ERA 4|04 Staré kostely, nové kostely...

A ani otevřené ty kostely nelze nechat, protože česká lůza, věru pravá dědička Jana Žižky a Josefa Švejka, vykrádá kostely tak vášnivě, jako by v tom chtěla dosáhnout svého dalšího světového prvenství krom hokeje a spotřeby piva. (Pro srovnání: ve vesnicích v Rakousku, Francii či v Řecku, ale třeba i v Maďarsku bývají kostely otevřené po celý den Boží...) Nadělat z nich výstavní síně či koncertní sály, meditační centra, jehovistické „Sály království “? Vzhledem k budoucnosti Evropy by zřejmě bylo nejperspektivnější prodat je za mešity.Z Broumovska rozbíhá se duchovní zrak po celé širé české zemi, k těm stovkám dalších kostelů poloprázdných či prázdných, padajících a všelijak flikovaných:od svatého Michala na Starém Městě pražském, proměněného v dějiště „pražskomagické“ kočičiny pro turisty a pak stejně zavřeného, přes kostel ve východočeských Rozhovicích, kde kvůli děravé střeše už prakticky zanikla unikátní moderní freska Vojmíra Vokolka na námět „nasycení hladových“, až ke kostelům „bezejmenným“, které neproslavil ani architekt, ani malíř, ani nějaký novodobý nadšenec a které se rozpadají v tichu a zapomnění.Od všech těch obrazů zpustnutí stáčí se konečně duchovní zrak na stránky Ery 21, k úvahám o tom NOVÉM, co se v sakrální architektuře děje, a nemůže potlačit další otázky: Není to vůbec luxus, projektovat a stavět nové sakrální prostory v době, kdy se neví, co počít se starými, ba kdy není ani teoreticky vyřešen vztah k nim? Je opravdu tak nezbytně nutné budovat kostely v nových čtvrtích velkoměst, které jsou dopravně propojeny se starými centry – jezdí-li obyvatelé nových čtvrtí za nákupy, divadly a fotbalovými zápasy, nemohou snad jezdit za bohoslužbami? Nejezdí snad za nimi tak jako tak, pokud v jejich čtvrti kostel není nebo pokud se cítí součástí společenství kolem určitého kněze nebo kostela, bez ohledu na jeho polohu? A pokud už se tedy skutečně staví, je to opravdu z nezbytnosti nebo z číhosi nápadu, z čísi potřeby proslavit SVÉ jméno – ať už jméno stavebníkovo či umělcovo – na místo těch Jmen, na něž je stavba svěcena? Jistěže také v minulosti byli stavebníci i architekti ambiciózní a ješitní, také tehdy toužili zahřát své jméno ve slávě Jmen svatých. Koneckonců, právě Broumovsko, jeho opati Zinke a Sartorius a jejich Dientzenhoferové jsou toho dokladem. Avšak ona stará doba, zhruba do počátku dvacátého století a nejvýše ještě do druhého vatikánského koncilu, měla jasno v základních otázkách – co je chrám, co je liturgický prostor, co je sama liturgie. A teprve PAK, v jasně daném rámci, se mohlo experimentovat, vymýšlet a třeba se i navzájem trumfovat. Kdežto dnes právě množství teoretických pojednání o liturgii, množství vzájemně se křížících teorií o tom, jak má vypadat a co obsahovat liturgický prostor (o nichž referuje článek Norberta Schmidta), dokazuje, že jasno nemáme – že nevíme ani to základní.A jak by mohla být shoda v koncepci liturgického prostoru, když není žádná shoda ani v tom, co je vůbec církev, ba křesťanství, ba náboženství, ba posvátnost (dlel jsem loni na jakémsi mezinárodním setkání spisovatelů s tématem „Svatost a umění “, kde jednotliví referenti vykřikovali: Jazyk je svatý! Literatura je svatá! Sex je svatý! a shodli se jen na jediném:„My jsme přece všichni proti Bushovi.“) – když ani lidé v rámci jedné církve nejsou schopni se na základních principech domluvit, natož mělo-li by se usilovat o shodu mezicírkevní a mezináboženskou. Obávám se, že kult velkých jmen architektů, kterým se zadávají sakrální zakázky, je ve své podstatě reakcí na tuto vnitřní nejistotu samotného křesťanstva. My nevíme – bude tedy vědět Libeskind nebo Pawson. Ale jak má vědět Libeskind nebo Pawson, když jsou (přes všechny řeči) vnitřně tak nejistí sami křesťané? Vznikají tak díla, o nichž se pěkně diskutuje a která se pěkně fotografují do architektonických časopisů. Ale to ještě není zárukou, že to budou díla, která budou lidé sami vnímat jako posvátná, v nichž se budou cítit dobře. Jisté je jen to, že si ZVYKNOU. Když už se kostel postavil, co se dá dělat... Nakonec se řekne: „...ono to vlastně není tak špatné...“ Ale to je trochu málo.. Co počít? Prvním krokem k nápravě je přiznat si skutečný stav věcí. Přiznat bezradnost, v níž se nachází jak pojetí posvátnosti, tak moderní umění. Architekt, grafik, heraldik a prozaik Břetislav Štorm v esejích Liturgické umění a Architektura a pokrok (obě vyšly jako samostatné brožury roku 1941) vyzval k tomuto přiznání. Konstatoval zánik jednotného architektonického stylu i nesrozumitelnost moderního umění (to proto moderní umění tolik potřebuje učené vykladače, Štormovým slovem „Kecaly “) a jako šanci k překonání této krize vyslovil svou CHVÁLU OBYČEJNOSTI: chválu prostého zedníka, jenž koná své řemeslo, pomalu klada cihlu na cihlu a nepokládaje se za nic zvláštního – a přesto či právě proto má smysl pro PŘIROZENOU MÍRU VĚCÍ, který tolik chybí moderním umělcům a který jediný může být zdrojem obnovy architektury obecně a sakrální architektury zvláště.Martin C. PutnaZ obsahu zářijového čísla:REALIZACE> Chrám Padre Pia Pilgrimage v San Giovanni Rotondu:Renzo Piano Building Workshop> Bitva v Teutoburském lese / Archeologické muzeum a park v Bramsche-Kalkriese, Německo: Annette Gigon / Mike Guyer> Dostavba věže kostela sv.Floriana v Kozmicích: Marek Štěpán> Rekonstrukce interiéru kostela sv.Václava v Ostravě: Marek Štěpán> Římskokatolické pastorační centrum v Bratislavě: Ľubomír Závodný> Luteránský kostel v Balatonbogláru: Tamás Nagy> Rozšíření hřbitova a kolumbárium ve Vizovicích: Pavel Šimeček> Mešita na nároží ulic Vladislavova a Purkyňova v Praze 1diplomní projekt Pavel Nasadil> Novostavba konventu kapucínů, Lumbeho zahrady, Praha:diplomní projekt Tomáš KocourekROZHOVOR, STUDIE, TEORIE> Skutečně posvátný prostor musí mít nějaký důvod:P. Hlavatý se Z. Kratochvílem> Fénix sakrální architektury: Norbert Schmidt> Setkání jednoho architekta s jedním liturgem: Pavel Kopeček> Sakrální architektura v českých zemích (1945 –2004) : Jiří Pometlo> O rondelech, rondeloidech a kruzích vůbec: Vladimír Podborský> Rekonstrukce kultiště na Pohansku u Břeclavi: Jiří Macháček> Čtení ze sociální ekologie: Bohuslav BlažekTECHNOLOGIE, KONSTRUKCE, MATERIÁLY> Několik slov o osvětlování interiérů sakrální architektury: Miloš Zimula> Akustika sakrálních staveb: Václav Kozel, Bohumil Sýkora> Akustické betonové tvárnice na českém a zahraničním trhu: Jan StěničkaČervený trojúhelník: AndreasTRENDY & TECHNOLOGIETEMATICKÁ PŘÍLOHA> Trendy v interiérové a designové tvorbě: Hana Kukletová> Fasády: M. Fridrichová, K. Dvořák, P. Michek> Zabezpečovací systémy: Tomáš Koníček, Pavel Kocábek