Cenu Architekt roku 2018 získal Petr Hájek. Porota ocenila jeho kontextuální a experimentální tvorbu

Středa, 12. Září 2018 - 10:55
| Napsal:

Včera proběhlo v pražském prostoru CAMP – Centrum architektury a městského plánování slavnostní vyhlášení ocenění Architekt roku 2018. Cenu si odnesl architekt a pedagog prof. Petr Hájek, který v posledních letech realizoval několik zásadních projektů.

Fotoalbum: 

Cena Architekt roku je každoročně udělována v rámci stavebního veletrhu FOR ARCH. Hlavním posláním ocenění má být podle organizátorů „podpora kvality a odborné i občanské angažovanosti na poli architektury v České republice“. Formální vzdělání v oboru přitom není podmínkou udělení titulu – laureátkou minulého ročníku 2017 se tak mohla stát umělkyně Kateřina Šedá.

Při vyhlášení ceny za rok 2018 Šedá během své řeči zdůraznila, že ji těší, že letošním vítězem se stává praktikující architekt. Poslední tři ročníky totiž ovládly osobnosti, které se soustředí především na osvětu, vzdělávání a popularizaci architektury. V roce 2015 cenu získal Adam Gebrian, o rok později Marcela Steinbachová a minulý rok již zmiňovaná Kateřina Šedá.

Letošní laureát ceny Architekt roku 2018 prof. Petr Hájek patří již od 90. let mezi nejvýraznější architekty na české scéně. Dříve působil společně s Janem Šépkou a Tomášem Hradečným v ateliéru HŠH, který stojí například za rekonstrukcemi Horního náměstí v Olomouci, Jiřského náměstí na Pražském hradě, Arcidiecézního muzea v Olomouci a řadou dalších projektů.

Pole činností Petra Hájka je neobyčejně široké. Působí jako pedagog na Fakultě architektury ČVUT v Praze, kde byl minulý rok jmenován profesorem, vede autorský ateliér architektury na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě, založil nadační fond na podporu umění a talentu Art-Now i sdružení LEA – Laboratoř Experimentální Architektury.

V posledních letech Petr Hájek se svým ateliérem realizoval několik pozoruhodných projektů. Patří mezi ně například Krkonošské centrum environmentálního vzdělávání (2014), dům Chameleon (2014), rekonstrukce vodárenské věže na Praze 7 (2018), rekonstrukce střechy paláce Lucerna (2017) nebo rozšíření Centra současného umění DOX+ (2018). Minulý rok také zvítězil v architektonické soutěži na přestavbu ostravských jatek. Krkonošské centrum i DOX+ brzy představí nové díly pořadu Architektura v betonu na EARCH.tv.

Mezi finalisty letošního ročníku ceny Architekt roku nominovala porota ve složení Adam Gebrian, Marcela Steinbachová, Josef Pleskot, Regina Loukotová a Kateřina Šedá bývalého ředitele IPR Petra Hlaváčka, mladé liberecké studio Mjölk architekti, architekta a pedagoga Zdeňka Fránka a českobudějovickou platformu CBArchitektura. Čestné uznání poroty pak letos získala Dagmar Vernerová stojící za vydavatelstvím Prostor – architektura, interiér design, které již téměř 20 let vydává oceňovanou Ročenku české architektury. 

Zdůvodnění poroty

Výrazný architekt střední generace i vlivný pedagog. Jeho realizace představují výjimečné počiny na poli architektury s přesahy i do jiných oborů. Tvorba reaguje na kontext, zároveň je svébytná a experimentální. Věnuje se nejen projektům jednotlivých staveb, ale dlouhodobě i urbanismu. Za výrazné dílo lze považovat Krkonošské centrum environmentálního vzdělávání ve Vrchlabí (2013), koncepci pavilonu na Benátském bienále (2016), nebo vítězný soutěžní návrh na rekonstrukci ostravských jatek na galerii (2017). V současnosti dokončil v Praze dostavbu Centra současného umění DOX a rekonstrukci vodárenské věže na Letné pro dům dětí a mládeže a mateřskou školu. Kromě jiného aktivně vystavuje a je spoluautorem řady publikací. 

O vítězi

Petr Hájek se narodil se v roce 1970 v Karlových Varech. Absolvoval studium na Fakultě architektury na Českém vysokém učení v Praze a Školu architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. V roce 1998 založil společně s Tomášem Hradečným a Janem Šépkou architektonickou kancelář HŠH architekti nyní HXH (kde je stále jednatelem) a v roce 2009 vlastní architektonickou kancelář Petr Hájek Architekti, s.r.o. K nejznámějším realizovaným stavbám patří: Horní náměstí v Olomouci (HŠH architekti, památka UNESCO), Jiřské náměstí na Pražském hradě (HŠH architekti, památka UNESCO), Arcidiecézní muzeum Olomouc (HŠH architekti, památka UNESCO), Úpravy zámeckého návrší v Litomyšli (nádvoří, park, konírna, kočárovna, HŠH architekti, památka UNESCO), Jízdárna-multifunkční sál (HŠH architekti, památka UNESCO), Vila v Berouně (HŠH architekti), Vila v Černíně (HŠH architekti), Obytné kontejnery, KCEV – vzdělávací centrum Krkonošského národního parku, Dům Chameleon, expozice národního pavilonu na světové výstavě La Biennale di Venezia 2016 (Bradňanský, Hájek, Halada, Studený, Zervan), rozšíření Centra současného umění DOX+, rekonstrukce vodárenské věže v Praze 7 či terasy paláce Lucerna. Za svou práci získal řadu ocenění (Cena Grand prix Obce architektů, Evropská cena Freiraum no2, Bauwelt–Preis, Stavba roku, Cena Klubu za starou Prahu, Cena R.Eitelbergera, Evropská cena Piranesi prize /honorable mention/, 4 x česká nominace na evropskou cenu Miese van der Rohe, Sustainable architecture award Ferrara /honorable mention/.

Od roku 2004 působí jako pedagog na Fakultě architektury ČVUT v Praze, kde byl v roce 2017 jmenován profesorem. Od roku 2012 rovněž vede autorský ateliér architektury na Vysoké škole výtvarných umení v Bratislavě. Je zakladatelem a předsedou představenstva nadačního fondu na podporu umění a talentu Art-Now a zakladatelem sdružení LEA – Laboratoř Experimentální Architektury. Za svou pedagogickou práci na výzkumu v oblasti urbanismu s názvem „anastomosis“ získal v roce 2012 cenu rektora ČVUT za aplikaci výzkumu v praxi. Je autorem výstav v ČR i v zahraničí (Praha, Brno, Liberec, Oslo, Vídeň, Paříž, Londýn, Bratislava, Benátky). V roce 2015 inspiroval a ilustroval román „Urbo Kune“ spisovatele Miloše Urbana, který se odehrává v utopickém městě navrženém v jeho ateliéru na FA ČVUT.  V současné době navrhuje a realizuje tyto projekty: Rekonstrukce kina OKO v Praze 7, Dům Bílá růže – Kašperské Hory, Astronomická observatoř hradu Pirkštejn v Ratajích nad Sázavou, Muzeum lanové dráhy v Peci pod Sněžkou, krematorium pro zvířata „Věčná loviště“, Podobný dům, Dům periskop, Dům pro lékařku a buddhistu, Dům pro malíře.

Barevný svět architektury.