Gehryho mistrovský kousek v Bilbau

Pátek, 3. Březen 2017 - 0:30
| Napsal:

Guggenheimovo muzeum v Bilbau bylo přelomové hned z několika důvodů: ve své době se stalo ikonou a div ne Mekkou architektury, mluvil o něm snad každý. Zároveň ho můžeme brát jako zenit Gehryho architektonické dráhy – jedná se bezpochyby o jeho nejslavnější stavbu a právě ona mu zajistila status mezinárodní celebrity. A do třetice dalo muzeum vzniknout novému slovnímu spojení, tzv. „Bilbao efektu“. Podobné spektakulární budovy totiž dokáží působit jako živá voda na místní ekonomiku. V první řadě je ale muzeum architektonickým svatostánkem pro mimořádné umění.

Frank Gehry, Guggenheimovo muzeum v Bilbau, foto © Mario Roberto Durán Ortiz
Fotoalbum: 
Katalogový list: 
Autor Frank Gehry
Ateliér Gehry Partners
Světadíl Evropa
Země Španělsko
Město Bilbao
Datum projektu 1991
Datum realizace 1997
Užitná plocha 28 500.00m2

Guggenheimovo muzeum v Bilbau, dokončené roku 1997, je výsledkem jedinečné spolupráce baskické samosprávy, která celý projekt financovala a vlastní, a nadace Solomona R. Guggenheima, jež muzeum spravuje a jež je majitelem jádra uměleckých sbírek. Muzeum představovalo první krok v obnově bývalé obchodní a skladištní čtvrti podél jižního břehu řeky Nervion. Je přístupné jak z moderní kancelářské čtvrti, tak ze čtvrti historické – samo o sobě potom stojí ve středu pomyslného „kulturního trojúhelníku“, sestávajícího z Muzea krásného umění, univerzity a staré radnice. Most Puente de la Salve, spojující centrum města s periferiemi, prochází východní části pozemku muzea, které se tak stává symbolickou vstupní branou do města.

Náměstí při vstupu do muzea funguje jako přirozená pěší trať mezi Muzeem krásných umění, starým městem a břehem řeky. Všechna veřejná zařízení muzea, tedy posluchárna pro 300 lidí, restaurace a obchodní prostory, jsou přístupná jak z náměstí, tak zevnitř muzea. Díky tomu se mohou dotyčné prostory chovat nezávisle na provozu muzea a stávají se integrální součástí městského parteru.

Hlavní vchod do muzea návštěvníka přivádí do rozlehlého atria. Zde systém křivolakých můstků, prosklených výtahů a schodišť propojuje výstavní prostory, soustředně umístěné hned ve třech patrech. Sošná střecha roste přímo z prostoru atria a skrze prosklené otvory ho zalévá světlem. Mimořádná výška vstupní haly, měřící 50 m, je ideálním místem pro site-specific instalace.

Guggenheimova nadace už dlouho potřebovala prostory pro výstavu svých stálých i dočasných sbírek a pro prezentaci živého umění. Za tím účelem vznikly tři odlišné výstavní prostory.

Galerie hostící stálou sbírku má vcelku konzervativní design: sestává z 2x3 čtvercových místností, rozkládajících se ve 2. a 3. patře. Dočasná sbírka je vystavována v podlouhlém čtvercovém prostoru, vedoucím až k centrálnímu dvoru. Tento prostor zároveň vede pod mostem Puente de la Salve, za kterým ho pointuje muzejní věž – sám most je takto začleněn do kompozice muzea. Dočasné sbírky tvoří prostor bez jediného sloupu, díky čemuž sem lze umisťovat rozměrnější exponáty. Živá umění jsou potom předváděna v jedenácti různých galeriích, z nichž každá se pyšní vysokým stropem a odlišnými prostorovými kvalitami. Provozní místnosti a prostory jsou umístěné ve spodní části muzea.

Dominantním materiálem centrální, čtvercové budovy muzea je španělský vápenec, rozhýbané, vlnité části byly obloženy titanovým pláštěm. Na zdech interiéru je nanesen sádrový štuk. Velké prosklené zdi dávají příležitost k výhledům na řeku a okolní město.

Design muzea byl ovlivněn měřítkem a texturou Bilbaa a dává vzpomenout na pobřežní historické budovy. Navazuje tak velice přímočarý vztah s historickou i obchodní tradicí města. Jeho interiéry si jsou potom velice dobře vědomy toho, jak práce se světlem dokáže ovlivňovat atmosféru místa.