Hledání otázek je umění

Úterý, 17. Květen 2011 - 8:59
| Napsal:

Postihnout jedinečnost místa a prostoru, zachytit individualitu člověka, pro kterého pracujeme, zodpovědnost za rozhodnutí, která naleznou zhodnocení teprve v čase. . . To je filozofie severomoravského Ateliéru 38. Polyfunkční dům v areálu firmy Elstav v Ostravě-Vítkovicích je důkazem toho, že se ateliéru daří naplnit své cíle. Tento fakt potvrzují i ocenění Grand Prix za Stavbu Moravskoslezského kraje a cena Dům roku 2009 statutárního města Ostravy.

Polyfunkční dům Ostrava - Vítkovice, foto © Atelier38
Fotoalbum: 

Město komínů a továren, mimoúrovňových pásových přepravníků a železničních tratí. Ostrava je ale i hlavním kulturním městem regionu. Nebo také městem, které se svou minulostí úspěšně bojuje, a přitom ji nepopírá, dokonce ji spíše dává na odiv. Vítkovice – industriální čtvrť města, která vznikla jako urbanistický experiment v poslední třetině 19. století, jenž u nás neměl obdoby. A to dříve než Baťa postavil svůj Zlín. Nové město, na kterém se nemělo šetřit, ani na materiálu, ani na vybavení.

Vznikly tam tehdy moderní dělnické ubytovny, rodinné domky v koloniích a vilky pro úředníky, ale i U-domy, kde se kromě ubytování nacházely společenské prostory a obchody.

Doly, hutě, Baník, Stodolní. . .

Celá Ostrava je městem plným historie, někdy pohnuté, někdy monumentální. Nicméně v současnosti se na Ostravu, a to zejména na Vítkovice lidé dívají spíše jako na industriální sýpku let komunistické totality, přece jen v celkovém historickém kontextu města nedávných. Toto město je v současnosti charakterizováno asi takto: doly, ocelárny a hutě, Baník p…, hokej, Nohavica, divadlo, kultura a Stodolní.

Toto vše z města dělá v rámci republiky velmi specifické místo s nezaměnitelnou historií a přetrvávající atmosférou. Je možné mezi památníky nedávné doby postavit architektonicky atraktivní a moderní budovu, z části dřevostavbu tak, aby objekt ctil historii místa a přitom nepůsobil jako pěst na oko?

Krása jednoduchosti

Zhruba v geografickém středu města, pár metrů od páteřní ostravské dálnice, navrhl Ateliér 38 v areálu firmy Elstav unikátní a jednoduchou vícefunkční solitérní dřevostavbu. Konkrétně leží na pomezí dvou světů – mezi obrovským továrním komplexem obehnaným železnicí a zašedlými činžáky, jež byly ve své době chloubou města. Samotná parcela je sevřena křižovatkou mezi ulicemi Výstavní a Šalounova.

Přestože základní objem stavby vychází z pravidelného obdélníku a tvoří podlouhlý kvádr, stavba je tvarově ozvláštněna ustupujícím třetím podlažím a pilovou střechou s přiznanou technologií vzduchotechniky. Rozmanité materiály a různé formy zasklení definují jednotlivá podlaží. Stavba je architektonicky čistá, bez zbytečných kudrlinek. Není provokativní, přesto je svými materiály výrazná a celkovým ztvárněním utkví v paměti.

 

Dialog s prostorem

Objekt je umístěn na rovinatém pozemku a vychází z jednoduchého obdélného půdorysu o rozměrech 11,0 x 38,6 m, který využívá maximální zastavěnou plochu povolenou stavebním úřadem. Svou výškou tří nadzemních podlaží ctí okolní zástavbu, kterou nijak výrazně nepřevyšuje a tím dokáže nepůsobit jako „pěst na oko“. Přesto stavba zaujme.

Druhé a třetí nadzemní podlaží je na severní straně objektu vykonzolované do tvaru trojúhelníku tak, aby byla fasáda rovnoběžná se Šalounovou ulicí a celý objekt tvořil nároží zmíněných ulic a lépe navazoval na své okolí. Konzola poslouží kolemjdoucím nebo čekajícím na autobusové zastávce, kteří se potřebují skrýt před nepřízní počasí.

Celý objekt na pravidelném půdoryse nevypadá vůbec mohutně, jelikož autoři rozlišili jednotlivá podlaží zcela odlišnými materiály. Přízemní fasáda přiznává schéma zděného skeletu. Mezi ním jsou prosklené výplně ze strany ulice, které umožňují dialog s pouličním veřejným prostorem a vybízejí kolemjdoucí k návštěvě komerčních prostorů v interiéru. Dřevěný obklad je ze strany dvoru shodný s obkladem ve třetím podlaží. To dodává vzhledu jakousi pospolitost.

Ulice Výstavní není díky svému dopravnímu charakteru zrovna přívětivá ke kolemjdoucím, proto návštěvu klidné kavárny dozajista kdekdo ocení. Nachází se zde restaurace pro 40 osob a vzorkovna Elstavu. Toto řešení jistě potěší, jelikož se dostane návštěvník do jakési zóny klidu. V nehostinném okolí jej zaujme nejen stavba jako taková, ale také interiér kavárny a vzorkovny. Je sice otázkou, zda stavba může sama o sobě přilákat lidi, kteří si chtějí prohlédnout zajímavou architektonickou budovu. Pokud ano, je jistě vhodné, že najdou v areálu možnost příjemného odpočinku a občerstvení.

Obvodový plášť prvního nadzemního podlaží tvoří horizontálně kladené sendvičové panely ze stejného trapézového plechu, který byl dříve použit u stávající haly na pozemku. Nepřerušené pásové okno, které je téměř po celém obvodu stavby, s výrazným rámem v medové barvě je v celkové stavbě silně dominantní, jelikož vystupuje jinak z celistvého plechového obkladu. Dodává podlaží, sloužícímu jako kancelářská plocha, vzdušnost a světelnost. Nicméně je otázkou zda-li dostatečně. Určitě by stálo za úvahu, nemají-li být okna větší, a tím dodat kancelářským prostorům ještě vyšší komfort práce těm, kteří zde stráví značnou část dne. I podle toho se pozná architektonicky dobře pojatý projekt, který od počátku chápe využitelnost prostor. Tato budova možná menší okna nahrazuje celkovým vzhledem a také použitými materiály.

Stavbu můžeme chápat jako dřevostavbu. Především třetí nadzemní podlaží tuto charakteristiku naplňuje. Podlaží je zakončeno pilovou střechou, která svým tvarem koresponduje s nedalekými továrnami. Jsou v něm umístěny neobvyklé okenní otvory s dvěma bytovými jednotkami. Pilová střecha vpouští do velkorysých bytových prostor „bazilikální" osvětlení, což jim přidává na jedinečnosti i kvalitě obytného prostoru. Tímto tvarem poskytuje stavba doslova zážitek z interiéru, který je tvarem střechy unikátní. Romantické podkrovní bydlení tak získává další rozměr.

Celkovému objemu budovy autoři ulehčili také tím, že třetí podlaží ustupuje od okraje fasády, což do jisté míry izoluje bytové jednotky od ruchu ulice. Budova je částečně podsklepena a v suterénu najdeme stylovou vinotéku pro 16 osob. Díky svému klenutému cihlovému stropu působí jako staronový sklípek někde na jižní Moravě, takže si obyvatelé mohou dopřát zcela jiný pocit z prostoru v jedné budově. Pokud se tedy podíváme na stavbu jako celek, lze konstatovat, že 1. nadzemní podlaží ulehčuje celé stavbě svou otevřeností do ulice. Tato otevřenost je reprezentována zejména díky proskleným stěnám a do jisté míry i třetím podlažím, resp. dojmem z lehkého materiálu, jímž dřevo v tomto chápání bezesporu je.

Kombinovaná nosná konstrukce

Objekt je založen na betonových pásech umístěných do nezámrzné hloubky. Nosný systém je příčný stěnový s pravidelnou modulací. Suterén je zděný z klasických pálených plných cihel. Příčné stěny v prvním a druhém podlaží jsou vyzděny z keramických tvarovek v kombinaci s prefabrikovanými železobetonovými prvky, použitými například u konzoly na nároží ulic Výstavní a Šalounová.

Obvodový plášť je vodorovně obložen sendvičovými panely s jádrem z polyuretanové pěny. Tyto panely jsou přikotveny závitovými šrouby skrz celou svou tloušťku k předsazené ocelové konstrukci. Hlavy šroubů jsou přiznané.

Třetí nadzemní podlaží je částečně zděné systémem Ytong doplněným dřevěnými sendvičovými stěnami. Stropy mezi prvním až třetím podlažím jsou železobetonové – filigránové. Třetí nadzemní podlaží je dřevostavba. Fasády jsou z dřevěného obkladu v prvním a třetím nadzemním podlaží a z trapézového plechu ve druhém podlaží. Trapézový plech je zde stejný jako u sousední haly na pozemku. U kovových fasád jsou okna dřevěná, kdežto u dřevěných fasád kovová. I to je zajímavá materiálová hříčka. Schodiště jsou monolitická i prefabrikovaná, zejména při vstupu z 1. NP do 1. PP i do 2. NP. Konstrukce krovu je navržena z dřevěných příhradových vazníků, jež jsou osazené na konstrukci dřevostavby. Prostor restaurace je obložen přírodní překližkou.

Od studie ke stavebnímu povolení

Z hlediska počítačového zpracování byl projekt zpracován ve dvou etapách. První etapu reprezentuje v podstatě projekt od úrovně studie až po dokumentaci pro územní rozhodnutí, kdy projekt koncepčně řešil tým architektů. Propracování a míra detailu virtuálního modelu budovy byla přizpůsobena tomuto stupni projektové dokumentace.

Druhá etapa se odvíjela od okamžiku zahájení prací na projektu pro stavební povolení (DSP), včetně zapracování změn vzešlých z územního řízení a připomínek investora. Druhou etapu v ateliéru řešil tým stavebních inženýrů. Projekt na principu virtuální budovy „stavěli“ od základu jako nový projekt, tedy i datově jako nový soubor. Současné nástroje a princip práce s BIM ateliér využívá standardně, naráží však na skutečnost, že na tomto principu stále ještě nepracují všichni účastníci projekčního procesu.

 

Projekt vznikl s využitím ARCHICADu.