotřebě několika metrů se můžeme pohybovat v řádu několika tisíc korun.
Recyklace a upcyklace jsou dnes velmi populární témata. Sama ale přemýšlím, jestli se intenzivní snahou stále něco vytvářet z nevyužitých materiálů nemůže stát, že nakonec vzniknou další věci, které nikdo nebude potřebovat. Přemýšlíš o tom také?
Rozhodně. Při výběru látek jsem se hodně zabývala tím, kterých máme největší množství. Materiály už byly k dispozici a nějakou dobu ležely v obchodě, takže mi dávalo smysl pracovat právě s nimi. Doufám, že se nám podařilo jejich hodnotu trochu posunout a udělat je atraktivnějšími. Snažíme se lidem přiblížit jejich příběh a vést je k tomu, aby materiály nakupovali smysluplně a vážili si jich.
Když pracuji v prodejně, často se setkávám se zákaznicemi, které říkají, že už si nemohou nic dalšího koupit, protože mají doma spoustu látek a nestíhají je zpracovávat. Nakonec je tedy vždycky na každém, jak s materiálem naloží.
Nejde tedy jen o to dát látce druhý život, ale také zajistit, aby se skutečně využila. Byly pro tebe tyhle úvahy během studia někdy paralyzující?
Ano, často jsem přemýšlela, jestli má vůbec smysl vytvářet další věci, když nakonec mohou zůstat ležet v šuplíku a nikdo je nebude používat. Právě proto mi ale spojení s obchodem připadá skvělé. Vzniká tu reálná možnost, že se materiály dostanou k lidem, kteří je opravdu využijí, a nestanou se znovu nechtěnými zásobami.
Jsi teď vděčná, že jsi šla na textil a nevybrala sis jiný obor?
Zbytek by byl na sílu. Začala jsem to dělat opravdu intuitivně a miluju to. Jiné obory by pro mě byly utrpení. Možná toho budu litovat v budoucnosti, ale já jsem si studia na sto procent užila.
Více k tématu
Po hodině povídání, kdy jsme vypily čaj i vodu, je čas na focení. Mladou designérku fotí mladá fotografka. Obě jsou z UMPRUM a obě mají kariéru před sebou. Navíc jsou obě Emmy. Náhoda? Možná. Náhoda ale už není, že během několika málo dní s Emmou Šádovou vyjde několik dalších rozhovorů. Náš původní plán, že ji vyzpovídáme na začátku kariéry jako první, se trochu hroutí. Stejně jako Emmina touha stát v pozadí a nebýt příliš vidět. Realita jí pomalu mění vize, které si vysnila po škole. A přesto je vidět, že díky své profesionalitě, odhodlanosti a upřímné lásce k řemeslu se novým výzvám snaží postavit nebojácně. Zatím se stále trochu skrývá v bezpečí útulného Textile Mountain, ale jsem přesvědčená, že až toto hájemství opustí, neztratí se!
Série YOUNGBLOOD vzniká ve spolupráci s Ateliérem Fotografie 2 na UMPRUM.
SLOVO FOTOGRAFKY
Volám sa Emma Lea Nikodýmová a aktuálne študujem v ateliéri F2 na UMPRUM. Moja tvorba sa pohybuje na pomedzí inscenovanej a dokumentárnej fotografie, pričom blízko mám aj k módnej fotografii. Baví ma vytvárať obrazy, ktoré nie sú len dokumentáciou, ale majú vlastnú náladu, charakter a ponechávajú priestor na interpretáciu.
