Opřít kolo do stojanu je risk – může se odřít nebo zničit výplet. Designérka Iveta Krmíčková navrhuje stojany, kde to nehrozí
Red Dot Design Award je cena pro produkty s kvalitním designem. Letos ji získal stojan na kolo Ocus od firmy mmcité. Spolu s Davidem Karáskem ho navrhla designérka Iveta Krmíčková. „Chtěli jsme, aby dobře sloužil i vypadal,“ říká.
EARCH.CZ , 7. 10. 2026 / Advertorial
Mnoho stojanů je kolům nebezpečných a člověk se bojí tam kolo opřít, aby se nepoškodilo. Jak má vypadat kvalitní stojan?
Nesmí odírat rám či lámat výplet, nesmí kolidovat s kotoučovými brzdami. Konzultovala jsem to s kolegy, kteří mají velmi kvalitní kola a podle jejich zkušeností je mnoho stojanů nepoužitelných a raději opřou kolo o zábradlí nebo o značku. Při navrhování se snažím na všechny tyhle problémy myslet. Chci, aby stojany mohli použít i nároční cyklisté.
Navrhla jste (spolu s Davidem Karáskem) stojan Ocus z ohýbaných trubek, který získal cenu Red Dot Design Award. Co je na něm mimořádného?
Hlavní je, že jsme přidali opěrný bod navíc. Kolo se opírá i v horní části pneumatiky. U běžných, hlavně starších stojanů, je přední kolo opřené jen ve spodní části a pak má tendenci se převrátit a může se lámat výplet nebo udělat „osmičku“. Jisticí bod nahoře nám tenhle problém pomáhá řešit.
Dále design odpovídá na technologii ohýbání trubek. Je výhodné, aby tvar byl pokud možno z jednoho kusu a plynulý a aby bylo potřeba co nejméně svárů. A to jsme udělali. Je tam jen jediný navařený díl, zarážka, která kolo fixuje, aby neprojelo stojanem a zároveň konstrukci zpevňuje. Jinak je to jediná linka. Takže si myslím, že dobře slouží i vypadá, za to si nejspíš zasloužil Red Dot.
Jak moc změnil stojany na kola nástup elektrokol?
U Ocusu jsme to hodně řešili, protože elektrokola mají širší pneumatiky. Nakonec jsme zvolili šíři 80 mm právě hlavně kvůli elektrokolům. Kdo má užší, třeba silniční kolo, ten ho opře na jednu nebo druhou stranu stojanu, což není žádný problém. Samozřejmě elektrokola jsou také těžší, takže stojan musí být opravdu stabilní.
Cyklistické organizace doporučují spíš stojany v podobě rámu, o který se kolo opře. Kdy je lepší stojan, který drží přední kolo?
Stojanů na opření má mmcité v nabídce širokou škálu. Ale některá města a někteří zákazníci preferují spíš tenhle řekněme tradičnější, který drží přední kolo. Každý má totiž svoje pro a proti. U stojanů na opření není kolo fixované, vyžaduje více prostoru a zaparkujete méně kol. Také to často vede k tomu, že vznikají nepřehledné chumly kol. U stojanů pro přední kolo, jako je Ocus nebo náš další nový stojan Rider, tam je parkování uspořádanější a úspornější na prostor.
Kromě elektrokol se v poslední době rozšířily také koloběžky. Odstavit a zamknout koloběžku je ale dost složité a špatně zaparkované koloběžky také působí chaos. Navrhla jste stojan Trot (spolu s Davidem Karáskem). Jak jste o něm přemýšleli?
Udělali jsme si hodně podrobnou rešerši toho, co nabízí konkurence. Vyhodnotili jsme, že nám dává největší smysl uchycení koloběžky za „krk“, nebo jak to nazvat – prostě za tyč s řídítky. Druhou možností jsou jakési kolejnice, do nichž se opřou kolečka. Ty by ale musely být velmi úzké, což z pohledu čištění a údržby nedává moc smysl a bez další podpěry by se to stejně neobešlo.
Takže v našem podání se koloběžka vlastně pověsí, při testování to fungovalo velmi dobře. Druhá věc je ovšem test reálným uživatelem ve městě. Jelikož je prodej teprve na začátku, na uživatelskou zpětnou vazbu musíme ještě počkat.
Ve městě přibývá způsobů dopravy a nejrůznějších vozítek. Myslíte, že vy designéři byste mohli vyvinout nějaký univerzální stojan pro kola, koloběžky, elektrokola, cargo kola a tak dále?
To by byla velká designérská výzva. Spíš si umím představit sjednocenou kolekci stojanů pro různé typy kol a pro koloběžky. To by asi bylo lepší než jeden univerzální prvek.
Pod stojany Ocus a Rider jste podepsaná spolu s Davidem Karáskem, zakladatelem firmy mmcité a zkušeným designérem. Jak moc tvůrčí svobody vám dal?
Dává mi docela velkou svobodu. Celý proces začíná zadáním, dozvíme se, jaký produkt budeme navrhovat a komu má sloužit. My designéři pak přicházíme s koncepty, o kterých se bavíme s Davidem. Pak vybíráme tu nejlepší cestu, kterou se chceme vydat.
Co když máte na věc různé názory?
Snažím se svoji myšlenku co nejvíc vysvětlit a říct proč jsem navrhla to, co jsem navrhla. Když David vidí, že na tom něco je, dá mému řešení prostor.
A pokud je to dál sporné, většinou se opíráme o zkušenosti konstruktérů a techniků, rozhodujeme se podle náročnosti na výrobu a podle konstrukčních výhod.
Jak důležité je slovo konstruktérů?
V designérské praxi se často stává, že se při navrhování nemyslí na technologii. Tak vznikají kolekce, kde je potřeba velký podíl ruční práce. To pak způsobuje komplikace ve výrobě a výrazně zvyšuje cenu pro koncového zákazníka.
Takže pro mě i pro všechny v mmcité je názor konstruktérů nedílnou součástí vývoje produktů.
Více k tématu
Podílela jste se také na návrhu zástěn Cuby Screen. Chrání hlavně místa k sezení, aby člověk nebyl tolik exponovaný a měl trochu soukromí. To je pro příjemný pobyt ve veřejném prostoru důležité…
Projekt jsem přebrala po kolegyni, není to tedy úplně moje myšlenka, ale je mi to blízké. Zástěny vytvářejí taková oddělená zákoutí, ale člověka neizolují, protože jsou použity poloprůhledné výplně jako tahokov nebo dřevěné lamely s průhledy.
Člověk se rád trochu „schová“, ale ve veřejném prostoru se na to moc nemyslí. Jaké další téma považujete jako designérka za opomíjené a ráda byste ho řešila?
Letošní léto ukázalo, jak moc trpí veřejná prostranství vedrem. Určitě je potřeba více zeleně, vodních prvků, mlžítek, stínění, květináčů. Je velký rozdíl, jestli sedíte pod střechou a máte kolem sebe rostliny, anebo je kolem vás jen beton a praží na vás slunce. Je to samozřejmě velký a komplexní problém, ale jako designéři můžeme k jeho řešení také trochu přispět. To mi připadá důležité.
