Magická architektura Chichén Itzá

Pondělí, 25. Listopad 2013 (Celý den)
| Napsal:

Přinášíme vám další z článků zařazených do soutěže EARCHu - Architektura na cestách. Jedná se o články našich čtenářů, kteří tímto způsobem hrají o hodnotné ceny. Neváhejte tak, dejte jim své srdíčko do hodnocení a pomozte vyhrát právě tomuto článku!

Na Barboru Havrlovou silně zapůsobily pyramidy v Chichén Itzá. Proto se s vámi chtěla podlělit o svůj zážitek. 

Chichén Itzá od východu, foto © Barbora Havrlová
Fotoalbum: 
Chichén Itzá od východu, foto © Barbora Havrlová
Chichén Itzá - detail observatoře, foto © Barbora Havrlová
Chichén Itzá - před setměním, foto © Barbora Havrlová
Chichén Itzá - efekt plazícího se hada, foto © Barbora Havrlová

Je středa 20. 3. 2013, jarní rovnodennost. V Evropě další normální všední den. My se ale nacházíme daleko od rodné země, za velkou vodou na poloostrově Yucatan. Právě tímto datem vrcholí naše letní dovolená v Mexiku.

Původní obyvatelstvo Yucatanského poloostrova tvořila zejména civilizace Mayů, která je známá svým mistrovstvím v odvětví matematiky, architektury, astronomie a astrologie. Také jsou to tvůrci známého Mayského kalendáře, jehož cyklus končil minulý rok a vyvolal obrovskou vlnu emocí a nejrůznějších teorií o konci světa.

Mayové své geniální znalosti a dovednosti promítají i do svých staveb. Jednu z nich jsme v ono magické datum navštívili i my. Jarní rovnodennost, den kdy se potkává den s nocí. Jeden ze dvou večerů v roce, kdy je možné sledovat stěnu jedné z nejpozoruhodnějších Mayských staveb doprovázenou astrologickým jevem. Chichén Itzá, pyramida, zasvěcená bohu Slunce Kukulkánovi, jakoby na pár chvil obživla a snesla na Zem tajemství staré civilizace. Těsně před západem vykreslí hlavní mayský bůh skrz sluneční paprsky poselství v podobě plazícího se hada. Atribut tohoto boha pomalu sestupuje po chrámu dolů k obyčejným lidem.

Je pozdní odpoledne a agora před pyramidou se začíná zaplňovat. Turisti, nadšenci Mayské kultury, obyčejní Mexičané a náboženští fanatici, všichni nervózně sledují oblaka na západu, která brání průchodu slunečních paprsků. Všichni čekají na kouzlo. Oděni do bílého chtějí nasát co nejvíce pozitivní energie, kterou se nám chystá seslat sám Kukulkán. Nervozita stoupá, tlačenice neustává a lidé začínají skandovat. Připomíná mi to atmosféru velkého rockového koncertu. Jednohlasá masa vyvolává Slunce. A je to tady, poslední mráček pomalinku odplouvá a přenechává své místo bohu. Všudypřítomná euforie s námi lomcuje jako s loutkami. Lidé šílí, tleskají, křičí, směju se. Skoro by člověk řekl, že se u vstupu do celého archeologického parku rozdávají staré mayské drogy.

Atmosféra, kterou dokáže navodit několik šikovně naskládaných kamenů pouze za pomoci světla je neskutečná. Třicet tisíc návštěvníků upírá zrak na čarování starých božstev. Jeden ze sedmi moderních divů světa je stavba, která uchvátí obrovské množství lidí každý rok. Dvakrát.

Jen málo současných budov má v sobě kouzlo…

Tento článek se účastní Letní soutěže EARCHu - Architektura na cestách. Seznam všech soutěžních článků najdete zde. Svůj hlas tomuto článku můžete dát kliknutím na bílé srdíčko.