Design, který přežije i hokej. Horácká aréna na vlastní oči
Hokejová hala se skleněnými lustry. Stavba dlouhá sto metrů na dohled renesančního kostelíka. Navštívili jsme Horáckou arénu v Jihlavě a zjistili: netradiční stadion okolí nepřeválcoval. Reportáž přinášíme v rámci volné série EARCH CRASHTEST, v níž testujeme novou architekturu.
Adéla Vaculíková , 27. 1. 2026
Stojíme před sytě červenou Horáckou arénou, na prahu historického centra Jihlavy. „Myslíme si, že domy, které jsou financované z veřejných prostředků a slouží veřejnosti, mají být výrazné,“ říká Ondřej Chybík z ateliéru Chybik + Kristof a dnes nás jí provází ještě společně s kolegou Jiřím Richterem. V kontextu této stavby je to věta, která shrnuje téměř všechno – ambici, riziko i odpovědnost.
Horácká aréna je multifunkční hala pro pět až sedm tisíc lidí, postavená přímo v centru krajského města. Vznikla na základě architektonické soutěže a je dodnes jedinou velkou víceúčelovou arénou u nás, která po roce 1989 touto cestou skutečně prošla. Stavba vyšla zhruba na dvě miliardy korun a od začátku budila silné emoce. Je moudré investovat takové peníze do jedné budovy? Hodí se takto velká a výrazná stavba do Jihlavy? A nepřeválcuje své okolí?
Pochybnosti nebyly malé – o to víc, že aréna nevznikla na periferii, ale na místě původního zimního stadionu, v těsném kontaktu s historickým městem. Právě tady se proto nabízí otázka, kterou si dnes klademe i my: obstojí Horácká aréna nejen jako architektonický objekt, ale i jako součást města a jeho každodenního života?
První dojem z arény máme příznivý. Ano, je výrazná – její červená barva je vidět průhledy mezi ulicemi, hmota ční do výšky – ale otravná a své okolí potírající není. Do města se zapisuje spíš skrze detail: svou korunou, tvořenou řetězem ostrých trojúhelníků. Evokovat může ježka – zvíře z jihlavského erbu i název místního piva – ale také lomené oblouky bohaté jihlavské gotiky.
Úvodní argument Ondřeje Chybíka o opodstatněné velikosti nové veřejné stavby se očividně podařilo uvést do praxe zodpovědně. Kdyby se v centru Jihlavy postavila ohromná plechovka bez oken a bez jakýchkoliv estetických kvalit, stahovat na sebe pozornost by si rozhodně nezasloužila. Elegantní aréna, která je navíc multifunkční, a tak si v ní svůj program najde snad každý, to je ovšem už něco jiného.
Aréna na prahu starého města
První část prohlídky věnujeme exteriéru. Procházíme kolem nové arény a vybavujeme si mohutný val, který zde dříve zabraňoval průchodu směrem do centra města a odtrhával původní zimní stadion, budovaný na etapy v 50. a 60. letech, od přiléhající Tolstého ulice.
Horácká aréna na místo přináší situaci o poznání lepší. Do Tolstého ulice se otevírá proskleným parterem, který objímá betonové schodiště. To umožňuje projít v těsné blízkosti arény dál do městského parku Smetanovy sady. Kudy se dříve nesmělo, tudy se dnes pohodlně prochází – a potvrzuje to i pohyb Jihlavanů, kterých kolem nás během obhlídky budovy projde hned několik.
Jenže arénu netvoří jen ona okrouhlá budova, ke které se soustředí největší pozornost. Ve skutečnosti jde o soubor čtyř staveb – slovy architektů rovnou „kampus“. Dvě z nich tu stály už dříve: tréninková hala a další provozní objekt, obě z tohoto století. Nově k nim podle návrhu Chybik + Kristof přibyly dvě další – samotná multifunkční aréna a formálně příbuzná věž u křižovatky, která obsahuje tělocvičnu, posilovnu, hotel, hospodu i fanshop. Výhodou takto komponovaného areálu je, že se jednotlivé stavby dají prakticky obejít. Nevzniká tu tedy bariéra, jakou byl dřívější val.
Důležitá kvalita je to také podle Filipa Kochana, architekta, rodáka z Jihlavy a vedoucího Jihlavského architektonického manuálu. „Aréna vypadá dobře. Líbí se mi, jak je místo prostupné a že je do objektů vidět. Jsou tam i prostory pro veřejnost, myslím si, že si k ní místní najdou vztah,“ říká nám.
Červená venku i uvnitř
Horácká aréna je zvenčí opláštěná perforovanými hliníkovými panely červené barvy. Jakmile ale vstupujeme dovnitř, pro projekt charakteristická barva, odvozená z heraldiky města a kraje, mizí. Že by jí už bylo dost?
„Máme tady pohledové betony, na které by byli ve Švýcarsku pyšní,“ říká Ondřej Chybík a ukazuje přitom na přiznané rozvody technologií a dodává, že jde vlastně o „brutální“ stavbu. Materiály se zde skutečně za nic neskrývají, všechno je přiznané a čitelné.
Pokračujeme nahoru po schodech a dostáváme se na tribuny. Zde se červená vrací – a to ve velkém. V této barvě jsou totiž všechny sedačky, kterých je zde přibližně 5 650. Aréně na míru je vyrobila firma Kovostal Davida Karáska, rovněž majitele úspěšné značky městského mobiliáře mmcité. „Řešili jsme, že na trhu není levný produkt tohoto typu, který by zároveň vypadal dobře, a tak jsme se Davida Karáska zeptali, jestli bychom nemohli něco vymyslet,“ vysvětluje Ondřej Chybík. Stalo se.
Atelier Chybik + Kristof ještě nikdy stavbu podobného druhu nezrealizoval, multifunkční aréna je pro něj tedy důležitá reference do budoucna. A totéž platí i pro firmy, které aréně vyvíjely produkty na míru, ovšem s ambicí, že se později uplatní i jinde. Například ony sklopné sedačky dnes najdeme nejen na tribunách Horácké arény, ale i ve stálé nabídce Kovostalu.
Designové prvky se objevují i na dalších místech grandiózního prostoru amfiteátru. Mezi betonovými tvárnicemi září skleněné trojúhelníky od sklárny Bomma, v gastro provozech visí výrazné lustry ze skleněných trubic. Každý z nich je originál a vyrobila je česká firma Tech-fabrika, která se jinak věnuje především neonům pro komerční firmy.
Svým způsobem dekorací jsou i ony dokonale provedené pohledové rozvody technologií, vedené po stěnách a stropech. Při prohlížení precizně navržené a zrealizované stavby se nám v hlavách proto vynořuje otázka: jsou to vhodná řešení pro prostor, který zažije nejeden bujarý hokejový zápas?
Obhajoba autorů přichází záhy. Na prvním zápase Dukly prý trnuli, co se bude dít. K žádné újmě citlivých míst ale nedošlo – ve zprávách tehdy sice proběhla reportáž o počmáraných toaletách, rozvody však zůstaly netknuté. Stejně tak se nikdo nevěšel na závěsy, které po obvodu oddělují tribuny od komunikační chodby a dokážou v prostoru navodit i kompletní black-out. Vážnější poškození aréna nehlásí ani dnes. Vypadá to tedy, že design tady snad přežije i hokej.
Pro hokejisty, koncerty, i všední den
Horácká aréna se ale samozřejmě nestavěla jen kvůli hokeji a dalším sportům. Sloužit má i jako koncertní sál. Už se tu představila Eva Farná nebo Michal David, prostor by měl ale vyhovět i filharmonii. Když je na ploše led, pojme aréna zhruba 5,6 tisíce diváků, na koncerty až 7,4 tisíce. Využít lze dva prstence tribun nad sebou i nejvyšší VIP patro.
Pokud je diváků méně, neobsazené tribuny se zatáhnou černými závěsy a prostor se tím opticky zmenší. Je to praktické řešení, díky kterému aréna nebude při méně navštěvovaných akcích působit prázdně.
Při hokeji to zatím nehrozí – na domácí zápasy Dukly letošní sezónu chodí okolo 4 500 fanoušků, takže je aréna zaplněná téměř jen ligovým provozem. Úspěšnost dalších akcí pak už bude záležet především na dramaturgii.
Našlápnuto je ale i k běžnému každodennímu využívání. Na střeše vznikla běžecká dráha s hřištěm, kam budou od jara moci chodit sportovat školy i jednotlivci. Ve věži u křižovatky už ve stejném režimu funguje tělocvična a brzy se přidá i posilovna. A dole v parteru je otevřená hospoda. Za hezkého počasí se u ní bude dát pít pivo i venku, na betonových schodech.
Více k tématu
Je zřejmé, že ambicí architektů a města Jihlavy bylo vytvořit nové plnohodnotné místo ve městě. Právě v tom spočívá největší šance novostavby na úspěch. Skutečný test Horácké arény nezačal při vyprodaných zápasech a koncertech, ale teprve nastane v oněch všedních dnech, kdy sem lidé snad přijdou jen za pivem v hospodě a běháním na oválu. Tehdy se ukáže, zda se z nové a architektonicky kultivované dominanty stane přirozená součást města, nebo jen dobře fungující hala s občasným okolním životem. Zatím má blíž k té první variantě. Pokud se tak skutečně stane, bude Horácká aréna mnohem víc než jen hala na hokej za 2,2 miliardy. A to se to zdá být jako dobrá investice.
- Autoři: Ondřej Chybík, Michal Krištof
- Ateliér: CHYBIK + KRISTOF
- Spolupráce: Jiří Richter, Tomáš Wojtek, Luděk Šimoník, Kryštof Foltýn, Urszula Sędziak, Martin Holý, Irena Vojtová, Martyna Bobinska, Denisa Annová, Laura Emilija Druktenytė, Ondrej Mičuda
- Země: Česká republika
- Projekt: 2019
- Adresa:: Masarykovo náměstí 97/1, 586 01 Jihlava
- Zastavěná plocha: 6120 m²
- Užitná plocha: 5256 m²
- Náklady: 2,2 mld CZK
- Generální dodavatel: GEMO
- Projekt: 2019
- Rok dokončení: 2025
- Stavebně technické řešení: AED project
- Krajinářští architekti: Václav Babka, Tomáš Babka
- Sezení arény: Kovostal
- Městský mobiliář: mmcité
- Světla: Bomma
- Interiéry a osvětlení: Profil Nábytek