Nový Tallinn. Najdete tu brutalismus, obnovené továrny i kreativní tržiště
Město jen o něco větší než Brno překvapí futuristickou architekturou, dědictvím socialismu i …. Tip na architrip z hlavního města Estonska přinášejí studentky architektury Karin a Nikol Kozelské.
Karin Kozelská / Nikol Kozelská , 2. 9. 2026
Turisty do Tallinnu láká především pohádková atmosféra, kterou oplývá středověké centrum města. To se skládá z hradního vrchu Toompea a dolního – hanzovního – města Vanalinn. I přesto, že byla zhruba desetina historické zástavby během bombardování za druhé světové války poničena, je Staré Město dobře zachovalé a působí celistvě. Kromě křivolakých uliček, starobylých domů a kostelů do dnešních dob přežila také podstatná část městského opevnění včetně hradebních věží a bran. Právě monumentální fortifikace, málokdy v evropských městech dochovaná, udělá na návštěvníky z Česka největší dojem. Celý komplex je zapsán do seznamu UNESCO, opodstatněně se zde pohybuje velké množství turistů a mimo tradiční památky zde narazíte i na řadu zajímavých muzeí.
Druhý život brownfieldu
Opouštíme hradby starého Tallinnu a míříme na východ do přilehlé čtvrti Rotermann. Od počátku 19. století místo charakterizovalo množství továren všeho druhu. V roce 2001 byla čtvrť – v té době už rozsáhlý brownfield – označena za území s kulturní a environmentální hodnotou a vyvstala otázka, jak s lokalitou naložit. Jednalo se tehdy o první projekt v Estonsku zabývající se industriálním dědictvím. Dnes na ploše 50 000 m² vidíme přehlídku současné architektury v symbióze s památkovou ochranou.
Přicházíme na náměstí Rotermanni väljak (před kinem Apollo Plaza) obklopené futuristicky vyhlížejícími budovami. Prostor zaplavuje posezení kaváren, moderní sochy, květinové truhlíky a hravý mobiliář. Po boku současných staveb stojí historické industriální haly z vápencového zdiva. Vydáváme se do uliček sevřených ve vysoké zástavbě. Místo čiší energií, každou chvíli zde přechází staré v nové, mění se materiály a barvy.
První budovy byly dokončeny v roce 2007, šlo o čtyři nové bytové domy s aktivním parterem od studia Kosmos – oranžový, černý, bílý a hnědý – a zrekonstruovaný mlýn (Teigar Sova Arhitektid), využitý jako kanceláře a komerční prostory. Další na řadu přišel starý sklad mouky (HG Arhitektuur), lze jej snadno poznat podle nástavby z oxidované oceli.
Neotřelou nástavbu dostala i tesařská dílna (KOKO Architects): nad nízkou vápencovou halou se vznášejí tři high-tech věže. Tento projekt byl dokonce v roce 2009 zařazen mezi finalisty Evropské ceny Miese van der Rohe. Postupem času se čtvrť zahušťovala novými bloky a rozrůstala směrem k přístavu, pokračovalo se i v rekonstrukcích, opravena byla i víc jak sto metrů dlouhá budova výtahu na obilí (KOKO Architects).
Pro čtvrť Rotermann bylo zásadní rozhodnutí developera pojednat každý dům jako samostatné dílo. Díky tomu mají budovy menší objem, komunikace jsou navržené čistě pro pěší dopravu, nechybí ani aktivní parter a mnoho zákoutí. To vše vytváří přívětivé hustě zastavěné prostředí připomínající středomořská města. Slabinou čtvrti je uzavřenost vůči okolnímu městu a také stereotypní bílá hala zábavního střediska Coca-Cola Plaza, která zde vznikla těsně před vyhlášením ochrany.
Ve čtvrti Rotermann najdeme i Estonské muzeum architektury. Nachází se v budově solnice z roku 1908, uvnitř jsou k vidění převážně modely budov z minulého století, ale i dočasné výstavy.
Kolos na pobřeží
V přístavu za hradbami Vanalinnu už téměř půl století dřímá gigantické monstrum. Brutalistní budova, dříve známá jako Palác kultury a sportu V. I. Lenina, dnes zvaná jednoduše Linnahall, byla postavena ku příležitosti letních olympijských her v roce 1980. Olympiáda se tehdy konala v Moskvě, nicméně soutěže v jachtingu se odehrály na pobřeží Tallinnu. Hlavní sportoviště vzniklo v odlehlejší části města (u pláže Pirita), přímo v centru se pak postavila velkolepá multifunkční hala, dodnes budící rozporuplné emoce.
Architekti Raine Karp a Riina Altmäe navrhli rozsáhlou kaskádovitou hmotu vynikající symetrií a minimem oken. Objekt proto může připomínat pyramidu Slunce v Teotihuacánu, naopak zatravněné svahy po jeho obvodě spíše evokují nedaleké bastiony městského opevnění. Budova není ani příliš vysoká, takže nezaclání historické město při pohledu od moře. Nahradila industriální areál a množstvím teras a plošin přeměnila pobřeží ve veřejný prostor. V exteriéru je hojně zastoupen beton, ale i estonský vápenec, odnepaměti používaný v místním stavebnictví.
Ve svém nitru budova ukrývá velký koncertní sál a kluziště. Během osmdesátých a devadesátých let sloužila jako hlavní sportovní a kulturní aréna v Tallinnu, konaly se zde nejdřív kongresy komunistické strany, později rockové koncerty, módní přehlídky, sportovní zápasy; v devadesátých letech zde pak fungoval i noční klub, kavárna, nahrávací studio… to však nezměnilo nic na tom, že časem bylo třeba budovu opravit – což se v postkomunistické zemi u takto velké stavby velmi špatně realizuje. Linnahall v roce 2010 definitivně uzavřeli.
Člověk si zde připadá jako v dystopickém filmu. Materiály z dob sovětské éry viditelně podléhají zkáze, stěny ovládly barevné graffiti a nepřístupná zákoutí zarůstají. I tak není místo úplně opuštěné. Ze střechy je pěkný výhled do okolí, schází se zde překvapivě hodně turistů, nábřeží je dokonce zvelebené a funguje tam i restaurace.
Brána do města i promenáda
Na pobřeží Tallinnského zálivu se ještě chvíli zdržíme. Asi deset minut pěšky od Linnahall funguje terminál pro výletní lodě dokončený v roce 2021. Za návrhem stojí studia Salto Architects, Stuudio Tallinn a krajinářská kancelář Polka. Jejich snahou bylo vytvořit 850 metrů dlouhý pobřežní park, který bude sloužit nejen připlouvajícím turistům, ale i místním obyvatelům. Terminál je rozdělen do dvou úrovní: spodní je určena pro vyloděné turisty, jde o zastřešený koridor a jeho součástí je čekárna před pasovou kontrolou. Horní úroveň má funkci veřejné promenády podél moře, najdeme zde spoustu místa na sezení, restauraci a hřiště. Betonová konstrukce terminálu se různě prolamuje, a vytváří tak místa chráněná před větrem, doplňují ji dřevěné prvky a trocha zeleně. Návštěva terminálu je ideální volbou pro večerní procházku.
Alternativní scéna Tallinnu
Tradiční zastávkou návštěvníků Tallinnu je tržnice Balti Jaama Turg, nesoucí jméno podle přilehlého vlakového nádraží Balti Jaam (západně od Starého Města). Vydáte-li se odtud podél kolejí, dojdete do areálu bývalých železničních továren. V roce 2007 zde založili Telliskivi Loomelinnak, neboli „kreativní město“. Dnes je domovem stovek kreativních podniků – v opuštěných industriálních budovách se zabydlely nezávislé obchody, restaurace, galerie, divadla ale i školky.
Od roku 2019 zde sídlí i jedno z muzeí Fotografiska (mezinárodní síť fotografických muzeí). Průmyslovou budovu z roku 1905 přestavělo studio Salto Architects a poznáte ji podle výrazné cihlové fasády a exteriérového schodiště vedoucího na střechu. Pokud vás neláká návštěva expozice, můžete se zastavit alespoň v jejich gastro podnicích. V přízemí najdete stylovou kavárnu a na střeše restauraci se zelenou Michelinskou hvězdou. Za jejich podobou stojí interiérový architekt Toomas Korb ze studia PINK.
Oproti čtvrti Rotermann nepůsobí Telliskivi tak „nablýskaně“, nenajdete tu žádné futuristické nástavby, spíše hravý street art a punkové bary.
Ekoškola ze dřeva
Udržitelnost je v Estonsku velkým tématem, svědčí o tom i převažující tradiční architektura, ekologické zemědělství a nedotčená příroda. Snahu vzdělávat a zabývat se touto problematikou dokazuje i nové ekologicky zaměřené gymnázium v části Pelgulinna. Státní škola Pelgulinna Riigigümnaasium leží na půl cesty mezi centrem Tallinnu a pláží Stroomi, kam si na chvíli jedeme odpočinout.
Dřevostavbu skládající se ze tří protnutých kvádrů navrhlo studio Arhitekt Must. Fasádu tvoří prostorová mříž z lepeného dřeva, která vytváří dojem hnízda. Dřevěné fošny už od otevření v roce 2023 trochu zešedly, a tak objekt působí docela nenápadně. Samotná budova školy je během naší návštěvy zavřená, a tak si prohlížíme její okolí, které je volně přístupné. Pozemek školy je rozdělen do rastru, jenž vyplňují pole se zelení, altánky a skleníky. Přes rok škola pořádá architektonické prohlídky a návštěvníci si mohou prohlédnout také vnitřní prostory.
Více k tématu
Továrna v sousedství
O tom, že jsou Estonci mistři v oživování brownfieldů, jsme se přesvědčili už v centru města, nicméně jeden takový projekt stojí za krátkou zajížďku. Čtvrť Kopli leží na poloostrově v západní části Tallinnu a téměř celé minulé století zde provozovala činnost továrna na gumáky Põhjala tehas. Po krachu společnosti získala čtvrť špatnou reputaci a obyvatelé se jí vyhýbali. Obrat nastal v roce 2018, kdy se rozhodlo z opuštěné továrny vytvořit kreativní hub. V komplexu dnes sídlí několik designových obchodů, pražírna kávy, pekárna i restaurace. Čtvrť se stala natolik atraktivní, že v těsné blízkosti vyrostl nový bytový dům s oblou střechou odkazující na industriální architekturu.
Hned za branou do areálu vznikla komunitní zahrada, barevný rozcestník upozorňuje na vyhlášené gastro podniky a člověk má pocit, že vstupuje do jakéhosi mikro města. My se zastavujeme v knihkupectví s kavárnou REaD, jejímu eklektickému interiéru dominuje ochoz a regály plné knih. V převážně obytné zástavbě je Põhjala tehas skvělým místem setkávání a kultury, doporučujeme zde ale zamířit v dopoledních hodinách, kdy jsou obchody otevřené.
Návštěva Tallinnu byla pro nás příjemným zážitkem a do jisté míry i překvapením. Pobaltské země jakožto postkomunistické státy bývají podceňované, přitom se Česku podobají víc, než si myslíme. Estonsko nás v mnoha ohledech předchází. Tallinn vyniká v obnovách industriálních komplexů a nacházení jejich nového využití. Také o socialistické dědictví se tu začínají starat – příští rok má otevřít obnovená Národní knihovna, další brutalistní ikona Tallinnu.
