Jak učí pozemní stavitelství Josef Chybík

Čtvrtek, 5. Červen 2014 - 0:00
| Napsal:

Jak vidí svého učitele studenti? To je otázka, na kterou je jistě každý zvědavý a nebývá zvykem se na ni ptát. Bohužel. Proto přinášíme názory studentů, kteří se o svou zkušenost chtějí podělit. V dnešním týdnu nám svůj názor na Josefa Chybíka sdělila studentka 2. ročníku Iveta Pavlíková.

Iveta Pavlíková - foto © Martin Vlček (www.martinvlcek.com)
Fotoalbum: 
Iveta Pavlíková, pozemní stavitelství - foto © Iveta Pavlíková
Iveta Pavlíková, pozemní stavitelství - foto © Iveta Pavlíková
Iveta Pavlíková, pozemní stavitelství - foto © Iveta Pavlíková
Iveta Pavlíková, pozemní stavitelství - foto © Iveta Pavlíková
Iveta Pavlíková - foto © Martin Vlček (www.martinvlcek.com)

Pozemní stavitelství jsem si osvojila už během prvního ročníku na FA, ale s příchodem druhého ročníku mě nadchly přednášky konkrétně pana Chybíka, který byl do svého učiva takový zapálený. Všechno dovedl vysvětlit. Říkal to jednoduše, takže každý z nás dovedl látku hned pochopit.

Nevěděla jsem, co od něj čekat, protože jsem se s jeho výukou ještě na FA nesetkala. Překvapilo mě, že si nás všechny pamatuje. Ne hned od začátku semestru, ale v průběhu si nás všechny vryl do paměti.

Jeho způsob výuky ve cvičeních je velmi netradiční. Namísto individuálních konzultací jsme promítali jeden výkres určitého studenta projektorem na zeď. Všichni jsme hned viděli, co rys obsahuje. Student uvedl a představil svůj výkres, profesor Chybík se pak vždy chopil slova a začal jej před ostatními studenty opravovat. Tím, že jsme všichni viděli chyby v promítnutém výkrese, měli jsme možnost se z nich poučit a podobně opravit ve svém výkrese, případně se dotázat na další podrobnosti. Tímto způsobem jsme v podstatě konzultovali všichni najednou a společně jsme si z toho brali ponaučení. Pokud měl někdo zajímavý detail, nebo třeba stejnou chybu jako my, ihned vše na příkladu vysvětlil.

V jeho přednáškách je zase znát jeho nadšení. Přistupoval k jednotlivým tématům vždy s obrovským entuziasmem. Ukazoval nám i své vlastní fotky a konkrétní příklady z praxe a bylo z něj vidět, že náš zájem mu dělá velkou radost.

Já jsem chodila na každou přednášku, protože mi přišly velmi zajímavé a strašně mě bavily. Velmi mě zaujalo i to, že při přednášce pracoval s interaktivní tužkou a tabulí. Když chtěl něco vysvětlit, třeba složitý detail, překreslil ho na promítanou plochu barevně, abychom pochopili podstatu řešení.

Účast na jeho přednáškách je rozhodně větší než v ostatních předmětech. Na konci přednášky nás vždy počítal... asi aby věděl, jestli klesá nebo stoupá účast.

Při rozhovoru se spolužačkou jsme přemýšlely, zda se dá v jeho výuce najít nějaký zápor. Nenašly jsme žádný. Shodly jsme se na pozitivech jeho způsobu učení a radosti z jeho hodin. Musím říci, že byl vždy jako u vytržení, když jsme za ním přišli s výkresem, který byl podle jeho představ, nebo když jsme přišli s nějakým postřehem, který nečekal. Vždy s nadšením zvolal " Výborně!" a pak horlivě nakreslil nový námět na tabuli a začal ho rozebírat s ostatními.

Ptal se nás na naše názory, které jsme s museli zdůvodňovat, a tak nás přiměl přemýšlet nad věcmi, které by nás nenapadly. Naučil nás tak odvozovat řešení při různých situacích.

Učení na zkoušku z pozemního stavitelství bylo rozhodně snazší v porovnání s ostatními. Když je přednáška zajímavá, mnohem lépe se na ni soustředím a více si zapamatuji. Pan profesor také zdůrazňuje věci, které jsou důležité. Je pro mne daleko lehčí naučit se učivo z jeho materiálů a přednášek, než z nějakého monotónního referátu. Mnohdy i třikrát vysloví nějakou důležitější větu, u které chce, abychom si ji opravdu zapamatovali. A ...skutečně to funguje! Přinejmenším si ji alespoň zapíšeme. Když se pak učíme na zkoušku - hned nás to trkne. Uvědomíme si, že už jsme určitou věc slyšeli, že ji vlastně známe. Co se týče podkladů - jsou velmi přehledné. Všechno má nadpis, témata jsou logicky seřazená a spoustu věcí z přednášek si člověk dovede velmi rychle a bez dlouhého přemýšlení vybavit. Všechny prezentované přednášky nám poskytuje, abychom se z nich mohli učit a netápali zbytečně v jiných materiálech.

Během semestru výuky s panem Chybíkem jsem si ucelila všechny základní znalosti, kterým jsem ještě od prváku nerozuměla. Díky tomu, že už jsme rýsovali na počítači (ale mohli jsme nosit ke konzultacím výkresy i v ruce), jsem se dost vycvičila v práci s rýsovacím programem. Taky jsem získala spoustu nových zkušeností s další stavbou, kterou jsme během celého semestru řešili a vypracovávali. Naučila jsem se používat nové stavební techniky, typy konstrukcí a další prvky, například ploché střechy - dnes v architektuře docela nezbytné.

Moc mě mrzelo, že jsme s ním neměli pozemní stavitelství v dalším semestru, kdy se probíraly pasivní stavby. Mne zaujalo na jeho přednáškách přírodní stavění a to do té míry, že jsem v ateliéru navrhovala slaměný domeček. Myslím si, že přírodní izolace má do budoucna velký potenciál, protože tyto materiály jsou z environmentálního hlediska mnohem vhodnější, než například umělá tepelná izolace, která když degraduje, zbude z ní nevyužitelný, zatěžující a obtížně se likvidující odpad. Tématiku pasivních budov jsem si v jeho prezentacích také oblíbila. Dnes se klade velký důraz na spotřebu energií, což má také do budoucna potenciál velkého využití.

Pan profesor Chybík je vstřícný, usměvavý a obětavý. Má vždy snahu poskytnout nám všechny dostupné materiály, jen abychom látce správně porozuměli. Je dochvilný a navíc perfekcionista. Kvalitu a pracovitost vyžaduje nejen od sebe, ale hlavně i od nás.

Vede nás k tomu, aby z nás byli dobří architekti. Abychom nevnímali stavbu jen měřítkem krásy, ale také z hlediska užitkovosti a stability konstrukcí. Jedná s námi s úctou - vyká nám. Bere nás jako skutečné budoucí architekty. Ale nevadilo by, kdyby nám tykal :-)

Mám na něj moc pěknou vzpomínku. Když jsem kdysi provázela své rodiče po škole a ukazovala jim své projekty, zastavil se u nás. Před rodiči mě pochválil, že jsem šikovná na pozemní stavitelství a mé výkresy jsou dobře zpracované. Když pan docent odešel a my zůstali na chodbě sami, rodiče se mě ptali: "Kdo to byl?" Odpověděla jsem jim, že to byl náš pan děkan. Překvapilo je, že si mě pamatuje. Byli nadšeni, že moje studium na fakultě architektury a úsilí, které jsem do něj vložila, stálo za to.

Iveta Pavlíková
2. ročník FA

Článek je součástí seriálu Učitelé. Jeho cílem je nahlédnout pod roušku školských struktur a představit osobnosti, které nesou odpovědnost za utváření nové generace našich budoucích architektů a designérů.

Klíčová slova: