Dvě tváře rodinného domu. Hermeticky uzavřený kvádr s posuvnými masivními stěnami

Čtvrtek, 27. Červenec 2017 - 0:00
| Napsal:

Během návrhu slavného Bezpečného domu u Varšavy se architekt s investorem dostali do sporů, jež vyvrcholily zákazem pro Roberta Konieczneho přibližovat se ke stavbě na 500 metrů. Budovu se ovšem nakonec podařilo dokončit podle původního návrhu. Vznikla tak ojediněná budova působící jako uzavřený vojenský bunkr, pro kterou byly použity náročné technické komponenty od firem pracujících pro NASA nebo NATO.

Bezpečný dům, KWK Promes © Olo Studio
Fotoalbum: 
Katalogový list: 
Autor Robert Konieczny
Ateliér KWK Promes
Světadíl Evropa
Země Polsko
Město Varšava
Datum projektu 2004
Datum realizace 2009
Užitná plocha 567.00m2
Plocha pozemku 2 500.00m2

FINANČNÍ KATASTROFA

Příběh Bezpečného domu začíná v roce 2004. Přestože byla kancelář KWK Promes mladého polského architekta Roberta Konieczného na samém začátku své kariéry, jejich projekty pravidelně publikovaly přední světová média. Všiml si jich proto také investor z malé vesnice na předměstí Varšavy, který kancelář oslovil pro návrh domu, jehož nejsignifikantnějším prvkem se měl stát důraz na bezpečnost. První návrh ovšem investor smetl ze stolu, a tak architekti museli hledat jinou variantu. Celý proces nakonec trval tak dlouhou dobu, že kanceláři přinesl řadu problémů.

„Bezpečný dům pro nás znamenal finanční katastrofu. Projekt jsme z mladistvé nevědomosti a nedostatku zkušeností dělali za cenu běžnou na polském trhu. Náš první nápad investor zamítl, protože jsme dostatečně nesplnili všechny nároky na bezpečnost, přistoupili jsme k nim příliš automaticky – zesílená skla, zabezpečovací systémy proti vniknutí, alarmy apod. Teď už máme ve smlouvě klauzuli, že v případě odmítnutí nápadu ponese část nákladů investor,“ vysvětluje Konieczny. Konvenční řešení bezpečnosti nakonec architekti vyměnili za návrh radikální po všech stránkách. Vizuálním pojetím připomíná spíše nedobytný bunkr z druhé světové války, technologickým vybavením se pak dům přibližuje náročným inženýrským projektům, neboť se na něm podílely firmy, které pracují pro NASA nebo NATO.

HERMETICKY UZAVŘENO

Z ulice působí budova jako hermeticky uzavřený hranol bez jakýchkoli otvorů. Flekatou šedou fasádu narušují pouze jemné linie zářezů naznačující skrytou přítomnost oken – všechna jsou totiž schována za masivními okenicemi, které lze stejně jako řadu dalších posuvných prvků otevírat pomocí integrovaného elektrického motoru. Největší pohyblivou součást představuje boční stěna domu, jejíž dolní část o délce 15 a výšce 2,2 metru lze celou posunout až k hraně pozemku se vstupní branou a vytvořit tak uzavřené nádvoří. Příchozí se pak po průchodu brankou z ulice ocitají v prostoru, ze kterého nevede přímý vstup do zahrady, a musejí být vpuštěni do budovy hlavními domovními dveřmi.

Dojem z domu se změní ve chvíli, kdy se všechny pohyblivé části otevřenou a dojde tak k propojení interiéru se zahradou krásného pozemku. Architekti navíc mluví o novém typu budovy, kde není nejdůležitější forma, ale způsob fungování – patent posuvných stěn totiž není závislý na tvaru budovy, a proto může být uplatněn na moderních i tradičních stavbách s různými typy střech. Zajímavé detaily představuje také padací most, který vede na střešní terasu nad bazénem nebo obrovská rolovací stěna uzavírající jižní fasádu, která díky svému zpracování z bílého anodizovaného hliníku může sloužit jako promítací plátno.

Zatímco samotná stavba je pojatá jako betonový monolit, všechny posuvné části tvoří odlehčené ocelové příhradové nosníky vyplněné minerální vlnou. Díky tomu má budova výborné energetické vlastnosti. Fasádu domu pak tvoří tmavý obklad z cementotřískových desek a olšové překližky uchycený na ocelové konstrukci.

 

SPORY GRADUJÍ

V průběhu realizace se architekt s investorem rozhádali kvůli pokulhávajícímu stavebnímu dozoru, neboť Konieczny byl na finančním dnu a podle svých slov „neměl dost peněz na to, abych do Varšavy jezdil častěji, přestože KWK v té době začala mít už docela slušné jméno. Investor se urazil, vzkázal mi, že už nemám jezdit vůbec a že mám zákaz se ke stavbě přibližovat na 500 metrů. Dokončil ji beze mě.“ Díky kvalitní stavební firmě ovšem realizace dopadla dobře a Bezpečný dům byl nominován na evropskou cenu Miese van der Rohe.

„Když jsem se to dozvěděl, měl jsem toho domu tak plné zuby, že jsem se rozhodl, že nebudu volat investorovi kvůli fotografování. Ale nakonec jsem vyměkl a zavolal jsem mu. Investor ale s focením nesouhlasil, přestože jsme měli ve smlouvě, že musí,“ popisuje Konieczny, který se nakonec rozhodl dům nafotit „na černo“. Přijel tedy s fotografem brzo ráno k domu a začali fotit, když v tom si jich všiml naštvaný investor. Museli utéct, přestože focení nebylo hotové a po chvíli se vrátili i s objednanou výsuvnou plošinou pro lepší zachycení konceptu domu.

„Odvahu vlézt na plošinu našel pouze Certowicz (asistent fotografa, pozn. red.). Vyjel nahoru, fotí a v tom se otevřou vrata a vjíždí majitel. Já jsem utekl do auta a majitel odjel. Chvíli jsme se vzpamatovávali a fotíme dál. Přijíždí policie. To už jsme zpanikařili a chtěli utéct. Později se ukázalo, že majitel si ničeho nevšiml, asi si myslel, že spravujeme nějaké pouliční světlo. Policie prostě jen projížděla kolem a taky si ničeho nevšimla. Fotky jsme měli, ale byly strašné, focené za deště, který smutně stékal po šedých betonových zdech. Když jsme si je prohlíželi, zjistili jsme, že na jedné straně jsou dost hrozné, ale na druhé straně mají zajímavou atmosféru a jsou svým způsobem geniální,“ pokračuje polský architekt. Otištěné fotografie v časopisech se dostaly i k majiteli domu, který se nakonec rozhodl s Koniecznym domluvit na oficiálním nafocení stavby – ovšem bez interiérů.

Přestože Bezpečný dům představuje „největší finanční katastrofu v celé kariéře KWK“ a architekta Roberta Koniecznyho „psychicky naprosto vyčerpal“, jeho architektura zaujala celý svět. „Dodnes, nejčastěji z USA, dostávám dotazy, kolik dům stojí. V Rusku mělo dokonce vzniknout celé sídliště bezpečných domů, ale to už byla úplná šílenost. Vysvětloval jsem jim, že to je jednorázový dům, že můžeme vymyslet něco v podobném duchu, ale pěkně od začátku. Nakonec z toho nic nebylo. S většinou investorů jsme se spřátelili a vídáme se. S majitelem Bezpečného domu jsme se už nikdy nesešli,“ uzavírá Konieczny.

Citace byly použity z článku „Dlouhá cesta Roberta Konieczneho na vrchol“ („Roberta Koniecznego długa droga na szczyt“) publikovaného 3. ledna 2017 na webu Onet Wiadomosci, dostupné zde. Text je součástí výstavy Robert Konieczny - Prostory na míru, kterou vytvořila Galerie Architektury Brno.

Barevný svět architektury.

Diskuse: