V pátek 8. října byla Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze (dále jen UPM) zahájena výstava s výstižným názvem Skandinávský design - víc než mýtus (Skandinavian Design beyond the Myth), která je pořádána pod záštitou Severské rady a velvyslanectví severských zemí v ČR.
Přesto, že je výstava koncipována pro daleko větší prostor než který může UPM nabídnout, podařilo se dosáhnout přijatelného kompromisu v její instalaci. Českému divákovi je tak umožněno seznámit se s více než dvěma stovkami exponátů, mezi kterými nechybí výrobky slavných jmen i značek (Iitala, Marimekko, Arabia atd.). Mnohým z nich se v průběhu doby podařilo stát se ikonami modernosti a dobrého vkusu a jsou považovány za klasiku svého oboru, vyráběnými a nakupovanými dodnes. Výstava představuje hnutí skandinávského designu jako důležitý prvek v historii tohoto odvětví, ale neopomíjí ani mýty a stereotypy, které se okolo tohoto tématu vyrojily v průběhu posledních padesáti let. Přehlídka mapuje tvorbu skandinávských umělců z Dánska, Švédska, Norska, Finska i Islandu. Strukturována ovšem není podle národností jednotlivých autorů, ale jednotlivé exponáty byly rozděleny do šesti tématických částí. Kurátor výstavy Prof. Dr. Widar Halén, ředitel UPM v Oslo, si při koncipování výstavy uvědomil skutečnost, že mladí lidé nemají návyk popisných výstav a spíše jim vyhovuje možnost ponechání prostoru pro vlastní interpretaci. To byl také jeden z důvodů, proč se inspiroval dílem filozofa Italo Calvina. Ten ve svém díle "Šest poznámek k příštímu tisíciletí", uvažoval o některých vlastnostech, které se stanou důležité pro tvůrce a designéry v novém tisíciletí. Takové vlastnosti pro něho představovaly: lehkost, rychlost, přesnost, viditelnost, násobnost a konsistence. Dvě úvodní části výstavy prezentují počátky skandinávského designu. Poslední část nazvaná Stereotypy Galore, tvoří předměty spojené tradičně se severskou kulturou. Tento trend se rozvíjel v době postmodernismu, kdy designéři začali staré a lokální tvary chápat jako cosi „neotradičního“. Někteří současní tvůrci v něm pokračují umírněnějším, minimalističtějším způsobem. Tradice se jim totiž jeví jako přítěž pro svoji sofistikovanost a vážnost. „Rozsviť,“ řeknou „a nastav nám zrcadlo, takové, které představuje určitý druh klišé, humoristickou verzi skandinávského designu.“