Architektura / občanské stavby

Rozzáření modernistického šperku. Lázeňská kolonáda v Luhačovicích prošla příkladnou rekonstrukcí

Lázeňský areál v moravských Luhačovicích představuje jedinečnou přehlídku architektonických slohů a stylů celé první poloviny 20. století od secese po funkcionalismus. Na jednom místě se potkala celá řada významných tvůrců, kteří zde zanechali architektonicky mimořádně hodnotné a dodnes výjimečně dochované stavby. Díky pečlivé rekonstrukci zohledňující každý detail se minulý rok do své původní podoby ze 40. let 20. století rozzářila také modernistická kolonáda s halou Vincentka.

EARCH.CZ , 19. 10. 2020

Úkol pro jediného architekta

Historie lázeňství v malém moravském městě Luhačovice nedaleko Zlína sahá až do 17. století. Největší rozkvět ale zažilo v prvních dekádách 20. století. Ideu lázní „slovanských duchem i tvarem“ formoval spolek brněnských intelektuálů kolem spisovatele Josefa Merhauta, bratrů Aloise a Viléma Mrštíků a lékaře Františka Veselého – vůbec prvního ředitele luhačovické lázeňské společnosti. 

Aby mohli tento ojedinělý cíl naplnit, přizvali k návrhu celého areálu slavného slovenského architekta Dušana Samo Jurkoviče (1868-1947), který proslul svým originálním pojetím architektury kombinujícím motivy regionální karpatské lidové tvorby s principy secese. Jurkovič na samém začátku minulého století zpracoval celkový masterplan lázeňského údolního areálu a realizoval zde celkem 6 realizací – to vše navíc během pouhých 3 let! Až na malý hudební pavilon (poničený pozdějšími úpravami) jsou všechny chráněné jako kulturní památky.

Jurkovičův dům - symbol luhačovických lázní, který ale byl málem srovnán se zemí

Teď přijde pokrok

Vedení lázní ovšem posléze shledalo Jurkovičovu tvorbu jako zpátečnickou a rozhodlo se spolupracovat s pokrokovějšími architekty. Nejvýraznější a nejhodnotnější stavbu, kterou zde slovenský architekt zanechal, představuje tzv. Jurkovičům dům (1901-02), který vznikl přestavbou hlavního lázeňského objektu z roku 1882. Jurkovič dům zvýšil o hrázděné patro, upravil fasádu i dispozice, funkce ale zůstala zachována. Dodnes si stavba udržela autentický výraz exteriéru i interiéru, kde se navíc dochovala řada originálního vybavení podle Jurkovičova návrhu, jako jsou lehátka, zrcadla, židle nebo stolky s keramickými deskami.

Podmínky zásadní architektonické soutěže umožňovaly architektům Jurkovičův dům odstranit...

Poslední závan modernismu

Nechybělo ovšem mnoho a tento klenot luhačovických lázní byl srovnán se zemí. Na začátku 40. let totiž proběhla architektonická soutěž na řešení sousední lázeňské kolonády a podle podmínek soutěže nemuseli architekti ve svých projektech s Jurkovičovým domem počítat. Takový scénář ale jednoznačně odmítl vítěz soutěže, modernistický brněnský architekt Oskar Poříska. Jeho záměrem totiž bylo pokorně scelit centrální část lázní lineárně řazeným souborem staveb. Podle Pořísky areál další dominanty nepotřeboval – přímo naproti zamýšlené kolonádě totiž už stál přísně symetrický Společenský dům (1933-35), který navrhl významný pražský architekt František Roith a kousek opodál pak Smetanům dům (1908-09), luxusní hotel od Emila Králíka nesoucí se v duchu wagneriánské geometrizující secese.

Přímo naproti kolonádě se nachází přísně symetrický Společenský dům od pražského architekta Františka Roitha (1876-1942)

Návrh Pořískovy kolonády nechal dokonce Jurkovičův dům ještě více vyznít. K její výstavbě došlo nicméně až po druhé světové válce, konkrétně mezi lety 1947-52. Jedná se tak o jednu z vůbec posledních realizací moderní architektury první poloviny 20. století – v době výstavby už byl totiž z politických důvodů prosazovaný socialistický realismus. 

Součástí kolonády je také hala zasvěcená největšímu pokladu místního lázeňství - pramenu minerální vody Vincentka

Detailně, ručně a nákladně

Kolonáda byla dlouhá léta ve velmi zanedbaném stavu. Díky vzorné památkové obnově z minulého roku se ale naplno rozzářila do své původní podoby. Rekonstrukce pod vedením architektky Mirky Chmelařové z projekční společnosti S-projekt plus řešila všechny detaily – kde nebyla možná obnova původních prvků z přelomu 40. a 50. let, došlo k výrobě nákladných replik. Největší a nejnáročnější akcí v tomto ohledu byla výroba přesných replik keramické mozaiky použité na podlaze celé kolonády. Výhodou bylo, že repliku mozaiky mohla vyrobit stejně jako před 70 lety česká značka RAKO, takže se její současná podoba prakticky neliší od té původní.

Kde nebylo možné provést repasi původních prvků, došlo na výrobu nákladných kopií. Výrobu přesné kopie keramické mozaiky prováděla stejná značka jako před 70 lety - RAKO

Výroba repliky keramické mozaiky byla do značné míry ruční práce – celkově bylo potřeba 1600 metrů čtverečních. Postup je takový, že pily nařežou jednotlivé kostičky, které se pak ručně skládají na podložku s rastry mozaiky. Vzhledem k tomu, že jde o kulturní památku, schvaloval skladbu této mozaiky Národní památkový úřad a pokladači ji museli přesně dodržet. Ústřední motiv mozaiky kolonády tvoří obraz kachen nad nádržemi. V tomto místě došlo také k obnově světlíků ve střeše kolonády. Podobného zásahu se konečně dočkal také krásný sklobetonový strop nad dřívějším pramenem Amandky, který byl dlouhou dobu zaslepen. Věrné repliky nahradily také svítidla v podhledech i po celé délce čelních říms kolonády. Prostor bývalého pramene Amandky nově ozařují světla podle původního Pořískova návrhu – které ale dosud na místě chyběly.

 

Nad prostorem bývalého pramene Amandka došlo k obnově sklobetonového stropu. Sloupy také nově doplnily svítidla podle původního Pořískova návrhu

Podtrhnout bohatství

Kolonáda sestává celkem ze tří propojených částí. Spojovací „kloub“ představuje hala zasvěcená největšímu bohatství luhačovického lázeňství – pramenu minerální vody Vincentka. Architektura haly tento význam jasně demonstruje. Jde o vysoký otevřený prostor s proskleným stropem a průčelím, který doplňují dvě řady sloupů z umělého mramoru. Rekonstrukce uvedla halu do původního stavu včetně barevnosti, na ochozech pak vznikly expozice představující historii místních lázní. Na jednu stranu se od haly Vincentky rozbíhá Malá kolonáda, na druhou Velká kolonáda se zmiňovaným bývalým pramenem Amandky.

Rekonstrukce kulturní památku pečlivě vyčistila a vrátila do původního stavu ze 40. let minulého století

Během rekonstrukce také došlo k celkovému vyčištění prostorů kolonády od naakumulovaného balastu a otevření bočních atrií, které byly dosud uzavřené. Na kolonádě vznikly nové kavárny a obchody, které dodržují jednotný vizuální styl. Díky tomu vynikla elegance organicky tvarované konstrukce kolonády a její vnitřní prostory zalilo přirozené slunce.

Výroba věrných kopií keramické mozaiky byla ruční práce. Původní mozaika se zachovala jen na ochozech haly Vincentka

Všechny reprezentativní lázeňské budovy, které během první poloviny minulého století postupně doplňovaly stavby navržené Dušanem Jurkovičem, vznikaly na základně architektonických soutěží. Velká pozornost věnovaná každému objektu totiž odrážela krédo dr. Veselého, podle kterého měly lázně lidem kromě zdraví přinášet také radost ze života zprostředkovanou právě uměním a architekturou. I přes stylově velmi rozmanité stavby se v Luhačovicích podařila udržet pozoruhodná jednota. Přestože mnoho moderních architektů lázeňských staveb Jurkoviče kritizovala, ve svých návrzích plně respektovali jeho původní urbanistickou koncepci.

Lázeňská kolonáda patří mezi poslední závany modernistické architektury první poloviny 20. století u nás. V době realizace totiž už nastupoval socialistický realismus

Klíčová slova:

univerzita funkcionalismus secese

Mohlo by vás zajímat

Generální partner
Hlavní partneři