Sportovním monumentům navzdory – kriketový klub jako čistá radost z architektury
Sportovní architektura nejsou jenom monumentální stadiony a sošné skokanské můstky, ale také – a možná především – různé utilitární boudy, stánky, kiosky, klubovny, hlediště, šatny atd., zkrátka prostory, které normálně považujeme za druhořadé a pro architektonické zpracování nijak podnětné. V případě kriketového pavilonu v Dublinu se ale architekti nenechali odradit nízkým rozpočtem ani náročným územím a v rámci možností se rozhodli dát obyčejné, nijak monumentální stavbě takovou podobu, aby bylo radostí v ní pobývat. A za prostou radost z architektury i technickou originalitu se dostali až mezi finalisty ceny Miese van der Rohe 2017.
TAKA, 24. 3. 2017
Kriketový klub Merrion byl ve své stávající poloze založen před více než 100 lety. Jeho lokace, zastrčená za řadovými cihlovými domky v ulici Anglesea Road, hledí na západ, směrem k řece Dodder. Nový pavilon nahrazuje starší stavbu z 80. let, těžce poškozenou povodněmi v roce 2010, a nabízí bytelný domov pro budoucnost sportovního klubu.
Klub coby investor jasně požadoval jednoduché provedení stavby, nic víc a nic míň než co se míní slovem „pavilon“. Stavba byla provedena se sešikmeným objemem střechy, s vrcholkem mírně ustupujícím na jednu stranu. (Pod samotnou střechou je byteček klubového zaměstnance.) Celková „ideální“ forma je ve výsledu „seříznuta“, což je dáno omezeními parcely a vede k nepravidelné, zkřivené podobě pavilonu.
Široce se klenoucí střecha pod sebou kryje množství venkovních prostor, například uvítací portikus (rámující „náměstíčko“ na přístupové cestě) nebo vyhlídkovou terasu s proměnlivou hloubkou. Vnitřní prostory nekopírují objem střechy, jejich stropy naopak dodávají každé jedné místnosti odlišnou atmosféru. Centrální prostor baru, „hlavní místnost“, má výhledy orientovány směrem k hřišti a je obklopen 3 menšími výklenky s různými funkcemi.
Rozvrh a dispozice nového pavilonu byly určeny množstvím omezení plynoucích z parcely (je zde parkoviště pro auta, přístupová cesta, zakopaná infrastruktura a vše vymezují hranice hřiště). Jakkoliv se forma nové budovy jeví z různých perspektiv mimořádně nepravidelně, jedná se ve skutečnosti o symetrický pyramidální objem seříznutý tak, aby pasoval do nepravidelné geometrie pozemku.
V reakci na povodňové nebezpečí byla budova vyvýšena několika schody a má vodovzdorné betonové táflování až po úroveň okenních parapetů. Ve dveřích mohou být vztyčeny mobilní protipovodňové zábrany. Nad touto úrovní je fasáda buď zděná, anebo s okenními otvory. Cihlové zdi slouží jako svého druhu permanentní bednění pro prstenec betonových trámů, putujících obvodem celé stavby.
Architektonický charakter pavilonu veskrze spočívá ve vyvažování dvou záměrů: ideálního pavilonu na jedné straně a mlčenlivého vyjádření omezení daných parcelou a vnitřními funkcemi na straně druhé.
Technické řešení kriketového klubu Merriot bylo poháněno dvěma hlavními faktory: skromným rozpočtem a ochranou před povodněmi. Kolem vnitřních prostor byl zbudován vodovzdorný betonový „kontejner“, jehož stěny sahají 1100 mm nad úroveň podlahy – což je mimochodem ideální výška pro zeď, aby se o ni dalo opírat, hledět na kriketový zápas a popíjet drink. Tam, kde byly vodovzdorné zdi proraženy dveřním otvorem, jsou instalovány mobilní protipovodňové zábrany. Solidnosti vnější formy bylo dále dosaženo těsným a plynulým přechodem mezi různými vnějšími povrchy. Cihlová zeď leží přímo na vodovzdorném kontejneru. Žádné cihly nebyly řezány a prstenec betonových nosníků pro střešní konstrukci je zase položen rovnou na cihlové zdi. Střecha je formována dřevěnými stropními nosníky s ocelovými spoji – což je ta nejekonomičtější metoda provedení. Tam, kde mají delší rozpon, jsou nosníky podepřeny vnitřními zdmi. Střecha má krytinu se stojatou drážkou z patinovaného zinku. Povrch byl vybrán tak, aby vydržel nápor deště i kriketových míčků.
- Ateliér: TAKA
- Autoři: Cian Deegan, Alice Casey
- Země: Irsko
- Město: Dublin
- Realizace: 2016
- Užitná plocha: 580.00m2
- Plocha pozemku: 15 214.00m2
- Poznámka: foto © Alice Clancy
