Po rekonstrukci otevírá náměstí Jiřího z Poděbrad v Praze. Nová ročenka České architektury především o developerské architektuře. Opravuje se chór katedrály sv. Víta
EARCH TÝDENÍK: 7 novinek z architektury vybrala redaktorka Adéla Vaculíková.
Adéla Vaculíková , 15. 6. 2026
Jiřák znovu přístupný
Náměstí Jiřího z Poděbrad v Praze se uzavřelo v lednu 2024 a od té doby procházelo celkovou, a také dost dlouhou rekonstrukcí. Teď se práce chýlí ke konci. Už o víkendu bylo náměstí přístupné, slavnostní otevření s přestřižením pásky proběhne tuto středu.
Revitalizaci náměstí navrhl MCA atelier vedený Pavlou Melkovou a Miroslavem Cikánem. Kompletně se při ní vyměnily povrchy, přibylo zeleně a pod zemí vznikla akumulační nádrž o objemu 150 kubíků. Proměnu „Jiřáku“ financovalo hlavní město Praha a vyšla na 570 milionů korun včetně DPH.
Názory na výsledek se už během příprav různily. Ozvala se kritika, že je na něm příliš dlažby a málo stromů, nebo že to celé bylo příliš drahé. Dlouho se ale o podobě rekonstrukce diskutovalo pouze nad vizualizacemi. Teď už se dá o jejím výsledku přesvědčit přímo na místě.
Nová ročenka české architektury
Vyšla 26. ročenka Česká architektura 2024–2025. Jejím kurátorem byl architekt Jan Schindler z kanceláře Schindler Seko Architekti, který do publikace vybral 35 staveb. Ročenka letos poprvé vychází pod novým vydavatelem – po její zakladatelce Dagmar Vernerové projekt převzal Radek Váňa se svým vydavatelstvím ARCHIZOOM BOOKS. Koncepce publikace se ale zásadně nezměnila.
Posun je patrný spíš ve výběru. V letošní ročence je velké množství projektů z hlavního města a také větší bytové realizace, za nimiž zpravidla stojí silní developeři. Do jisté míry to souvisí i se zvoleným tématem. Ročník nese název Pomalé stavby a pomalost chápe především jako dlouhou cestu od prvního návrhu k dokončení – tedy jako realitu povolovacích procesů, příprav a investičně náročných projektů, které se v Česku často táhnou roky, někdy i desetiletí.
Slovo „pomalé“ by se přitom dalo číst i jinak. V současné architektuře se nabízí také význam bližší ekologii, hospodárnosti, práci s existujícím nebo neinvazivním zásahům – podobně jako se u módy mluví o „slow fashion“. Taková pomalost se ale v ročence objevuje spíš okrajově. Zastupuje ji například kaple v Nesvačilce od ateliéru RCNKSK, oceněná také Grand Prix architektů 2025, nebo několik rekonstrukcí. Těch je ale ve výběru pouze šest, ve srovnání se současným evropským důrazem na práci s existujícími stavbami je to střídmé zastoupení.
Skleněné zastřešení Špilberku zatrhli památkáři
Národní památkový ústav nepovolil trvalé prosklené zastřešení vnitřního nádvoří hradu Špilberk v Brně. Podle ředitele brněnského pracoviště NPÚ Zdeňka Váchy by takový zásah změnil podobu, výraz i celkovou atmosféru památky.
Muzeum města Brna, které na Špilberku působí, už několik let hledá způsob, jak čtvercové nádvoří lépe využívat pro kulturní akce. Ty se zde konají pravidelně, kvůli nepřízni počasí se ale podle muzea musí některé z nich rušit. Instituce si proto nechala od Brněnských komunikací zpracovat studii proveditelnosti na trvalé zastřešení nádvoří prosklenou střechou.
S tím ale památkáři z NPÚ nesouhlasí. Možné podle nich zůstává pouze dočasné a mobilní řešení – tedy konstrukce, která by se nad nádvořím objevovala jen po několik měsíců během hlavní kulturní sezóny a poté by se zase demontovala. V principu tak jde o podobný přístup, jaký zvolila Litomyšl u mobilní scény pro festival Smetanova Litomyšl.
Dočasné zastřešení nádvoří Špilberku ostatně navrhovala už studentka architektury Valerie Wernerová, která v roce 2024 zvítězila ve studentské architektonické soutěži vypsané Muzeem města Brna. Její návrh pracoval se stahovatelnou plachtovou konstrukcí.
Začala rekonstrukce jedné z nejstarších částí katedrály sv. Víta
Restaurátoři opravují jednu z nejstarších částí katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Obnovují se konstrukce oken vysokého chóru a opěrný pilíř z let 1372–1374, tedy části dokončené v době působení druhého hlavního stavitele katedrály Petra Parléře.
Práce probíhají souběžně v interiéru i exteriéru památky a podle Pražského hradu nijak neomezují návštěvnický provoz. Ani v létě, tedy v hlavní turistické sezóně, tak lidé o návštěvu katedrály nepřijdou.
Ostění oken se v takovém rozsahu naposledy opravovalo v roce 1757 po požáru varhan, který způsobilo dělostřelecké ostřelování Pražského hradu pruským vojskem. Souběžně se bude pracovat také na vnější části katedrály, konkrétně na opěrném pilíři vysokého chóru. Kameníci a restaurátoři zde vyčistí kamenné prvky, odstraní škodlivé soli a opraví spáry i praskliny.
Nejlepší dostupné bydlení v Evropě
European Collective Housing Award vyhlásila finalisty druhého ročníku za nejlepší bytové stavby. Ocenění, které společně udílí Basque Architecture Institute / EAI a francouzské centrum architektury arc en rêve, sleduje kvalitní evropskou architekturu dostupného bydlení – tedy téma, jehož naléhavost roste s bytovou krizí dopadající na většinu velkých evropských měst.
Letos se do finále dostalo devět projektů – novostaveb i rekonstrukcí. Ačkoliv organizátoři uvádějí přihlášky ze 36 zemí, finalisté pocházejí pouze z pěti: nejvíce z Francie, dále ze Španělska, Belgie a Nizozemska. Výběr tak nepřímo ukazuje, kde se dnes dostupnému, sociálnímu nebo komunitněji pojatému bydlení daří výrazněji než jinde.
Mezi finalisty je například bytový dům Air Passage od ateliéru Peris+Toral Arquitectes, který se se sociálním bydlením pro Barcelonu dostal do finále už v soutěži EU Mies Award 2022. Vítěz European Collective Housing Award bude vyhlášen v září.
Více k tématu
Výstava Marka Štěpána v MAPPA Ostrava
V ostravské MAPPA začala monografická výstava Marka Štěpána. Pod názvem Svatostánky a obýváky představuje jeho tvorbu v širokém záběru – od kostelů a kaplí až po bytové domy.
Marek Štěpán se do povědomí veřejnosti zapsal především jako autor sakrálních staveb. V centru ostravské výstavy ale nestojí kostel, nýbrž bydlení. Konkrétně model bytového komplexu Malé Lauby, který je zamýšlený právě pro Ostravu. Vyrůst má hned vedle už dokončeného bytového domu Nové Lauby od ateliéru Znamení čtyř, který před dvěma týdny získal Cenu Klubu Za starou Prahu za nejlepší novou stavbu v historickém prostředí.
„Projekt reprezentuje autorovu schopnost přenést hloubku a soustředěnost, typickou pro jeho sakrální tvorbu, do prostředí moderního městského bloku a komunitního života,“ píše se v tiskové zprávě k výstavě. Další projekty a realizace Marka Štěpána představují velkoformátové fotografie zpracované formou prostorových koláží. Každou z nich navíc doprovází osobní poznámka autora.
Rakouská architektura jako nástroj diplomacie
Až do začátku října je možné v Architekturzentrum Wien zhlédnout výstavu Global – Neutral, která sleduje dosud málo probádanou kapitolu rakouské architektury. Zaměřuje se na projekty z let 1955 až 1989, které rakouští architekti a architektky navrhovali pro země globálního Jihu – konkrétně pro Burkinu Faso, Indii, Írán, Irák, Kuvajt, Nepál nebo Tanzanii.
Jako poražená mocnost se Rakousko muselo po druhé světové válce zavázat k vojenské neutralitě. Výzkumnicím a kurátorkám výstavy Monice Platzer a Susanne Rick se však podařilo ukázat, že právě architektura byla jedním z polí, kde se tento závazek komplikoval. Projekty v postkoloniálních zemích totiž Rakousku pomáhaly i za probíhající studené války navazovat nové politické, kulturní i ekonomické vztahy.
„Zasazením projektů do širšího kontextu působících politických, kulturních a globalizovaných silových polí otevírá výstava Global – Neutral nové perspektivy rakouské architektury,“ komentují ji autorky. Výstava může být dobrým důvodem, proč si v létě udělat cestu do Vídně.
