Amsterodam kulturní

Středa, 31. Červenec 2013 - 0:00
| Napsal:

Byl jsem pár dní v Holandsku a zajímaly mne i nové kulturní stavby v hlavním městě. Zatímco naše země se po válce zcela vytratila ze světové scény a ztratila postavení, které měla v meziválečném období, v malém království u Severního moře tomu bylo jinak.

Zdeněk Lukeš - Amsterodam kulturní - koncert 3 - foto © Zdeněk Lukeš
Fotoalbum: 
Zdeněk Lukeš - Amsterodam kulturní - Piano, námořní muzeum - foto © Zdeněk Lukeš
Zdeněk Lukeš - Amsterodam kulturní - městské muzeum - foto © Zdeněk Lukeš
Zdeněk Lukeš - Amsterodam kulturní - koncert 3 - foto © Zdeněk Lukeš
Zdeněk Lukeš - Amsterodam kulturní - koncert 2 - foto © Zdeněk Lukeš
Zdeněk Lukeš - Amsterodam kulturní - muzeum 1 - foto © Zdeněk Lukeš
Zdeněk Lukeš - Amsterodam kulturní - knihovna, interiér - foto © Zdeněk Lukeš
Zdeněk Lukeš - Amsterodam kulturní - knihovna 1 - foto © Zdeněk Lukeš
Zdeněk Lukeš - Amsterodam kulturní - EYE, filmmuseum - foto © Zdeněk Lukeš

Vznikaly tam zajímavé stavby jako na běžícím pásu. V současné době je Holandsko světová architektonická velmoc, i když boom minulé dekády už pominul. Aldo van Eyck, Herman Hertsberger, Remment Koolhaas a OMA, studio MVRDV, Neutelings Riedijk, Frits van Dongen, Mecanoo jsou jména těch nejznámějších.

Pro nás je důležité, že i u nás máme několik staveb, jejichž projektanti byli Nizozemci, jednu z nich jsem v tomto cyklu před časem představil: skupinu ekologických rodinných domků ve Svitavách od ateliéru Mecanoo (Lidové noviny 10. 11. 2012). V Praze-Bubenči stojí rezidenční domy Vila Bianca v ulici Pod Kaštany (jméno jim dala vila Jana Kotěry, která je uprostřed nich a jíž holandský investor rekonstruoval do původní podoby). Domy projektoval další známý Holanďan Eric van Egeraat, mimochodem původně člen Mecanoo. Nedaleko od nich pak najdeme hezké viladomy v ulici Charlese de Gaulla od mladé architektky Saskie Fokkemy. Nejznámější současný holandský architekt Rem Koolhaas, nositel Pritzkerovy ceny, vyhrál soutěž na urbanismus ostravské Karoliny, která ovšem vyzněl tak nějak do ztracena.

Dnešní architektura v Nizozemí je především pestrá. Kromě domácích projektantů tam ovšem staví osobnosti z celého světa. Velkým tématem je také revitalizace přístavních budov, které získávají novou funkci. Vedle nich vznikají nové dominanty, často pro kulturní účely: knihovny, muzea, koncertní sály. Během své návštěvy jsem několik z nich navštívil (za doprovod i četné informace jsem zavázán architektu Ivo Jelínkovi). Nedaleko centrálního nádraží stojí před sedmi lety dokončená budova Muziekgebouw dánských architektů K. H. Neilsena a P. Hostinga s výrazně převislou střechou, která umožňuje pořádání hudebních produkcí také v prostoru před objektem. Kromě velkého koncertního sálu se zázemím je tu i jakýsi černý box, který vystupuje z tělesa budovy nad vodní hladinu. V něm je menší sál pro jazzové koncerty s obřím oknem za pódiem, z něhož je nádherný výhled na město. Přál bych Praze podobné moderní zařízení. O koncertním sále se mluví už léta, pokud se najde vhodné místo (ostrov Štvanice, který je často zmiňován, za něj ale nepovažuji), je snad naděje…

Nedaleko odtud je další velká budova Openbare Bibliotheek¸ tedy Veřejná knihovna architekta Jo Coenena. Z venku není příliš zajímavá, ale uvnitř se skrývá podmanivý interiér s jednoduchým designem knihovních sálů. V prostorách knihovny se pohybujete samozřejmě bez jakýchkoli omezení, sami si vyhledáváte knížky a registrujete se jen, pokud si je chcete odnést domů. V horním patře je kavárna a nad ní velká vyhlídková terasa. Z ní je pak opět hezký výhled na Amsterodam a jednu z o něco starších dominant – zelenou "loď" architekta Renza Piana s vědeckým centrem New Metropolis, což je budova neobvyklého tvaru, krytá měděným plechem, jež jakoby se vynořovala přímo z vod zálivu.

Další stavbou – tentokrát naopak zajímavější zvenku, než zevnitř – je nově dokončený objekt EYE na protějším břehu přístavního kanálu IJ. Autorem je rakouské studio Delugan Meissl, známé svým projektem Porsche muzea ve Stuttgartu. Bílý objekt, připomínající dynamicky tvarovanou abstraktní sochu, otevřela královna Beatrix v loňském roce. Je v něm umístěno muzeum filmu a fotografie Holandského filmového institutu.

Atraktivní kulturní zónou je rovněž oblast Museumplein v centrální části města. Na jednom konci parku je slavné Rijksmuseum, na druhém neméně proslulá budova Concertgebouw. Mezi těmito stavbami z devatenáctého století pak postupně vznikly další objekty – Van Goghovo muzeum je pozdní prací holandského klasika Gerrita Rietvelda ze sedmdesátých let (o dvacet let později získalo originální přístavbu od Kisho Kurokawy) a nyní i dostavba Městského muzea (Stedelijk Muzeum), připomínající svým tvarem velkou bílou vanu (arch. Benthem Crouwel). Prohlídku těchto staveb pak můžete prokládat návštěvami designově nápaditých kaváren, jako je Brasserie Harkema, de Jaren nebo Rem Eiland, vybudovaná přímo na bývalé ropné plošině…

A na závěr otázka: kolik architektonicky výrazných kulturních staveb vzniklo za posledních dvacet let v Praze?