Stín stromu připomínající setkání na podporu Charty 77

Pátek, 3. Březen 2017 - 0:00
| Napsal: | Zdroj: Tisková zpráva

Symbolika stínu stromu je v parku Maxe Van der Stoela mementem tohoto významného setkání, kdy první vysoce postavený západní politik morálně podpořil československé disidentské hnutí. Bude tak připomínat důležitý okamžik v moderních dějinách České republiky. Profesor Jan Patočka, statečný muž s podlomeným zdravím, po výsleších StB zemřel pouhých 12 dnů po tomto setkání.

Foto: © Pavel Matela

Od dnešního dne se Praha 6 může pyšnit památníkem významného nizozemského politika Maxe van der Stoela, který se před 40 lety jako tehdejší nizozemský ministr zahraničních věcí setkal s prvním mluvčím Charty 77 profesorem Janem Patočkou. Realizaci pomníku svěřilo Velvyslanectví Nizozemského království v ČR mladému výtvarníkovi a sochaři Dominiku Langovi, držiteli ceny Jindřicha Chalupeckého.

„1. března je to přesně 40 let ode dne, kdy se Max van der Stoel, tehdejší nizozemský ministr zahraničních věcí, v hotelu InterContinental v Praze setkal s profesorem Janem Patočkou, prvním mluvčím Charty 77. Toto setkání můžeme označit za jeden z milníků na dlouhé cestě Československa zpět k demokracii,” říká J. E. Eduard W. V. M. Hoeks, velvyslanec Nizozemského království v České republice. „Jsme rádi, že můžeme připomenout zásluhy obou velkých mužů - Evropanů, v místě, kde se opět jejich cesty symbolicky propojují,” poukazuje dále velvyslanec na fakt, že park a památník Maxe van der Stoela leží v těsné blízkosti Patočkovy ulice.

Památník Maxe van der Stoela od sochaře Dominika Langa a architekta Jakuba Červenky byl v parku Maxe van der Stoela v Praze 6 odhalen za přítomnosti jejich excelencí Lubomíra Zaorálka, ministra zahraničních věcí České republiky, Franse Timmermanse, prvního místopředsedy Evropské komise a bývalého Van der Stoelova spolupracovník, J. E. Eduarda W. V. M. Hoekse, velvyslance Nizozemského království v České republice a starosty Prahy 6 Ondřeje Koláře.

Pomník Maxe van der Stoela v podobě betonového otisku stínu stromu zrealizoval výtvarník a sochař Dominik Lang, který už řadu let patří k nejvýraznějším současným mladým umělcům v České republice i na mezinárodní scéně. Svoje umělecká díla vždy citlivě a v souvislostech zasazuje do veřejného prostoru. Netradiční podoba pomníku Maxe van der Stoela odpovídá netradičnosti jeho námětu. Není totiž pouze připomínkou nizozemského politika a diplomata, ale především události z 1. března 1977, kdy se tehdejší nizozemský ministr zahraničí setkal s českým filosofem a mluvčím Charty 77 Janem Patočkou.

"Netradiční podoba pomníku Maxe van der Stoela odpovídá netradičnosti jeho námětu. Není totiž pouze připomínkou nizozemského politika a diplomata, ale především události z 1. března 1977, kdy se tehdejší nizozemský ministr zahraničí setkal s českým filosofem a mluvčím Charty 77 Janem Patočkou.

Pomník, který měl připomínat událost, se sám událostí stal. Vzal na sebe podobu betonového otisku stínu stromu v parku, jenž je podle nizozemského politika pojmenován. Autorovi díla Dominiku Langovi se tak podařilo na jedné straně přesně vystihnout charakter vzpomínané události a na straně druhé výrazně přispět do diskuse o povaze pomníku v současném umění. Podobně jako tu byl zvěčněn efemérní jev, i van der Stoelovovo setkání mělo trvalý význam. Jako první západoevropský politik, který se s představiteli Charty 77 setkal, se van der Stoel zasazoval o obhajobu lidských práv, a to jako dlouholetý nizozemský ministr zahraničí nejen před rokem 1989, ale i později, v letech 1993-2001, jako první vysoký komisař pro národnostní menšiny v Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě.

I proto Dominik Lang zvolil pro jeho pomník místo některé z tradičních podob vztyčené vertikální sochy menšinovou horizontální formu. Z dálky takřka neviditelný, a zblízka přitom monumentální pomník navíc umožňuje zcela novou formu vztahu diváků, kteří spíše než aby se u něj pasivně zastavovali, musejí si k němu najít sami aktivně cestu. Jako každý výjimečný pomník, i ten Max van der Stoelův totiž nepředstavuje pouhou vzpomínku na uplynulou minulost, ale poskytuje také možnost zamýšlet se nad naší budoucností."

— Karel Císař

Speciální poděkování:

Jakub Červenka, Jiří Merčák, Jiří Mezera, Linda Dostálková, Petr Tausch, Josef Frühauf, Eva Koťátková a Martin Chládek, Sadovnický a zahradnický servis s.r.o.

Maximilianus "Max" van der Stoel (*3. 8. 1924 - † 23. 4. 2011) byl přední nizozemský politik, spjatý se středově levicovou Stranou práce. V letech 1973 - 1977 a 1981 - 1982 byl ministrem zahraničních věcí Nizozemského království. V roce 1992 se stal historicky prvním Vysokým komisařem pro národnostní menšiny Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), kterým zůstal až do roku 2000. Je po něm pojmenována nizozemská nadace Foundation Max van der Stoel, podporující mezinárodní solidaritu, demokracii, rozvoj a dialog a také Max van der Stoel Award, cena, kterou každé dva roky uděluje Vysoký komisař pro národnostní menšiny OBSE spolu s vládou Nizozemska těm jednotlivcům, skupinám či institucím, které se zasloužili o zlepšení podmínek národnostních menšin v zemích OBSE. Max van der Stoel obdržel řadu vysokých státních vyznamenání v Nizozemsku i dalších zemích, včetně Řádu T. G. Masaryka, který mu v roce 1996 udělil prezident Václav Havel.

Dominik Lang (*1980) je český výtvarník, sochař a jeden z našich nejzajímavějších umělců mladší generace. Studoval na pražské Akademii výtvarných umění, Cooper Union v New Yorku a na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze. Tam také v současnosti vede společně s Edith Jeřábkovou ateliér sochařství. Pracuje rád s tvořivou intervencí do konkrétní situace, často mění dispozice v okolí vlastního uměleckého díla.

Socha a výtvarné dílo je pro něj způsobem, jak vstoupit do zavedených pravidel veřejného prostoru, sociálních vztahů nebo umění. V roce 2011 reprezentoval Českou republiku na Benátském bienále. Vystavoval ve vídeňské Secession, v MUMO Melbourne, v Palais de Tokio v Paříži, v Inhotim v Brazílii a v mnoha dalších galeriích. Dominik Lang je držitelem Ceny Jindřicha Chalupeckého, u jejíhož zrodu stál mimo jiné i Václav Havel.