Kaple západů slunce
22. listopadu 2011 | Esteban Suárez
Bunker Arquitectura je architektonický a urbanistický ateliér v Mexico City, který založil Esteban Suárez v roce 2005 společně se svým bratrem Sebastianem. Za svou krátkou kariéru již má za sebou řadu zkušenosti s architekturou v nejširším možném měřítku: od malých tradičních kaplí pro soukromé investory po urbanistické projekty celých měst.
| název |
Kaple Západů slunce |
architektonický
návrh |
BNKR Arquitectura,
Esteban Suárez (Founding Partner) y Sebastián Suárez |
| vedoucí projektu |
Mario Gottfried, Javier González & Roberto Ampudia |
| návrh konstrukce |
Juan Felipe Heredia & José Ignacio Báez |
| dodavatel |
Factor Eficiencia – Fermín Espinosa & Francisco Villeda |
| dodavatel betonu |
Latinoamericana de concreto S.A. de C.V. |
| termín výstavby |
květen 2010 až únor 2011 |
| plocha |
120 m2 |
| fotografie |
Esteban Suárez |
Nekonvenční přístup ateliéru k architektuře neustále vyvolává veřejnou debatu, jako třeba projekt tři kilometry dlouhého obyvatelného mostu, který spojuje záliv v Acapulcu, nebo převrácený 300 m hluboký mrakodrap – „earthscraper“ na hlavním náměstí v historickém centru Mexico City. V článku je popsána nedávno dokončená stavba železobetonové Kaple západů slunce v mexickém Acapulco, podobná gigantickému balvanu, kterými jsou místní kopce posety.
OD ZADÁNÍ PO NÁVRH
Návrh kaple byl spojen se splněním dvou zcela protikladných požadavků na její poslání. Prvním bylo navrhnout svatební kapli na oslavu prvního společného dne nového života novomanželů. Druhý byl zcela odlišný: navrhnout místo pro oplakávání ztráty blízkého člověka. Tato základní zadání byla hlavní hybnou silou pro návrh kaple, vzájemně si protichůdná, byla přirozenými protivníky. Zatímco první velebí život, druhý truchlí nad smrtí. Skrze tuto hru kontrastů byla udělána všechna rozhodnutí: sklo vs. beton, průhlednost vs. masivnost, nadpozemsky krásný vs. skličující, klasické proporce vs. očividný chaos, zranitelný vs. nezničitelný, pomíjivý vs. trvalý…
Klientovy instrukce byly poměrně jednoduché, téměř naivní: kaple musí maximálně využít působivé výhledy a slunce musí zapadat přesně za křížem na oltáři (to je samozřejmě možné pouze dvakrát do roka v den rovnodennosti). Obrazně řečeno, kaple by měla být v dokonalém souladu s nebeským koloběhem života.
Dva prvky překáží hlavním výhledům: velké stromy spolu s bujnou vegetací a monstrózní balvany bránící hlavnímu výhledu na západ slunce. Abychom odstranili tyto překážky (odstřel obrovských balvanů nepřicházel v úvahu z etických, náboženských, ekologických a také finančních důvodů), úroveň kaple se musela zvednout nejméně o 5 m.
Vzhledem k tomu, že tuto panenskou oázu obklopuje pouze exotická a pitoreskní vegetace, snažili jsme se do místa zasáhnout pouze minimálně. Plochu kaple v místě styku se zemí jsme zredukovali téměř na polovinu plochy horního podlaží.
Kopce Acapulca jsou z velkých žulových kamenů nahromaděných na sobě. Cílem, o který jsme se v maximální možné míře snažili, bylo, aby kaple byla kamenem“ umístěným na vrcholu hory.
Dokončení na další straně.
převzato z partnerského časopisu
Betonobsah časopisu BETON 05/2011 zde
