Psí vycházka na Smíchov a Vyšehrad
V sobotu 8. března jsme díky krásnému počasí mohli v předstihu uspořádat první letošní Psí vycházku (celkově už šedesátou, jak spočítala paní Marcela Bendáková). Navázali jsme na tu podzimní, která vedla po smíchovském Janáčkově nábřeží (viz zde). Sraz byl proto na nároží navazujícího Hořejšího nábřeží a Lidické ulice u Palackého mostu, spojujícího Smíchov s Novým Městem. Přišlo odhadem asi 80 lidí.
Zdeněk Lukeš , 12. 3. 2014
Palackého most je stavbou architekta Bedřicha Münzbergera ze 70. let XIX. století. Je kamenný a bylo použito kamenů tří barev dle slovanské trikolóry. Na výběrčích budkách – později odstraněných – byla původně čtyři Myslbekova sousoší: Ctirad a Šárka, Záboj a Slavoj, Lumír a Píseň a Přemysl a Libuše. Ta byla poškozena na konci války při bombardování Američany a dnes jsou v parku na Vyšehradě.
My jsme šli podél Vltavy proti jejímu proudu po Hořejším nábřeží. Tam je krásné kubistické zábradlí z roku 1912 od neznámého autora, nejspíš někoho, kdo pracoval pro Městský stavební úřad. Z architektů ovlivněných kubismem to tehdy byli Janák, Stockar, Chochol, Hofman a Kysela. Prohlédli jsme si i několik domů v bloku mezi ulicemi Jindřicha Plachty a Vltavskou. Nárožní činžák s plastikou dívky od stavitele Krejbicha z roku 1927 a pak pěkný dům architekta a stavitele Antonína Belady z let 1913-1914 s kubistickými prvky (sám bydlel v Chocholově trojdomě pod Vyšehradem, k němuž posléze dojdeme) a secesní nárožní dům Aloise Zázvorky s květinovou dekorací z roku 1903. A pak už na železniční bezejmenný most, o němž jsem psal nedávno zde. Zažili jsme i vibraci konstrukce během průjezdu vlaku. Most z let 1900-1901 je stále rezavý, ale má svou atmosféru.
Pak jsme sešli na vyšehradskou stranu a zamířili do Libušiny ulice, kde vedle sebe stojí tři vily postavené v letech 1912-1913 a reprezentující tři paralelní architektonické styly té doby: první je Sequensův dům od Kotěrova žáka Otakara Novotného s průčelím ze šedých cihel, který je ve stylu kotěrovské moderny. Následuje radikálně kubistická vila stavitele Kovařoviče v podání Josefa Chochola a řada končí domem pana Kořínka s průčelím ve stylu tzv. klasicizující secese od Emila Králíčka. Dům má ale uvnitř krásné kubistické schodiště. Naproti v ulici pak stojí funkcionalistická sokolovna architekta Františka Roitha ze 30. let.
Pak jsme se posunuli o kus dál proti proudu, prošli uličkou Na Libušince s neorenesančními činžáky, prohlédli si protopuristický podivný dům již z roku 1912 stavitele Františka Hodka s posuvnými žaluziemi a pak obdivovali další kubistické dílo – trojdům architekta Chochola na Rašínově nábřeží (1912-1913). Samo nábřeží s náplavkou je v tomto úseku dílem architekta Františka Sandera. Naše cesta končila u portálu tunelu, dokončeného v roce 1905 dle projektu městského architekta Františka Velicha, který postavil i dva domky v sousedství.
