Běh na dlouhou trať

Úterý, 3. Září 2013 - 0:00
| Napsal:

Architekt Josef Panna, předseda České komory architektů, byl podle svých slov ještě několik týdnů před volbami vcelku rozhodnutý dále již nekandidovat a věnovat se výhradně vlastnímu ateliéru. Přesto se nakonec nechal přesvědčit a do představenstva kandidoval – hlavně díky podpoře od profesních kolegů.

Proč by se měl architekt stát členem Komory, pokud by nešlo jen o kulaté razítko? Čím je ČKA pro architekty prospěšná?
Pro architekty je důležité mít organizaci, která je partnerem pro státní správu. Je to rozhodně lepší situace, než být pouze sám za sebe. Komora má architektům konkrétně a prakticky pomáhat, poskytovat potřebné informace, kontakty a také vzdělávat. To jaká Komora bude, jak se bude vyvíjet, a co vše bude vykonávat je samozřejmě také na vůli jejích členů.

Zatím jste ve funkci pár měsíců, takže jste snad ještě neztratil optimismus. Co od funkce očekáváte? Jaké máte plány a od čeho si slibujete zlepšení oproti minulému stavu ČKA?
Optimismus zatím rozhodně neztrácím. Vnímám ho dokonce jako jeden z předpokladů výkonu funkce předsedy. Pokud bych optimismus ztrácel, byl by to pro mě varovný signál a důvod k zamyšlení nad zvolenou strategií. A co očekávám? Pro nejbližší období realisticky hlavně vklad času a energie. V delším horizontu pak pozitivní změny ve fungování Komory a posun v jejím hodnocení architekty, partnery i širokou veřejností.

Co se týče plánů, především bych si přál, aby se zlepšila komunikace mezi členy Komory, a aby se rozšířily služby, které jim Komora poskytuje. Myslím si, že je zapotřebí lépe využívat možností doby pro to, aby komunikace mezi Komorou a členy byla maximálně otevřená a především obousměrná. Rozhodně se nyní nedá říci, že by se členové o dění v Komoře nezajímali, ale například na bázi internetu a intranetu je možné tento stav ještě zlepšit.

Společně s Petrem Leškem a Petrem Jandou plánujeme pořádání pravidelných setkávání členů architektonické obce, kde by bylo možné prezentovat nové podněty a koncepční názory, aby se sjednotilo úsilí a směřování celé obce. Toto pravidelné setkávání jsme pracovně nazvali OTTA – Otevřený think tank architektů. Bude se konat vždy poslední úterý v měsíci od 16 hodin v prostorech ČKA v Praze nebo i v dalších místech republiky, záleží na iniciativě měst. Každé setkání bude na určité téma, podle něhož budou vybráni hosté s příspěvky, po nichž bude následovat moderovaná debata všech zúčastněných. Smyslem této aktivity je nejen se sejít a popovídat si, ale přinést podněty a koncepční názory. Rádi bychom, kdyby se podařilo prostřednictvím nových technologií zjednodušit účast i pro mimopražské formou elektronických příspěvků.

Myslím si, že je dále zapotřebí otočit trend zvyšujících se nákladů na chod Kanceláře ČKA a klesajících výdajů na služby pro členy Komory. První kroky tímto směrem jsme již snad vykonali. Vedle toho je mou snahou posílení prestiže ČKA a jejího jména na veřejnosti – zdá se, že obraz Komory u jejích členů a veřejnosti není v tuto chvíli právě optimální. Postupně jej zlepšovat je samozřejmě běh na dlouhou trať, který bychom měli podstoupit. Chystáme mimo jiné i pravidelná setkávání s novináři.

A takovým přáním do budoucna je vznik Domu architektů, který by byl jednak místem pro setkávání, ale také prostorem pro prezentace a výstavy, doplněný knihovnou a čítárnou.

Jak se díváte na současnou situaci českých architektů mezi ostatními evropskými zeměmi? Co je brzdí, nebo naopak, co jim nejvíc pomáhá?
Naše profese se nyní pohybuje v prostředí, které je poměrně nepříznivé a místy až bouřlivé. Myslím si, že v této době potřebujeme vystupovat, pokud možno, jednotně, nemrhat energií na vnitřní spory a zaměřit se na kladné působení směrem k celé společnosti, jejíž jsme součástí. Jsme totiž na jedné lodi a to je potřeba si neustále uvědomovat, zvláště když se v současné době musíme vyrovnávat s takovým problémem, jakým je stavební útlum a z něho vyplývající omezené množství práce pro architekty.

Myslíte si, že se finanční krize promítla do architektury u nás v něčem i kladně? A jak se promítá například v pracovních nabídkách pro absolventy?
Z různých stran jsem opakovaně slyšel, že nyní je více času na jednotlivé návrhy. Ale nejsem si jistý, jestli to není jen klišé nebo lehce masochistická snaha vidět na zlém cosi pozitivního. O tom, že zatím ještě úplně nesvítá na lepší časy, mluví i zástupci vysokých škol, s nimiž se nyní postupně potkávám. Všichni se shodují, že jejich absolventi jen obtížně shánějí zaměstnání.

Je asi potřeba opakovat, třebas na první pohled komicky, že je zapotřebí krizi využít. Zejména ke zdůraznění důležitosti kvalitních řešení, která daleko méně ztrácejí hodnotu. Aby investice do kvalitní architektury byla podobná investici do kvalitního obrazu – jistoty v době krize.

Jaká je kvalita vzdělávání? Jsou studenti našich architektonických škol dostatečně připraveni na profesi architekta? Nabízí komora nějaké možnosti dalšího vzdělávání?
Naše zkušenost z ateliéru je taková, že především záleží na každém jednotlivci, co si dokáže z mnoha možností a zdrojů, které mu může architektonické školství a praxe nabídnout, vybrat. Komora nabízí možnosti dalšího vzdělávání, ovšem stávající stav je takový, že je to velmi, velmi, velmi široké pole pro zlepšení.

Nejvíce se mluví o problému soutěžení o nejnižší cenu. Čím se proti tomu dá bojovat a jak se do tohoto boje zapojí komora?
Nevím, jestli se o tomto hovoří nejvíce, ale v každém případě musíme stále znovu na všech úrovních vysvětlovat, že nejnižší cena logicky většinou znamená nejnižší kvalitu, a že dobrý projekt ve výsledku šetří peníze. Zřejmě je zapotřebí zdůrazňovat důležitost kvalitního vytvořeného prostředí z dlouhodobého pohledu a zároveň dokázat mluvit i ekonomickou řečí, tedy právě brát akci jako celek (projekt, stavba, provoz). Pro obojí je potřeba mít připravené konkrétní příklady i s komentáři uživatelů a investorů.

Zároveň pracujete v ateliéru, kolik času věnujete předsednictví? Zbývá vám vůbec ještě čas na práci architekta?
Nechci být patetický, ale v tuto chvíli věnuji předsednictví mnoho času. Naštěstí mám v ateliéru výborné kolegy, na které se mohu spolehnout. Doufám však, že se mi v dohledné době podaří uspořádat věci tak, aby se tato situace trochu srovnala. Obecně si myslím, že architekti by měli umět obětovat nějaký čas na vstup do veřejného prostoru a hájení zájmů své profese v něm.

Jaký máte názor na kvalitu české architektonické produkce? Je ještě stále zatížena minulostí?
Máme dostatek silných osobností a příkladů? Myslím si, že špičky české architektonické produkce v evropském měřítku velmi dobře obstojí. Česká republika má určitě řadu silných architektonických osobností a výborných realizací. Určité limity vidím v nedostatečně silné prezentaci těchto architektů a jejich výsledků. Jako příklad bych uvedl ocenění Mies van der Rohe Award.

Odráží se vylepšování softwaru na kvalitě produkce? Mají architekti více času na promýšlení návrhů?
Moderní software je sice velkým pomocníkem, určující ale zůstávají schopnosti každého jednotlivého architekta. Ty se na kvalitě návrhu podepisují nejvíce.

Máte nějakou zásadu, která vám v životě pomáhá?
Dobrá práce je většinou během na dlouhou trať. Pak se setkáte i s malými zázraky.

Článek vznikl za podpory ArchiCadu.

Klíčová slova: