Ladislav Lábus: Chci aby studenti brali svou profesi vážně

Úterý, 17. Prosinec 2013 - 0:02
| Napsal:

Jednoho z nejvýznamnějších českých architektů, vedoucího ateliéru na pražské Fakultě architektury ČVUT, jejího budoucího děkana a bratra slavného herce určitě nemusíme představovat. S Ladislavem Lábusem jsme si povídali o jeho metodě výuky, ateliérových zadáních i nové funkci děkana.

Ladislav Lábus - foto © Michal Jedlička
Fotoalbum: 
Ladislav Lábus - foto © Michal Jedlička
Ateliér Lábus & Šrámek - společné foto
Martin Klanica - Bytový dům Na Františku - skica © Ateliér Lábus & Šrámek
Martin Klanica - Bytový dům Na Františku - foto © Ateliér Lábus & Šrámek
Aleš Jehlička - Bytový dům Na Františku - foto © Ateliér Lábus & Šrámek
Zuzana Palečková - Bytový dům Na Františku - foto © Ateliér Lábus & Šrámek
Veronika Vřešťálová - Bytový dům Na Františku - foto © Ateliér Lábus & Šrámek
Veronika Vřešťálová - Bytový dům Na Františku - foto © Ateliér Lábus & Šrámek
Veronika Vřešťálová - Bytový dům Na Františku - interiér - foto © Ateliér Lábus & Šrámek
Pavel Tománek - Polyfunkční dům U Botiče - foto © Ateliér Lábus & Šrámek

V prvé řadě vám gratuluji k nedávnému zvolení do funkce děkana. Může děkan nějakým způsobem ovlivňovat výuku v ateliérech? Máte nějakou vizi, kam by se měla ateliérová výuka vyvíjet?

Děkuji za gratulaci. Vliv děkana na výuku přímo v ateliérech souvisí s velikostí školy. Platí zde nepřímá úměra, na malé škole může být vliv větší. Na velkých školách je větší odstup vedení od výuky i větší různorodost ateliérů a také větší setrvačnost, což má své výhody i nevýhody. A má to ještě jeden aspekt, klíčový pro univerzitní prostředí – akademická svoboda. S tím souvisí i moje vize, kam by se měla ateliérová výuka vyvíjet. Chtěl bych rozvíjet široké spektrum přístupů k architektuře, urbanismu a posílit i krajinářskou architekturu. Nejde však jen o kvalitní ateliéry, je třeba sledovat všechny oblasti výuky.

Jak škola získává nové architekty pro výuku? Hraje v tom nějakou roli osoba děkana?

Pedagogové jsou ze zákona zásadně přijímáni na základě konkursů, které vypisuje děkan. Ten určuje konkursní komisi podle školou stanovených pravidel, která doporučí vítěze nebo pořadí uchazečů. Následně děkan, pokud rozhodnutí akceptuje, uzavře pracovní smlouvy.

Výuka

Dokázal byste několika body popsat hlavní specifika vaší metody výuky v ateliéru?

Snažíme se naučit komplexní způsob architektonické tvorby od konceptu, přes vlastní návrh až po jeho prezentaci. Specifické asi je, že hodně sledujeme fungování dispozic a finální prezentace projektu na to někdy doplácí.

Snažíte se při ateliérové výuce nějakým způsobem imitovat reálnou architektonickou praxi a jak?

Nenazval bych to přímo imitací, ale při konzultacích často uplatňuji zohledňování hledisek investorů nebo technologických hledisek realizace staveb.

Při pohledu na vaše ateliérové zadání vychází jasně najevo, že preferujete spíše reálnější zadání před ideovou rovinou. Táhne se napříč vašimi zadáními nějaká červená nit, která by všechna spojovala v jeden celek?

Ano většinou máme spíše reálnější zadání, ale ideovou rovinu neopomíjíme. O nějaké červené niti, která by zadání spojovala v jeden celek, asi nelze mluvit. Dříve jsem hodně zadával tématiku sociálního bydlení, v zimním semestru zadáváme pravidelně bytové stavby. Ta červená nit je možná spíš v metodě než v zadání.

Vaše současné zadání se zabývá návrhem bytových domů ve Vršovicích. Jak jste s výběrem tohoto tématu zatím spokojen?

Je to krásné téma, ale poměrně těžké, myslím pro druhý ročník vertikálního ateliéru.

S jakým zadáním v historii vašeho ateliéru jste byl nejvíce spokojen a proč?

Neumím takto kategorizovat, historie našeho ateliéru je velmi dlouhá, učím již od letního semestru 1990, tzn. 46 semestrů a jistě více jak 100 zadání. Jsou témata, která jsou atraktivní tím, že umožňují volnější tvůrčí přístup. Jde však o výuku, podstatné je, co se studenti na zadání naučili a ne to, zda jsem spokojen se zajímavými výsledky. Tento aspekt se nesmí opomíjet, někdy jsou až příliš vyzdvihovány atraktivní řešení projektů na úkor poctivě řešené práce.

Studenti

Výběr studentů do vašeho ateliéru prošel před nedávnem velkou změnou a to zavedením výběru studentů na základě portfolií. Co Vás přimělo ke změně a jak se Vám tato nová metoda osvědčila?

Možná nejde o velkou změnu resp. o stálý princip uplatňovaný při výběru uchazečů. Použili jsme ho dosud spíše ojediněle, když byl velký přetlak zájemců nad nabízenou kapacitou ateliéru, což se v jednotlivých semestrech i v dlouhodobém horizontu mění. Já jsem se portfoliím dříve bránil a dávali jsme přednost těm studentům, co u nás již byli a potom jsme o zbývající volná místa losovali. Výběr podle portfolií jsme na zkoušku použili prozatím jen několikrát, většinou v zimním semestru, kde převládají studenti 2. ročníku, kteří mají v portfoliu jen výsledky Základů architektonického navrhování, které jsou velmi ovlivněné metodou vedoucího ateliéru ZAN a nemají valnou vypovídací hodnotu o úrovni studenta.

Jaký by byl pro vás ideální počet studentů v ateliéru?

Myslím, že na FA ČVUT stanovený standard 24 studentů v ateliéru je rozumný. Někdy beru o trochu více, když počet zájemců příliš nepřekračuje daný standard, protože je nerad odmítám, jedno zda losováním nebo na základě portfolio.

Jakých nejčastějších chyb se studenti dopouštějí při architektonickém navrhování?

Na to se těžko odpovídá, je to tak široká škála situací a témat, od konceptu až po detail, že nelze vytrhnout a označit jeden exeplární příklad. Ani se mi nechce mluvit o chybách, spíše je důležité uvědomovat si a pojmenovat co je nejtěžší na architektonické tvorbě. Kromě vůle a pile je to zřejmě schopnost komplexního uvažování doprovázená schopností komplexního tvoření, kdy jste schopni naučit se sledovat zároveň množství parametrů návrhu, od celku až po detail, od etiky přes estetiku až po techniku.

Vybíráte si někdy své kolegy do architektonického ateliéru z řad studentů?

Většinou ano, pokud mám zrovna ve škole dobrého absolventa, ale ne vždy to do sebe zapadá. Dříve nebyli “nezadaní” absolventi, dnes je to naopak, nejsou “nezadaná” místa.

Ateliér

Má semestr ve vašem ateliéru nějaký předem daný harmonogram?

Během semestru probíhají pravidelně dvě prezentace a po odevzdání projektů závěrečná prezentace.

Probíhají v rámci semestru nějaké workshopy nebo výlety za architekturou?

První prezentaci děláme v posledních letech formou víkendové spanilé jízdy do našeho výukového centra v Kruhu u Jilemnice, což má trochu formu workshopu. Výlety se snažíme pořádat, ale zde hodně záleží na iniciativě studentů, zda jsou schopni a ochotni spolupodílet se na přípravě a organizaci.

Školní ateliér vedete v současné době s architektem Michalem Šrámkem. Dokázal byste popsat, čím se liší vaše metody výuky?

On je otevřenější.

Co byste popřál studentům do budoucna?

Aby brali svoji profesi vážně a zodpovědně a měli dost práce.

Děkuji za rozhovor.

Článek je součástí seriálu Učitelé. Jeho cílem je nahlédnout pod roušku školských struktur a představit osobnosti, které nesou odpovědnost za utváření nové generace našich budoucích architektů a designérů.