Rotterdamská galerie Kunsthall po rekonstrukci

Pátek, 25. Červenec 2014 - 0:00
| Napsal:

V únoru letošního roku se po sedmiměsíční rekonstrukci, zaměřené na úspornější provoz, lepší využitelnost a větší bezpečnost, otevřela pro veřejnost opět slavná Kunsthal v Rotterdamu. Tato galerie umění postavená v roce 1992 byla prvním významným realizovaným dílem dnes světoznámého architekta Rema Koolhaase a jeho studia OMA.

Galerie Kunsthal, návštěvníci nyní vcházejí do galerie kolem muzejního obchodu a restaurace - foto © Osip van Duivenbode, OMA
Fotoalbum: 
Galerie Kunsthal, průčelí budovy, pohled z Westzeedijk, z vnějšího pohledu se po rekonstrukci nic nezměnilo - foto © Jitka Prokopičová
Galerie Kunsthal - půdorys 1.N.P.
Galerie Kunsthal - podélný řez
Galerie Kunsthal, rekonstrukce přízemí v místě, kde je nyní nový vchod a pokladny - foto © Dura Vermeer
Galerie Kunsthal, návštěvníci nyní vcházejí do galerie kolem muzejního obchodu a restaurace - foto © Osip van Duivenbode, OMA
Galerie Kunsthal, z horní části auditoria vedou schody z leštěného betonu do malé uzavřené galerie, mezi auditorium a schody byla doplněna skleněná stěna a posuvné dveře zabraňující úniku tepla - foto © Richard Seymour, OMA
Galerie Kunsthal, Detail v auditoriu, architekt Koolhaas kombinoval různé materiály, které se do té doby zdály nekombinovatelné - foto © Richard Seymour, OMA
Galerie Kunsthal, Auditorium, názorný příklad kombinace betonu s jinými materiály, původní plastové židle Gispen zůstaly v perfektním stavu, v dřevěné podlaze hlediště je zabudováno osvětlení - foto © Michel van der Kar, OMA
Galerie Kunsthal, Fasáda Kunsthal z východní části Muzejního parku - foto © Richard Seymour, OMA
Katalogový list: 
Autor Rem Koolhaas, Ellen van Loon, Michel van de Kar, Alex de Jong
Ateliér OMA
Světadíl Evropa
Země Nizozemí
Město Rotterdam
Suma 6 300 000.00
Měna EUR
Datum realizace 2014
Poznámka

Projekt: Theo Wullfraat & Partners
Investor a dodavatel: konsorcium: Eneco, Dura Vermeer, Roodenburg Installatiebedrijf
Interiér: Coors Interieurbouw

Po více než dvaceti letech plného provozu rotterdamské galerie Kunsthal (4 miliony návštěvníků a 500 výstav) bylo již potřeba provést údržbu a opravy zaměřené především na úspornější provoz a lepší využitelnost této jedinečné budovy, ale také na lepší zabezpečení vystavovaných objektů. Nutnost rekonstrukce totiž urychlila také událost, která se stala právě v roce dvacátého výročí Kunsthal – a sice skandální krádež sedmi obrazů od Picassa, van Gogha, Moneta a jiných slavných malířů, které se doposud nenašly a některé byly, bohužel, nejspíš zničeny.

Co všechno tedy zahrnoval facelifting této novátorské stavby? Především výměnu skleněných výplní a nahrazení dvojitým sklem, nové střešní izolace, instalaci nejmodernější klimatizace a elektronického zabezpečovacího systému, nové úsporné osvětlení a z pohledu návštěvníka i nejviditelnější změnu – částečnou změnu dispozice budovy. Návštěvníci nyní vcházejí do budovy z Muzejního parku a do galerie procházejí kolem restaurace a muzejního obchodu. „Tím se podařilo lépe začlenit tyto společenské prostory do celkového chodu galerie a zlepšila se logistika pro návštěvníky. Galerie se tak stala mnohem živější“, vysvětlila Ellen van Loon ze studia OMA, která rekonstrukci projektovala. V mezipatře s průhledem do auditoria, restaurace i parku, kde byl původně obchod a hory knih bránily ve výhledu, bude nyní dětský koutek. Původní vchod s napojením na auditorium zůstal zachován, ale bude sloužit pro různé společenské akce, kdy bude možné oddělit výstavní část od auditoria a restaurace při zachování původního obvodu návštěvních cest. Prostory se tak budou moci pronajímat pro různé privátní akce, což jistě přispěje k dalším příjmům do rozpočtu. Z důvodu nižší energetické náročnosti byly na některých místech instalovány posuvné stěny a skleněné dveře bránící úniku tepla. Těmito úpravami se má dosáhnout snížení spotřeby energie až o jednu třetinu. V restauraci byl zbudován nový betonový bar.

Jinak ale zůstalo vše zachováno, především skleněná fasáda, která činí budovu tak jasnou a světlou a která bořila i tehdejší představy, že výstavní prostory mají být uzavřené. Sály a auditorium zůstaly netknuté a zachovány v perfektním stavu jsou i původní plastové židle od firmy Gispen, které tak názorně ukazují, jak je možné krásně kombinovat beton, plast i jiné materiály. Levné industriální materiály buď zůstaly nebo byly nahrazeny podobnými, zrovna jako roštové podlahy mezi patry v postranních galeriích, které jako někde v továrně umožňují průhled mezi patry, ale zároveň jsou pastí na vysoké podpatky.

KUNSTHAL NOVÁTORSKÁ I DISKUTOVANÁ

Kunsthal je jednou z nejznámějších, nejobdivovanějších, ale také nejdiskutovanějších staveb devadesátých let v Nizozemsku. Tato novátorská, ale kontroverzní stavba vzbuzovala od samého začátku emoce. Někteří ji milují, jiní kritizují. Když se v roce 1992 otevřela, překvapila návštěvníky svým konceptem i provedením. Svažující se podlahy a šikmé betonové sloupy, které záměrně narušují pravoúhlý koncept, kontrastující kombinace drahých i zcela laciných materiálů, které se do té doby zdály nekombinovatelné, šikmá rampa napříč budovou – to vše bylo v té době nové a šokující. Kunsthal bořila pravidla i tradice v architektuře, byla novátorská svým konceptem i provedením, výjimečná svojí funkcí i atmosférou. Ve své době byla nejen významnou součástí progresivního urbanismu Rotterdamu, ale měla i velký vliv na světovou architekturu.

Kunsthal není galerií se stálou expozicí, byla postavena pro účely přechodných výstav umění a designu. Má několik výstavních sálů, ale žádný depozitář. Z venku celkem jednoduchá budova je uvnitř překvapivě členitá a její dispozice záměrně působí jako nekonečná pravoúhlá spirála. Kunsthal zahrnuje přes 3 000 m2 výstavních prostor ve třech sálech a postranních galeriích, auditorium, restauraci a obchod. Budova galerie je postavena na jižní straně Muzejního parku, který také navrhl Rem Koolhaas ve spolupráci s Petrou Blaisse a francouzským architektem Yves Brunierem. V sousedství se nachází Národní přírodovědné muzeum a naproti přes park stojí Nizozemský institut pro architekturu NAI a Muzeum Boijmans Van Beuningen. Jižní část stavby se zakusuje do vyvýšeného valu (dijk) s názvem Westzeedijk, po kterém vede frekventovaná vozovka. Od Westzeedijk vypadá Kunsthal velmi nenápadně, protože je vidět prakticky jenom její druhé patro. Samotná budova se čtvercovým půdorysem 60 × 60 m je tak trochu jako dopravní systém: v jedné třetině ji od severu na jih přetíná rampa pro pěší, z které je i vstup do budovy, od východu na západ zase prochází pod budovou místní komunikace. Severojižní rampa slouží jako most, který vyrovnává převýšení 5 m od Westzeedijk k Muzejnímu parku. Obě cesty – rampa i vozovka pod galerií – ji tak v jedné třetině rozdělují na čtyři části.

KONSTRUKCE A PROVEDENÍ BUDOVY

Ve východní 35 m široké části budovy jsou nad sebou dva velké výstavní prostory a v západní části o šířce 15 m se nachází vstup, restaurace a nad ní auditorium (obr. 2a, b). Obě výstavní haly jsou poměrně rozdílné.

Sál č. 1 v přízemí má černě natřenou betonovou podlahu a černý strop, který podpírají čtyři velké sloupy v podobě kmenů obrovských stromů. Architekt chtěl původně použít opravdové stromy, ale v konečném provedení jsou sloupy ocelové, obložené dřevem a kůrou, takže vypadají jako skutečné kmeny. Sloupy nestojí symetricky, ale nahodile v prostoru. Nepravidelné rozložení sloupů způsobilo vyšší napětí v ocelových nosnících, což by vedlo k zvětšení jejich průřezu, a tím i jejich konstrukční výšky. Aby se výška dodržela, byly použity železobetonové nosníky.

Sál č. 2, do kterého se vstupuje z horní části auditoria, je naopak bez podpůrných sloupů, s průhledným stropem a skleněnou fasádou směrem do ulice, takže zvenku vypadá a vlastně i slouží jako výkladní skříň. Konstrukce tohoto sálu sestává z vazníků, na kterých je zavěšen strop.

Vedle obou velkých sálů jsou umístěny úzké galerie s podlahou z ocelových roštů a točitými schody, které patra propojují. Malý sál č. 3 nad auditoriem, do kterého vedou podél střešní terasy jezdecké schody z leštěného betonu, je uzavřeným prostorem se zajímavým prvkem – šikmými betonovými sloupy, které procházejí z auditoria. Stejně jako restaurace pod auditoriem je i tento sál postaven z betonu se stropní konstrukcí z ocelových nosníků.

Fasádu budovy tvoří skleněné stěny kombinované s travertinem a betonem. Nad budovou se tyčí věž, v které jsou umístěny technické instalace a která také slouží jako z dálky dobře viditelná reklamní plocha nesoucí logo galerie a informace o výstavách.

DYNAMIČNOST STAVBY JE KLÍČEM K JEJÍ POPULARITĚ

Revolučnost této železobetonové stavby, na které Koolhaas spolupracoval se známým konstruktérem Cecilem Balmondem, je v její dynamice. Není to žádná statická muzejní budova, ale důkaz, že krychlová budova vůbec nemusí být nudná. Každá část má jiné konstrukční řešení a překvapuje svojí originalitou. Kunsthal vybízí návštěvníka, aby se prošel. Logistika návštěvní trasy je jednoduchá i komplikovaná zároveň, chvílemi může připomínat i labyrint, ale návštěvník se rozhodně neztratí. Dynamičnost a prostor dávají tomuto místu jistého ducha, je příjemné tam být. Snad i proto jsou výstavy v tomto kulturním stánku tak populární. Úspěšnost výstav vypovídá samozřejmě o konceptu a kvalitě ředitelů galerie, ale také o samotném prostoru. Ta budova motivuje. Jenom například loňskou výstavu francouzského módního návrháře Jean Paul Gaultiera shlédlo během tří měsíců na 170 tisíc návštěvníků a zaručilo galerii cenu Artifex 2013 udělovanou každoročně nejlepším kulturním institucím za úspěšné podnikání. Více než dvacetiletá zkušenost ukazuje, že tato budova, navzdory mnohým problémům a kritikám, přesvědčila, že funguje a plní svůj účel. O její kvalitě a významu svědčí i to, že byla zařazena mezinárodní asociací architektů mezi tisíc nejvýznamnějších světových staveb minulého století. Oprava byla ovšem na čase.

ZATÉKÁNÍ – PROBLÉM BUDOVY OD SAMÉHO ZAČÁTKU

Kritici vyčítali tomuto projektu, že šikmá venkovní rampa je za deště a mrazu nebezpečně kluzká, že kombinace některých levných materiálů způsobuje technické problémy, nedostatečné izolace na betonové střeše jsou příčinou zatékání a že oprava bude stát miliony. To se nakonec ukázalo pravdou. Ačkoliv původní stavba vyšla na pouhých 10 mil Eur, její rekonstrukce stála dalších 6 mil Eur.

„Problémy se zatékáním měla budova od samého začátku,“ potvrzuje i Edwin Blom, projektový manažer ze společnosti Dura Vermeer, která prováděla jak původní konstrukci, tak i rekonstrukci stavby. „Několik dodavatelů se snažilo nějak vypořádat hlavně s rampou, aby byla vodotěsná, ale problémy s vodou byly i ve sklepě budovy. Z hlediska stavební fyziky se dá hovořit o několika výzvách při návrhu této stavby,“ dodává Edwin Blom.

Proto se také stavební práce při rekonstrukci zaměřily hlavně na opravy zakončení. Rampa byla pokryta cementovou maltou s protismykovou povrchovou úpravou. V části sklepa, kde je nyní šatna, byla provedena injektáž speciálním betonem. Ve výšce schodiště podél střešní terasy byly udělány úpravy na odvádění dešťové vody. Na opravy byly použity vodonepropustné typy betonu.

V restauraci byl umístěn nový betonový bar, který postavila společnost Dura Vermeer Bouw Heyma podle návrhu architekta Kolhaase. Aby se dostálo estetickým a funkčním požadavkům architektonické kanceláře OMA, musely se zbudovat dodatečné základy, které unesou tíhu nového baru.

Pro financování rekonstrukce bylo vytvořeno konsorcium složené z majitele budovy, kterým je město Rotterdam, energetické společnosti Eneco, společnosti Roodenburg Installatie zajišťující elektrotechnické a tepelné instalace a stavební firmy Dura Vermeer. Společnost Eneco například investovala do rekonstrukce 1,5 mil Eur, které se jí vrátí úsporami na energii.

ZÁVĚR

Galerie Kunsthal vstoupila do nové sezóny opravená a vylepšená. Ačkoliv někteří kritici vyčítali architektu Koolhaasovi, že při projektování budovy myslel více na krásu a originalitu než na praktičnost, úspěšná rekonstrukce Kunsthal ukázala, že je možné tuto ikonickou stavbu nenásilnými úpravami přetvořit, aby splňovala současná kritéria. Jak uvedla Ellen van Loon z OMA: „Budova dostala jistý upgrade, aby lépe odpovídala dnešním přísným požadavkům na provoz a bezpečnost, ale její koncept a poslání kulturního stánku zůstalo nezměněno, naopak se ještě posílilo.“ Ne náhodou bude Kunsthal hlavním místem Mezinárodního bienále architektury IABR 2014, které se koná v Rotterdamu od konce května do konce srpna letošního roku. Lepší místo pro tuto akci si pořadatelé snad ani nemohli vybrat.

Článek byl převzat z partnerského časopisu BETON TKS.

Klíčová slova: