Zdeněk Lukeš | Nouvelův Anděl
Světoznámý architekt Jean Nouvel pro Prahu připravil hned několik projektů, realizace se však bohužel dočkal jen jediný z nich. Nepravidelný seriál věnovaný stavbám, které u nás po roce 1989 vytvořili významní světoví umělci, dnes představí Zlatý Anděl.
Zdeněk Lukeš, 5. 10. 2012
Do Prahy přichází Jean Nouvel už na začátku 90. let. Byl pověřen magistrátem, aby se zabýval urbanismem Smíchova – tehdy zanedbané chátrající periferie, nicméně se specifickou atmosférou. Jeho studie byly přesvědčivé a respektovaly charakter čtvrti. Kdysi jsme se sešli v Klubu architektů a on mi nadšeně vyprávěl, jak mu Smíchov učaroval. Fascinovalo ho, že tu stály vedle sebe honosné činžáky i staré, rozpadající se továrny.
Později jej oslovila nizozemská pojišťovna Nationale-Nederlanden (dnes ING), která už předtím spolupracovala s Frankem Gehrym a Vladem Milunićem na projektu Tančícího domu. Na místě zbouraných domů, které v 80. letech ustoupily stavbě metra, vznikl administrativní a obchodní komplex Zlatý Anděl. Název si vypůjčil z cenného klasicistního domu U Anděla zlikvidovaného také již v 80. letech. Restaurátoři z něj ale tehdy stihli sundat fresku, která dnes zdobí pasáž vedoucí do patra.
Zlatý Anděl - freska
Architekt stavbu správně rozčlenil do více hmot, vedle oblíbeného skla využil i plech na průčelí, inspirován starými továrními halami. Fasády "popsal" útržky básní slavných pražských umělců. Do nárožní prosklené věže pak Nouvel ukryl zcela současný andělský motiv: z kultovního filmu svého přítele Wima Wenderse Nebe nad Berlínem si vybral známou scénu, v níž anděl v podání Bruna Ganze shlíží na město z vrcholu Braniborské brány. Tady, na Smíchově, jeho silueta bdí nad Prahou.
Zlatý Anděl je kvalitní architektura, bohužel trpí finančními potížemi, v nichž se nizozemský investor v době stavby ocitl. Šetřilo se, kde se dalo, a na výsledku je to trochu znát. Nouvel pro Prahu připravil ještě další dvě studie: administrativní areál na smíchovském nábřeží poblíž železničního mostu a adaptaci holešovického pivovaru. Ty ale bohužel skončily jen na papíře.
Jean Nouvel se narodil v roce 1945 ve Francii. Studoval na pařížské École des Beaux-Arts a působil také jako teoretik architektury. Typickým znakem jeho staveb je práce se světlem. Nejde jen o sofistikovaná skleněná průčelí, využívá i iluminaci, vrstvení nebo zrcadlení.
Světový věhlas mu přinesla stavba Arabského institutu (Institut du Monde Arabe) na břehu řeky Seiny v Paříži dokončená v roce 1987. Vzpomínám si, jak mě tahle budova kdysi fascinovala podobně jako o něco starší Rogersovo a Pianovo Centre Georges Pompidou na protějším břehu. Skvělý byl především Nouvelův nápad pokrýt část průčelí stavby stěnou tvořenou arabským ornamentem, který byl sestaven z tisíců prvků pracujících na principu clony u objektivu a reagujících na intenzitu světla.
Nouvel - Institut du Monde Arabe | Nouvel - Fondation Cartier
Dalším typickým znakem jeho staveb se staly tzv. mediální stěny. Transparentní průčelí bylo pokryto různými nápisy, z nichž některé byly světelné nebo se pohybovaly. S těmito motivy se setkáme u dalších známých Nouvelových realizací: kulturního centra ve švýcarském Lucernu nebo budovy Fondation Cartier v Paříži. Tento princip ostatně převzal i český architekt Radim Kousal, který kdysi pracoval vNouvelově ateliéru: stačí se podívat na fasádu jeho budovy Krajské vědecké knihovny v Liberci.
Nouvel - Lyon Opera house | Nouvel - Lafayette
Nouvel - Torre Agbar
Z dalších známých Nouvelových prací připomínám obchodní dům Lafayette v Berlíně, tvarově inspirovaný Mendelsohnovými dynamickými stavbami 20. let, ale opět celý ze skla, nebo radikální přestavbu opery v Lyonu, jejíž razantní válcové zastřešení kontrastuje s původní klasicistní fasádou. Pozoruhodná je i dostavba Muzea moderního umění Reina Sofía v Madridu, kde se nebál připojit ke starému paláci tvarově a materiálově kontrastní skleněnou komunikační věž (nevím, zda by něco takového schválili naši památkáři, ale kupříkladu Veletržnímu paláci by taková vertikála velmi slušela).
Nouvel se nebojí ani výškových staveb: jednou z nových dominant Tokia je jeho mrakodrap Dentsu. Staví i v okolí newyorského Ground Zero. A zmiňuji-li výškové budovy, nemohu samozřejmě vynechat barcelonskou "okurku" Torre Agbar, jejíž skleněná fasáda mění za tmy barvy. Naopak nerealizovaný zůstal projekt nejvyšší evropské stavby – válcové věže v pařížské moderní čtvrti La Défense. Za své celoživotní dílo se stal Nouvel jako druhý Francouz v roce 2008 nositelem Pritzkerovy ceny, jakési obdoby Nobelovy ceny pro architekty.
Psáno pro Neviditelného psa
