Architekti CZ: Otázka času - 5. díl - Pleskot, Koreis, Zdebská

Středa, 15. Červenec 2015 - 0:00
| Napsal:

Předposlední díl seriálu ukázek na téma čas v práci architekta je věnován Josefu Pleskotovi, Viktoru Koreisovi a Markétě Zdebské.

Architekti CZ: Otázka času - 5. díl

Josef Pleskot

Jak důležitá je role času při tvorbě architektonického návrhu? Peter Zumthor svým investorům říká: „Až to bude, tak to bude.“ Je tedy možné říct, že čím víc má člověk času, tím lepší má výsledky?
To ne. Zumthorovi zjevně vyhovuje, co si vydobyl, nenechá si diktovat termíny. Já si je chvála bohu také už nedávám úplně diktovat a nemusím se jim zcela podřizovat, ale že bych to ohraničoval nekonečnem, to určitě ne. Vlastně mám rád, když je nějaký rozumný časový horizont, milník, do kterého se mají věci udělat. V momentě, kdy už vím, co mám dělat – a to přijde buď za vteřinu, nebo za den, přes noc, za měsíc nebo za ty dva roky –, tak potom už rád pracuji podle harmonogramu. Ale nejdřív se potřebuji dopracovat k poznání, že tu zakázku opravdu dokážu udělat. To je pro mě rozhodující, protože jsou úkoly, o kterých si myslím, že je nedokážu splnit v žádném čase.

Jaký úkol byste například nemohl přijmout?
Často dostávám otázku, zda bych chtěl dělat mrakodrap – to je pro mě věž o čtyřiceti a více podlažích. V takovém úkolu nevidím metu. Dokonce si myslím, že bych ho ani neuměl udělat. Nevěděl bych, jestli je lepší, když bude mít rotaci doprava, nebo doleva, nebo jestli má být ze tří hranolů, nebo kruhový. Tak obecnou úlohu, jako je mrakodrap, bych zkrátka asi přijmout nemohl. Ale kdyby to byla myšlenka mrakodrapu, jako je ten doutník od Jeana Nouvela, který je součástí urbanistického kontextu Barcelony, tak k takové úloze bych se dokázal vztáhnout, věděl bych, proč to dělám. Do Olomouce bych mrakodrap nedělal, tam by se mi to zdálo zbytečné. To raději budu mít portfolio bez mrakodrapu.

Viktor Koreis

Jakou roli hraje ve vaší práci čas?
Jak už jsem říkal, nejsem z branže. Zpočátku jsem neměl vůbec představu, jak komunikovat s klientem, kolik času jaká práce zabere a co si za to říct. Upřímně řečeno, když jsem pošilhával, jak to řeší regulérní architekti, cítil jsem, že to není moje cesta. Už proto, že svůj způsob práce jsem si odvodil od toho, co jsem znal z praxe a o čem jsem věděl, že je potřeba udělat pro dobrý výsledek. To mě hlavně v začátcích stálo hodně času za proporčně malý plat. Dneska už si víc rozmýšlím, jaká práce mi stojí za to, abych jí věnoval část života.

Markéta Zdebská

Je pravda, že kdyby měl člověk na projekt víc času, dopadlo by to lépe?
Podle mě je důležité se na začátku dobře rozhodnout a potom už jen vytrvat. Teprve tím pokračováním totiž projekt získává na kvalitě. Čím víc mám času na propracování projektu do posledního detailu, tím lépe jsem připravena na jakoukoli situaci na stavbě. Vytvoří se detailní rozpočet a vše se udělá naprosto profesionálně. To je ideální stav, který bohužel není samozřejmostí. Řeknu to ještě jinak. Každá dobrá myšlenka se stává lepší, když dostane prostor na dopracování. Je to, jako když trháte nezralá jablka. Na těch si nepochutnáte. Chce to trpělivost, nechat je venku na slunci, pak jsou všechna stejně dobrá.

Takže je tomu potřeba dát na začátku stejné množství času, jako je potom potřeba na dopracovávání detailů na konci?
Ten začátek může být rychlejší i pomalejší. Závisí to na tom, kdy dojde ke shodě s klientem a také kdy nabydu přesvědčení, že to tak má být. Nestává se moc často, že by se tato fáze uspěchávala. Spíš se uspěchává to finalizování. Málokterý klient u nás by byl ochoten zaplatit to, že se dokreslují šroubečky. To se tu bohužel moc nenosí, to klienti nechápou.

Text článku byl převzat z knihy Architekti CZ / 20 rozhovorů, jejíž vznik byl podpořen grantem Studentské grantové soutěže ČVUT v Praze (č. SGS14/085/OHK1/1T/15 - Principy tvůrčí práce současných českých architektů).