Dřevo a světlo u dálnice. Také technické stavby mohou mít úroveň, dokazuje nové Středisko správy a údržby dálnic

Přemýšleli jste někdy, odkud vyjíždí na dálnici rolby, kde je sklad dopravních značek nebo posypové soli? Údržbu dálnic po celé republice zajišťuje dvacet jedna Středisek správy a údržby dálnic, každé má svěřeno vlastní úsek dopravní tepny. Část D1 mezi Přerovem a Lipníkem nad Bečvou je nově obsluhovaná souborem budov od ateliéru Pelčák a partner architekti.

Více k tématu

A Architektura

Pomalu se staví i ve Švýcarsku. Na most v Aarau se čekalo devět let, výsledek za to stojí

19. 10. 2023

A Architektura

I parkovací dům v Dolních Břežanech s fasádou ze silničních svodidel může být krásný.

10. 11. 2022

Předobrazem pro urbanistické řešení areálu byl hospodářský dvorec v krajině. Zároveň rozmístění jednotlivých budov odpovídá provoznímu schématu střediska. To je situováno rovnoběžně s dálnicí na severním okraji Přerova ve čtvrti Předmostí. "Areál je navržen v prostých a lapidárních formách, neboť bude vnímán především z po dálnici rychle jedoucího auta,” popisuje architekt projektu Petr Pelčák. Tvoří ho několik budov obklopující manipulační dvůr pro vozidla a další techniku. Z něj je přístup do garáží a dílen, tvarově jednoduchých budov, které stejně jako vjezdová brána zaujmou monumentalitou – ta ovšem vychází spíš z rozměrů používané techniky, než ze záměru autorů.

Budovy s technickým zázemím jsou pojaty utilitárně, byť se zajímavými architektonickými detaily, jako jsou dřevěné střešní nosníky. Administrativní část má o poznání výtvarnější prvky. Dvoupodlažní budova s kancelářemi a zázemím pro zaměstnance je umístěna přímo u vjezdu do areálu a od dálnice je odcloněna budovou garáží. Interiéru dominuje pohledový beton a dřevo v kombinaci s barevnými kovovými zárubněmi a zábradlím. “Jejím jádrem je komunikační hala, jejíž sklobetonová podlaha a střešní světlík zajišťují interiéru dostatek přirozeného světla.” doplňuje Petr Pelčák. A právě lomené světlo, dopadající skrz sklobeton na plochy haly, dodává hladkým povrchům další, proměnlivou strukturu.

Právě materiály, nadstandardní pro takovýto druh stavby, jsou prvkem, který vizuálně spojuje části areálu v jeden harmonický celek. Výrazné je především využití dřeva, které najdeme v různých odstínech jak na fasádách, tak i v nosných částech a interiéru budov. Jeho volba byla pro architekty důležitá nejen z hlediska udržitelnosti a nižší uhlíkové stopy. “Svým přírodním, organickým a tedy „měkkým“ charakterem zakládá příjemné prostředí pro zaměstnance střediska, kteří mimo ně pracují v neosobním a nebezpečném prostoru dálnice.” vysvětluje architekt projektu výběr materiálu.

Areál v Přerově je výjimečný také tím, že se mělo jednat o první realizovanou podobu nové řady typových středisek. Ta by měla nahradit původní typ ze 70.let, tedy z počátku výstavby dálnic u nás. Architekti společně s Ředitelstvím silnic a dálnic zpracovávali studii prototypu, který by po vzoru obdobných německých a rakouských středisek byl prostorově minimální a materiálově zajímavý. V průběhu přípravy projektu byl ale původní vzhled změněn, a to jak na popud zaměstnanců, tak kvůli komplikacím s výkupem pozemků. Jde tedy o zatím jedinou realizaci tohoto konceptu, jehož výsledná podoba je navíc výrazným kompromisem.