Rekonstrukce roubenky s citem a postaru. Tak to dělal můj praprapraděda, říká majitel Jiří Novák
Dům v obci Strašín je postavený z kmenů pokácených roku 1715. Mnohé vydržely dodneška, stačilo je natřít vápnem a dál slouží. Také ostatní prvky se snažili zachránit nebo obnovit do původní podoby. A tak jsou tu dřevěné okapy, stará pec i černá kuchyně.
Karolína Vránková , 15. 1. 2026
„Často jsme nepřítel číslo jedna,“ říká Patrik Danda z plzeňského pracoviště Národního památkové ústavu. Lidé, kteří si vylepšují chalupy, většinou nestojí o dohled památkářů. V případě rekonstrukce památkově chráněné roubenky ve Strašíně to ale bylo naopak – její majitel Jiří Novák se chtěl co nejvíc přiblížit její nejstarší verzi. A tak má teď zelenkavý vápenný nátěr, šindelovou střechu a uvnitř černou kuchyni, vše opravené tradičními metodami.
Chalupa patří do rodiny už dlouho. Praprababička Jiřího Nováka se sem přivdala v roce 1920. Pak ji zdědil prastrýc, který ji v 80. a 90. letech opravoval. Po něm ji dostal pan Novák, absolvent historie a kulturní pracovník. Chtěl ji vrátit do původního stavu a věnoval se tomu usilovně pět let – většinu dovolených i víkendů vlastnoručně pracoval na rekonstrukci, navštívil archivy v Klatovech i v Plzni, aby se o domě dozvěděl co nejvíce. Zjistil, že pochází z 18. století, což potvrdila i dendrochronologická analýza – kmeny, z nichž je sroubený, byly pokácené v letech 1714–1715.
Ještě než se dal do práce, Jiří Novák několik let přemýšlel a sbíral informace. A dospěl k názoru, že chce z původního domu zachránit co nejvíce. Nebylo ale vždycky lehké přesvědčit o tom okolí. „Měl jsem na chalupě statika, a ten mi řekl, tohle nemá cenu, zbourejte to,“ vzpomíná. Tohle opakovali i mnozí tesaři nebo truhláři. Musel tedy hledat řemeslníky, naladěné stejně jako on – k citlivé, a klidně i pracné rekonstrukci, kdy se měnily jen poškozené části a zbytek se opravil a zachoval. Truhlářské práce provedl nakonec Martin Jelínek z Krásného, tesařské práce František Ungr za Zaječova, kamna rekonstruoval Jakub Formánek z Chrudimi a další zpříznění řemeslníci. Řadu prací ale dělal s pomocí rodiny sám.
Zkoumali se také staré vrstvy nátěrů a vápenných omítek a podle nich se zvolila barevnost, zelený vápenný nátěr zvenčí a modrou světnici – takhle vápno tónovali předkové šmolkou.
Pan Novák musel taky „opravovat opravy“ z nedávné doby – jeho strýček třeba na chalupě udělal betonové podlahy, beton ale držel vlhkost, která pronikala do dřevěných stěn. Proto se musely odstranit.
Byla to prostě dlouhá cesta. Na jejím konci je chaloupka s plotem z nepravidelných tyček, která vypadá jako kulisa pro pohádku. Územní odborné pracoviště Národního památkového ústavu ji nominovalo i na cenu Patrimonium pro Futuro pro kvalitní památkové obnovy a postoupila do finále.
Jde příkladem i majitelům roubených staveb v okolí? „Neřekl bych,“ říká Jiří Novák. V sousedních vesnicích je spíš zvykem staré chalupy „modernizovat“ anebo rovnou bourat. Také Patrik Danda z Národního památkového ústavu potvrzuje, že na názor památkové péče majitelé chalup nechtějí příliš dbát – výjimkou jsou památky, kde je potřeba dobrozdání památkářů pro získání dotací.
Více k tématu
A tak se ve starých chalupách vyměňují okna, zatepluje, používají se nevhodné barvy a materiály na fasády, mizí detaily: „Historické stavby byly krásnými detaily pověstné,“ říká Patrik Danda. To je ale často už minulost.
Argument proti dodržování historických postupů často bývá cena – výměna starých oken za repliky nebo třeba šindelové střešní krytiny je drahá. Pan Novák má ale jinou zkušenost. Jeho rekonstrukce stála jen asi 300 tisíc.
I když to bylo v době před covidovou pandemií a zdražením stavebních prací, je to málo, a to díky celkovému pojetí rekonstrukce. Pracovat vlastníma rukama. Zachránit co se dá. Nechtít od chaloupky komfort dnešních domů. Jiří Novák se prostě choval podobně jako hospodáři v době vzniku roubenky. „Chtěl jsem to udělat tak, jak by to dělal můj praprapraděda,“ shrnuje.
