Ve znamení mrakodrapů II

Středa, 1. Duben 2015 - 0:00
| Napsal:

Minule jsme si představili krásný Fuller (Flatiron) Building a také již neexistující Singer Tower. Dnes se nejdříve podíváme na stavbu, která již v roce 1909 dosáhla nového maxima, a stala se tak nejvyšší budovou světa (nikoli konstrukcí – tou byla se svými více než 300 metry stále Eiffelova věž v Paříži). Novým rekordmanem byl Metropolitan Life Tower. Stojí v místě, kde ústí 24. ulice do Madisonského náměstí, jehož hlavní dominantou je nám už dobře známý Flatiron.

Metropolitan Life Tower - foto © Zdeněk Lukeš
Fotoalbum: 
Woolworth Building - foto © Zdeněk Lukeš
Woolworth Building - foto © Zdeněk Lukeš
Woolworth Building - foto © Zdeněk Lukeš
Woolworth Building - foto © Zdeněk Lukeš
Woolworth Building - foto © Zdeněk Lukeš
Woolworth Building - foto © Zdeněk Lukeš
Metropolitan Life Tower - foto © Zdeněk Lukeš
Metropolitan Life Tower - foto © Zdeněk Lukeš
Metropolitan Life Tower - foto © Zdeněk Lukeš

Budova se měla stát sídlem pojišťovny Metropolitan Life Insurance Co., která se chtěla pyšnit něčím zcela neobvyklým - nejlépe stavbou, jež bude variací nějaké notoricky známé dominanty, prý jako výraz obdivu k uměleckým skvostům minulých epoch. Zlí jazykové však samozřejmě mluvili o americké nadutosti, která se projevuje znásilňováním známých památek (je to asi jako když Hollywood natočí špatný a drahý remake skvělého starého evropského filmu). Architekti ze studia Napoleon LeBrun a synové si zvolili jako vzor známou campanillu na benátském náměstí sv. Marka, ale šlo jim prý o symbolické vyjádření jistot, které banka poskytuje, nikoli o bezduché kopírování (neodpustím si jedovatou poznámku - štíhlá věž v Benátkách se v roce 1902 zřítila a Italové ji museli postavit znovu, takže s tou jistotou to nebylo tak horké). Jak to dopadlo, můžete nakonec posoudit na obrázcích sami. Je však třeba si uvědomit, že vzor by se do nové stavby vešel více než dvakrát (Le Brunova věž má 700 stop, tedy 213 metrů, campanilla jen 315 stop).

Nová dominanta New Yorku měla samozřejmě bohatě zdobenou kamennou fasádu, ta však byla v šedesátých letech celkem zbytečně zbavena řady dekorativních prvků. Vedle pyramidální špice je typickým motivem mrakodrapu také obrovský ciferník hodin, jejichž ručičky (ta zdrobnělina tu není na místě, spíš bychom měli mluvit o rukách) váží každá půl tuny. Aby se využilo každého metru výšky budovy, jsou okna horních pater proražena i v typickém pyramidálním zakončení stavby. Motiv benátské věže se Američanům docela zalíbil a vyzkoušeli si ho později i v jiných městech. Ještě větší úspěch měla pyramidální špice - ta se pak objevovala jako zakončení velmi často – např. u stavby, která se v roce 1913 stala dalším výškovým rekordmanem a také jedním z nejkrásnějších mrakodrapů, jaký kdy byl postaven.

Na nedaleké adrese 233 Broadway, naproti City Hall Parku vznikla totiž stavba, která svou výškou i architektonickým řešením všem vyrazila dech – Woolworth Building. Ta čněla do výše 792 stop, tj. 242 metrů, a měla 58 pater. Majitel firmy Frank W. Woolworth zaplatil celou stavbu najednou v hotovosti - stála tehdy 13,5 milionu dolarů. Není ani divu - peněz měl dost, neboť kdysi vydělal jmění na nápadu levného prodeje zboží v síti obchodů po celé Americe. Projektantem mrakodrapu byl architekt Cass Gilbert (1859-1934), který tehdy neměl ještě s podobnými objekty moc zkušeností. K dekoraci kamenného pláště zvolil gotické tvarosloví - a ukázalo se, že je to šťastný nápad, neboť gotika je spojována se štíhlými a vysokými konstrukcemi katedrál a působí majestátně (i když zde šlo jen o vnější vzhled - stavba měla samozřejmě ocelovou kostru). Budova měla dvě části - masívní bázi o 29 patrech na půdorysu písmene U a štíhlou věž zakončenou pyramidou s řadou gotických elementů, včetně opěrných pilířů, fiál a chrličů (ve tvaru netopýrů a dalších příšerek). Dojem štíhlosti a graciéznosti posilují vertikální pilastry i motiv dvojího zeštíhlení věže, který se stal pro pozdější mrakodrapy tak typický (ostatně byl tehdy předepsán regulačním úřadem, aby stavby nebyly příliš masívní a nezastiňovaly okolní budovy).

Nadšení Newyorčanů po dokončení budovy bylo takřka naprosté (jen pár hlasů se ozvalo, že lepší je „pravdivější“ architektura Chicagské školy arch. Sullivana, která nechá vyznít prostou krásu konstrukce a obejde se bez zdobení). Reverend Cadman patřil mezi obdivovatele kreací Casse Gilberta a nazval jeho stavbu Katedrálou obchodu. Tato přezdívka se firmě Woolworth líbila a ujala se. Obdivuhodné byly i technické parametry mrakodrapu: pracovalo v něm 14 000 lidí, generátory dodávaly budově elektřinu jako pro padesátitisícové město, sklady na uhlí měly kapacitu 2 tisíce tun. 29 rychlovýtahů bylo tehdy nejmodernějších a nejbezpečnějších na světě. Skvěle byla zařízena i honosná vstupní hala (tzv. lobby). Cass Gilbert v ní nechal vytesat sám sebe s modelem své stavby v náručí, jiný reliéf představoval samého majitele firmy, jak počítá měďáky - je vidět, že architektovi i investorovi nechyběl smysl pro humor. Woolworth Building Gilberta proslavil a tak není divu, že v podobném stylu navrhl i řadu dalších mrakodrapů - poznáte je snadno podle pyramidálního zakončení (často pozlaceného, jako na budově N. Y. Life Insurance), žádný z nich už ale nedosáhl kvalit jeho nejslavnější stavby. Gotika jako dekorační tvarosloví mrakodrapů se také ujala - v New Yorku patří k nekrásnějším např. budovy American Radiator nebo General Electric (pův. RCA) s motivem jakési gotické koruny na špici, v Chicagu je jednou z dominant mrakodrap Chicago Tribune…

Příště si představíme další fešáky: slavný Chrysler a neméně proslulý Empire State Building.