Tak máme za sebou první jarní psí vycházku (ty poslední, podzimní na Vinohrady a Žižkov viz zde a zde). Navzdory drastickým předpovědím bylo slunečno a nepříliš chladno (pravda, o pár hodin dřív - v pátek večer jsem při cestě do kina pěkně promokl a prochladl). Prostě jsme měli zase štěstí (PV zatím odpadla za ta léta kvůli dešti jen jednou:-)). Na vycházku dorazilo – odhaduji – kolem 80 lidí a ani jeden pes (jestli jsem ho nepřehlédl).
Sraz byl u gymnázia Nad Štolou, kde jsem kdysi strávil čtyři roky ve školních lavicích a byla to příjemná škola. Projektoval ji v první polovině 60. let architekt Karel Poličanský, reliéf na průčelí vytvořil Valerián Karoušek, který pak zahynul v Peru při zemětřesení. Zajímavostí školy je i nově zateplený plášť, který imituje původní keramický obklad tak věrně, že nikdo nepozná, že jde o omítku.
Za školou na Letenské pláni jsou bývalé jesle (dnes klinika) od architektů Vladimíra Štulce a Jana Vrany z 80. let (i ty mají nový plášť, když ten keramický opadával). Pak jsou tu dvě Babuškovy obrovské muzejní budovy z konce 30. let, které měly být původně propojeny branou. NTM se po dlouhodobé rekonstrukci otevře na podzim a bude tam i nová expozice věnovaná architektuře a stavitelství.
V ulici Letohradské jsme viděli dva funkcionalistické činžáky od dvou Gočárových žáků – Josefa Havlíčka a Eugena Rosenberga. U té Havlíčkovy bývala hezká socha dívky od Marty Jiráskové (jeho manželky). Ta pak zdobila bazének u bruselské restaurace na EXPO 1958, potažmo v Letenských sadech, dnes je preventivně (!) ukryta v depozitářích GMP, aby ji někdo neukrad´.
V ulici Nad Štolou jsou cukrovarnické domy ve stylu art déco architekta a stavitele Josefa Záruby-Pfeffermanna (narodil se v nich Ivan Medek). Pak jsme prošli ulicí Dobrovského, kde jsou dva secesní sgrafitové domy Rudolfa Stockara, či funkcionalistická nástavba na domě, kterou navrhl Karel Janů, ale nejcennějším objektem je nárožní činžák Loosova žáka Rudolfa Welse z poloviny 30. let. V ulici U Letenských sadů pak vyniká žlutý dům sochaře a architekta Martina Reinera z téže doby (dělal vždy krásné vstupní vestibuly). Frontu naproti navrhl ponurý pražský Němec a Kotěrův žák Adolf Foehr ve 20. letech.
V krátké Jirečkově ulici jsme pak viděli pozdně secesní domy Aloise Masáka (roh Ovenecké) a Bohumila Hübschmanna (vedle něj) a na opačném konci stavby zapomenutých architektů Václava Řezníčka a Václava Vacka. Kruh se uzavřel a před námi se tyčila Roškotova budova Ministerstva vnitra, jejíž nepříliš zdařilou dostavbu navrhli (asi) architekti Kales a Novotná na přelomu 70. a 80. let. Ještě jsem připomněl, že na rohu ulic Nad Štolou a Milady Horákové bydlel známý kubistický radikál Josef Chochol…
Další PV zase někdy příště…
Za fotografie děkuji účastníkům PV Josefu Vopičkovi, Pavlu Kondrovi, Janu Vávrovi, Aleši Zimovi a Petru Horskému.
Psáno pro Neviditelného psa
- Pro psaní komentářů se přihlaste nebo zaregistrujte.