C

COLL COLL - Prádelna

Siegfried nám ukázal svou báseň Incomplete Sentence čerstvě publikovanou v B O D Y magazine. Nejlépe prý vystihuje jeho náladu, lépe než jakékoliv zadání. Je lehce podzimní, lehce melancholická.

Poklad na staroměstské půdě bývalé prádelny jsme viděli hned, Josefov přede dveřmi, pět pater schodů místo návštěvy tělocvičny, omítka nasáklá stoletím opakované očisty. Pro básnický atelier nemůže být lepší místo. Myšlenky jsou vpité přímo do podstaty domu. Blízko nebi, s rušným městem u nohou. 

pradelnaFoto: eArch

Přestavba půdy je součástí projektu The Emerald od Urbanium Concept, kde je každý byt staroměstského činžáku navržený v jiné atmosféře. Hlavním cílem projektu je vytvoření komfortního bydlení, a zároveň maximální zachování historických kvalit. Proto jsme vše museli vymyslet tak, abychom udrželi neopakovatelnou náladu celého prostoru a zařídili pohodlné psaní, nebo občasné přespání.

Foto: eArch

Postel je nakonec největším objektem, který dělí prostor na několik pocitových místností. Na třiceti jedna metrech čtverečních tu najdete obstojné bydlení včetně šatny, kuchyně, koupelny, pracovny i ložnice. Rozvody jsou přiznané v trubkách, je to přece prádelna. Nábytek, který se ukrýval na vedlejší půdě, bylo potřeba trochu oživit a upravit. Skříň jsme musela přeříznout v půli, aby prošla dveřmi, do stolku zabudovat elektrický vařič, z prádelních kamen v rohu udělat dřez nebo ze dvou postelí udělat jednu nově polstrovanou jemným brokátem. Do tvrdého prostoru tak vstoupila měkkost a pohodlí.

Vše, čeho se každodenně dotýkáme, je nové, pozadí ale tvoří původní stav věcí. Téma očisty zůstává stále středobodem tohoto interiéru, vana stojí v prostoru na čestném místě přímo proti vstupním dveřím. Při koupeli je tak možné pozorovat nebe, a v zimě bílé květy, které na okno kreslí mráz.

pradelnaFoto: eArch

Přestavba půdy je součástí projektu The Emerald od Urbanium Concept. Každý byt činžovního domu je navržen v jiné atmosféře, podmínkou bylo maximální zachování historických kvalit. Melancholická báseň Siegfrieda Mortkowitze byla napsána pro magazín Body:

sometimes at night, just before I turn off the lightsand shut myself into the night, before I have readthat magazine piece about an eccentric artistworking on an exact replica of the entire worldor googled the symptoms of some rare fatal disease,just to be sure I am still immortal,before I have checked on the whereaboutsof the cat, to see if he has climbedinto that small nook under the sinkwhen the trash bin was openor has not been locked out on the balcony,but after I have smoked my last cigarette andemptied the last bottle of wine andmade a mental note to buy more wine soon,after I have checked on my sleeping son, to make surehe is still breathing, though he always is,after I have locked the front door,after I have taken out my false teethand brushed the real ones,after I have contemplated my half-toothless grin in the mirrorand compared it, favorably, to a baboon’s butt,after I have examined the night for stars and found none,just a sheet of ammoniac light plastered against the skyby the gaseous metropolis in which I now live,and after I have asked myself againif it would not be better to live somewhere else,anywhere else,after I have decided not to think about tomorrowbecause there is always a tomorrowuntil there isn’t,and after I remembered, for no reason at all,that night we parked my old Rambler in a fieldof wildflowers not far from where you now liveand a storm erupted that seized us in its violent fist,and we clung to each other for dear lifeas all lovers do –o Christ, all the years that have passedsince the days we spent inside each other’s skinin a single night’s dream.

Generální partner
Hlavní partneři