Koncertní síň pro Prahu?

Středa, 25. Květen 2016 - 0:00
| Napsal:

Najde naše metropole odvahu postavit konečně moderní důstojné sídlo pro koncerty vážné hudby?

Rudolfinum - foto © Zdeněk Lukeš
Fotoalbum: 

Praha nepostavila, jak známo, už léta žádnou stavbu pro kulturní účely. Nepočítáme-li ovšem zdařilou budovu Národní technické knihovny v kampusu ČVUT v Dejvicích, kde se sice konají výstavy a přednášky, ale hlavní funkce je přece jen ve shromažďování odborné literatury k technickým oborům. Chybějí divadelní scény, koncertní a výstavní sály, muzea i polyfunkční kulturní centra. Pokud přece jen někde jsou, pak jako doplněk staveb, určených primárně k jiným aktivitám (např. O2 arena, Forum Karlín, dnes i Tančící dům) nebo vznikla adaptací starších budov, zpravidla industriálních areálů (DOX, Meet Factory, La Fabrika, biograf Ponec, pavilon Jatka 78 v areálu bývalých jatek, některé karlínské nebo vysočanské tovární haly, v budoucnu snad i žižkovské Nákladové nádraží).

Přitom se už léta hovoří o potřebě nové scény pro experimentální divadlo, moderní galerijní prostor a především důstojný koncertní sál pro klasický repertoár i soudobou vážnou hudbu a jazz. Praha přitom pořádá řadu festivalů. Ovšem, je tu skvělé Rudolfinum s Dvořákovou síní a dvěma menšími sály pro komorní hudbu, nebo neméně reprezentativní Smetanova síň Obecního domu, ale ani tady není vše ideální, zejména co se týče zázemí. Smetanova síň je navíc vybudována jako víceúčelový sál určený také pro plesy nebo konference. To platí i pro velký sál Lucerny, který navíc vyžaduje rekonstrukci. Ani Kongresové centrum – bývalý Palác kultury - není pro daný účel optimální.

V polovině šedesátých let byla vypsána velká soutěž na nový koncertní sál pro Prahu, který měl stát v prostoru náměstí Republiky. Místo je to ovšem dosti problematické, jak prokázala ostatně už soutěž na novou divadelní budovu v roce 1922. Velká hmota se do prostoru náměstí velmi obtížně vkládá. Dříve se přitom počítalo s možností odstranit kasárna, což už dnes není možné. Soutěž z roku 1966 to svými rozpačitými výsledky jen potvrzuje: nebyla ani udělena první cena, druhou získaly ex aequo návrhy architektů Ivo Loose – Jindřicha Malátka, resp. G. Šindelky pojednané v brutalistním stylu, který do prostranství vnášel neklid a zbytečně konkuroval starším dominantám. Osobně se domnívám, že volné prostranství by tu mělo zůstat i nadále a další zahuštění prostoru by nebylo ku prospěchu.

Před několika lety bylo téma koncertního sálu pro Prahu znovu otevřeno, vznikla dokonce expertní skupina, která měla vytipovat vhodné lokality, sám jsem byl rovněž jejím členem. Pak vše znovu utichlo. Objevily se i názory, že toto téma není v dnešní době prioritou. Vedly se i debaty, zda je nutné situovat nový hudební stánek přímo do historického centra – dnes už přehuštěného, nebo zda postavit budovu naopak kousek dál a zatraktivnit tak území, jež návštěvníky zatím příliš neláká, a přitom památkové rezervaci trochu ulehčit. V expertní komisi se například hovořilo o lokalitě naproti Státní opeře a bývalému Federálnímu shromáždění (stavělo by se ovšem ve stísněných podmínkách nad vestibulem metra při severojižní magistrále a na části Vrchlického sadů). Dále o Klárově (to je sice hned naproti Rudolfinu, ale opět by to bylo na úkor zelené plochy nebo snad na až příliš komorním pozemku za Strakovou akademií). Dalším vhodným prostranstvím by byl dle některých kolegů ostrov Štvanice. Necháme-li stranou, že pražské ostrovy mají sloužit především rekreačním účelům, je to samozřejmě záplavová oblast a problém by jistě byl i s dostupností a nutným parkingem.

Mne spíš zaujala jiná místa – prostory kolejišť pražských nádraží: bubenského, Masarykova nebo smíchovského. To jsou rozsáhlá území, kde se bude vesměs v nejbližší době stavět, vzniknou tu celé nové městské čtvrti. Vlaky sem budou ovšem jezdit dál, ale desítky odstavných kolejí, různých skladišť a výpraven již nejsou potřeba. Na zástavbu smíchovského areálu už ostatně proběhla urbanistická soutěž, podobně existuje studie nedávno zesnulé architektky Zahy Hadidové na využití ploch v okolí Masarykova nádraží. Dříve vznikla i schémata pro Bubny, kam se vejde např. řada domů, univerzitní kampus, radnice s kostelem, centrální náměstí i velký park. Samozřejmě, každá tato lokalita má své developery, ale ti většinou naznačovali, že by jim nějaká stavba celoměstského významu – např. právě koncertní sál nebo divadlo – do schématu bez problému zapadla. Naopak by takovou iniciativu přivítali, protože by aktivní spolupráci radnice potřebovali a koneckonců by taková kulturní dominanta území obohatila. Tedy, chce se mi dodat, pokud by to nedopadlo jako s Kaplického Národní knihovnou. Nějaký osobitý projekt by vyvolal asi opět vášně v našich konzervativních vodách.

Přesto by to stálo za pokus. Samozřejmě by musela proběhnout soutěž – buď anonymní veřejná, nebo třeba vyzvaná, kdy by byli osloveni významní projektanti z domova i ciziny, u nichž se předpokládá, že by daný úkol zvládli. Nová stavba by se mohla stát přirozenou dominantou, byla by pravděpodobně obklopena náměstím nebo parkem. Česká hudba má ve světě skvělý zvuk, máme výborné orchestry i komorní soubory. Je však také třeba zůstat nohama na zemi a nestavět žádné monstrum (trochu k tomu máme u nás sklony). Muzikantům se lépe hraje před plným hledištěm než poloprázdným sálem, byť by byl sebekrásnější. No, je to hezký sen, uvidíme, jak to dopadne.