Den OK 2008 | #1 | Nina Hedwic Housková: Palác umění

Čtvrtek, 11. Červen 2009 - 10:57
| Napsal:
Automaticky generovaná 3D voronoi/delaunay struktura byla tématem diplomové práce čerstvé absolventky pražské fakulty architektury ČVUT, kterou osobně představila autorka projektu Nina Hedwic Housková v prvním, studentském, bloku odborného semináře Den ocelových konstrukcí 2008 v Brně.

 

Nina Housková představila svůj nedávno dokončený projekt, který vzniknul na FA ČVUT v ateliéru architekta Miloše Florána. Šlo o návrh pro Palác umění v Praze umístěný na nábřeží Vltavy, poblíž Štefánikova mostu. Palác umění byl zamýšlen pro expozici Salvatora Dalího a umění surrealismu. V návrhu byly použity automatizované generativní postupy, ale inspirací byly také různé přírodní sruktury. Voronoi a Delaunay diagramy zmíněné v podtitulu projektu jsou sice matematické nebo spíše geometrické metody pro dělení prostoru a plochy, ale stejné principy nalezneme v uspořádíní bublin vodní pěny i ve strukturách uvnitř rostlinné a živočišné říše. Tyto diagramy vždy vycházejí z předem určených pevných bodů na dané ploše/prostoru a plocha/prostor jsou pak děleny úsečkami/rovinami vždy přesně v polovině mezi dvěma sousedními body. Ani v architektuře a designu není použití těchto struktur novinkou a prezentace zahrnovala ukázky několika zdařilých příkladů. Při hledání a experimentech se strukturou bylo využito také několika typů fyzických modelů, které umožnily doslova ohmatání prostorových principů. Modely zkoumaly možnosti propojování bodů v prostoru pomocí nití a proužků papíru, stavbu struktur pomocí špejlí, sirek i dřívek, kde byl inspirací postup stavby ptačího hnízda. Ve všech případech bylo zkoumáno i výtvarné působení celku. Na přírodních strukturách Ninu inspiruje „jejich zdánlivá chaotická nahodilost, jejich schopnost se přizpůsobit konkrétním podmínkám, jejich elegance, vznešenost a jemnost detailu, zároveň jejich práce s různými druhy materiálu a přizpůsobení konstrukce jeho vlastnostem.“

 
Při návrhu vznikly výchozí body voronoi diagramu analýzou místa, kde má budova stát. Jejich pozice vzešly z výškových fotografií okolních budov a simulace turbulentního proudění na parcele, které mělo reprezentovat pohyb osob či proudění vzduchu v území. Vznikající formy a jejich působení byly ověřovány pomocí virtuální reality ve 3D cave, která umožňuje prostorovou projekci složenou z několika projekčních ploch a vatváří tak reálný dojmem. Po získání hmotového tvaru probíhalo generování fasádních otvorů na základě analýzy oslunění a funkcí jednotlivých místností. Rozdělení fasádních ploch opět proběhlo na principu voronoi diagramu. Celkový postup je použitelný i pro jinou lokalitu a jde tak o algoritmus návrhu, který může být dále zkoumán a rozvíjen. Konstrukce budovy je řešena jako systém jednotlivých samonosných buněk s trojrozměrným ocelovým roštem a fasádními panely. Jednotlivá patra by navíc měla být ztužena pomocí vodorovného ocelového rastru, který by v každé úrovní vytvořil tuhou desku. Plastové fasádní panely by měly být vyztuženy skelnými vlákny a mohou v nich být integrovány luminiscenční materiály, takže stěny se mohou proměnit v libovolné displeje. Klimatizace, audio i video technika by měly být integrovány v dutině pláště. Výplň fasádních otvorů by měla být řešena polštáři ETFE folie. Reálný model komplexní struktury byl vytvořen pomocí rapid prototyping a pečlivě složen z několika zvlášť vyrobených částí.