Hrad podporuje český design, mobiliář ale vybral od Dánů. Děti budou od 1. září psát podle nového písma a TON slaví 165 let výroby
EARCH TÝDENÍK: 6 novinek ze světa designu vybrala Veronika Pařízková, vedoucí rubriky Design.
Veronika Pařízková , 10. 8. 2026
Zbytečná škoda
Pražský hrad byl už za Tomáše Garrigua Masaryka místem, které návštěvníkům nabízelo pohled nejen na historické styly, ale i soudobé architektonické přístupy a moderní design. Na prvorepublikové zásahy Josipa Plečnika po revoluci navázali Bořek Šípek, Eva Jiřičná nebo Josef Pleskot. A po delší pauze se design na Hrad opět vrací. Miroslav Nachlinger ze Studia Revír se podepsal pod svěží podobou nového obchodu se suvenýry a nedávno vytvořil i dočasný obchod při příležitosti prezentace korunovačních klenotů. V areálu hradu otevírají moderní podniky, jako cukrárna Myšák s hravým interiérem Terezy Froňkové, ale vznikají i nová kontrolní stanoviště a strážní budky, jejichž podobu navrhl Ateliér HRA. Hrad se pyšní i novou vizuální identitou od Studia Marvil, včetně písma na míru od typografa Matyáše Machaty a za pozornost stojí i minimalistická přístavba zadního traktu Nového probošství od Studia acht. A mohli bychom ještě pokračovat dál. Hrad se intenzivně proměňuje k lepšímu pod vlivem českého designu a architektury.
Je proto s podivem, že do nedávno zpřístupněné Hartigovské zahrady zvolili venkovní sezení od dánské značky HAY. Tu milují všichni ti, kteří propadli fenoménu skandinávského designu a svědomitě si šetří aspoň na plátěnou tašku s jejím logem. A není se co divit. Jejímu sofistikovanému, nadčasovému rukopisu v efektních barvách stěží něco vyčteme. Snad jen to, že by se její kovové lavičky a židličky lépe vyjímaly u kodaňského Amalienborgu než zrovna na Pražském hradě. Lokální výrobci mobiliáře, jako jsou mmcité, Egoé nebo i menší značky a designéři jako Nacity nebo třeba Matyáš Barák a Eduard Herrmann, mají s výrobou venkovního mobiliáře letité zkušenosti. Ostatně mmcité i Egoé pravidelně zásobují svými lavičkami zahraniční veřejný prostor od Itálie po Mexiko. Volba české značky by rozhodně dávala větší smysl. Ať už jako reálná podpora zdejšího průmyslu, tak i jako symbolické gesto. Protože to, že Dánové design umí, řada návštěvníků vědět bude. To, že ho umí skvěle i Češi, je ale může mile překvapit!
Nové písmo pro žáčky
Září je za dveřmi a pro nové prvňáčky bude letos možná ještě zásadnější. Řada z nich se totiž začne učit psát podle nového písma z dílny grafického designéra Vítka Škopa a typografky Petry Dočekalové. Škop už před lety spustil ambiciózní projekt Vividbooks, který má dlouhodobý cíl posouvat školní pomůcky blíž k potřebám dětí narozených v 21. století. Nové písmo Vividbooks Script vědomě nepřichází s radikální revolucí, jakou představovalo například písmo Comenia Script od Radany Lencové. To bylo výrazně víc podobné tiskacímu písmu, ale řada odborníků i učitelů se proti němu vymezovala.
Dvojice nyní přišla s písmem, které je klasicky vázané, oproti aktuální předloze jsou ale písmena širší, s otevřenějšími smyčkami a chybí jim tvary, jež nemají oporu v přirozených pohybech ruky. Možná se ptáte, proč ale něco zažitého měnit? Odpověď není složitá. Motorika dětí se celosvětově zhoršuje, méně pohybu znamená i horší motorické schopnosti. I proto je třeba vymyslet řešení, které dětem umožní naučit se psát s větší lehkostí. Písanky od Vividbooks jsou nyní v desítkách škol. Zda se ujmou plošně, ukáže čas.
Zemřela teoretička
Na začátku července zemřela teoretička designu, kurátorka a historička umění Jana Johanna Pauly. Do dějin českého designu se zapsala především jako první vedoucí a zakladatelka oddělení průmyslového designu Národního technického muzea. Jejím druhým manželem byl světově proslulý umělec a tvůrce kinetické plastiky Vratislav K. Novák, mimo jiné autor kyvadla na pražské Letné. Jana Johanna Pauly byla během komunismu dlouhodobě perzekuovaná, po revoluci se ovšem stala vedoucí sbírky šperku a průmyslové bižuterní výroby v Muzeu skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou. Posléze se její profesní kariéra spojila se zmiňovaným NTM na Praze 7. Právě zde dostala příležitost vybudovat nové sbírky, v nichž akcentovala propojení techniky s estetikou. I za tento přístup byla oceněna v roce 2007 Cenou za propagaci designu od Design centra. V průmyslovém designu byla schopná vidět i vizuálně atraktivní objekty. Zájem o průmyslový design u nás stále není dostatečný, díky systematické práci Jany Johanny Pauly má ale samotný obor nakročeno k rehabilitaci.
Oslavy v TONu
Zámek v Bystřici pod Hostýnem až do konce srpna hostí výstavu Tonetka. Proměny v čase, která, jak název i lokace napovídají, sleduje historii nejslavnější ohýbané židle na světě, kterou proslavil Michael Thonet. Thonetky se v malém moravském městě začaly vyrábět už před 165 lety. Současný pokračovatel tradice, značka TON, tak letošek zasvětil oslavám. Kromě výstavy si milovníci designu mohou poslechnout i pravidelný seriál, kterým provází historik architektury a designu Adam Štěch. Ten v něm připomíná zásadní milníky obdivovaného výrobce a poukazuje na to, jak se v průběhu let měnily technologické procesy. Na ohýbaných klasických modelech je ale nejzajímavější, že základní forma se po staletí nezměnila téměř vůbec.
Talíře budoucnosti
Ne každý design má ale tu výsadu, že zůstane po staletí neměnný. V důsledku změn klimatu a s nimi souvisejících odlišných stravovacích návyků je možné, že brzy dojde k revoluci v keramice určené pro stolování. Studenti Berlínské univerzity umění UdK proto dostali za úkol navrhnout, jak by mohlo vypadat nádobí, ze kterého budeme jíst v roce 2101.
Studenti vycházeli ze svých představ o budoucnosti, které zdaleka nejsou jen růžové. Předpokládají klimatické katastrofy, sociální izolaci v megaměstech a osamělost v digitálním věku. Výstupem se tak stalo například stohovatelné nádobí pro netradiční potraviny, jako je želé, hmyz nebo řasy, nádoby se zvukovými kódy nebo keramika na přípravu čaje, která má vědomě podporovat rituály. Mladí designéři navrhli ale i klasičtější poháry na pití nebo vonné difuzéry. Výstava se koná v berlínském Staatliche Museen zu Berlin pod názvem 2101 – Future Ceramics. Tischkultur der Zukunft. Pokud vás neděsí apokalyptické vize budoucnosti a patříte mezi optimisty, snad vás podobný výběr pozitivně naladí i do dalších turbulentních let.
Zikmundova vila na seznamu
Mezinárodní síť Iconic Houses, která pod sebou sdružuje a popularizuje zásadní budovy 20. století, se nedávno rozrostla o další český příspěvek. Součástí projektu, který založila v roce 2012 nizozemská historička architektury Natascha Drabbe, je nově i Zikmundova vila ve Zlíně. Jejím autorem je dvojice František Lýdie Gahura a Zdeněk Plesník, který se podepsal pod pozdější podobou vily. Původně funkcionalistický dům měl několik majitelů, jeho současný dochovaný interiér z 50. let stojí za pozornost především díky poslednímu majiteli, kterým byl známý cestovatel Miroslav Zikmund.
Vila je běžně otevřená veřejnosti, postupně ale probíhají úpravy, které mají za cíl především zachovat maximum z původního vybavení. Během léta je možné navštívit i pravidelný cyklus přednášek Architektonické léto, který končí 9. září. O Zikmundovu vilu se nestará ani stát, ani kraj. Její záchranu má nyní plně ve svých rukách zlínský podnikatel Čestmír Vančura, kterému ji prodal v roce 2020 Miroslav Zikmund. Fakt, že se zasazuje o zachování její původní podoby, je bezpochyby úctyhodný. Opačných příkladů je bohužel více než dost.
