design /

Legendární design: Funcionalistický nábytek Jindřicha Halabaly

V novém seriálu o ikonických nábytkových kusech vás vezmeme na prohlídku napříč historií, zeměmi a styly. Jaké jsou příběhy legendárních objektů, které úspěšně odolaly času, přelétavé módě a navíc přišly s inovativními technologiemi? Seriál nezačínáme ničím menším než funkcionalistickým nábytkem Jindřicha Halabaly pro Spojené uměleckoprůmyslové závody v Brně.

Eva Slunečková , 14. 4. 2021

Reakce na bytovou krizi

Dvacátá léta minulého století byla v Československu dobou vrcholící industrializace. Do továren ve městech proudilo čím dál tím více pracovníků, kteří potřebovali někde bydlet. A to ihned. Nebylo výjimkou, když rodina obývala jedinou místnost a ještě se v ní střídala s další jako na šichtě v práci. Zatímco jedni pracovali, druzí jim zahřívali postel. O tekoucí vodě, ústředním topení nebo soukromé toaletě se dělníkům ani nesnilo. 

Takové byly odstíny první bytové krize 20. let v prvorepublikovém Československu, kterou bylo potřeba vyřešit co nejdříve. Krizová strategie bytové politiky státu zahrnovala rozsáhlou výstavbu sociálního bydlení a promítla se i do charakteristik nábytku. Ruku v ruce s idejemi funkcionalismu se jím stalo funkční, hygienické a finančně dostupné vybavení – vznikalo tak prostředí, které z dělníků a dělnic vytvoří středostavovské měšťany se vším všudy.

Bytová krize 20. let se nepromítla jen do otázek sociálního bydlení - ale i do designu nábytku

Já jsem Halabala

Vyrábět dobrý a levný nábytek si v novodobých dějinách Československa předsevzali především 2 fenomenální výrobci sídlící na Moravě – Thonet v Koryčanech a v Bystřici pod Hostýnem a Spojené uměleckoprůmyslové závody se sídlem v Brně. Obě firmy měly úzký vztah k výrobě ze dřeva, řemeslné tradici a otázce meziválečné standardizace nábytku. 

A právě tohle téma ve Spojených UP závodech zásadním způsobem rozvíjel Jindřich Halabala (1903 - 1978), který měl jako rodák z Koryčan a syn stolaře k nábytku blízko už od dětství. Řemeslo se vyučil stejně jako jeho otec Štěpán a ve specializaci na nábytek a interiér pokračoval i ve studiu na vysoké škole u profesora Pavla Janáka na UMPRUM. Jako hlavní architekt Spojených UP závodů ovlivňoval charakter výroby celých 20 let. 

Do podniku přitom nastoupil na inzerát v roce 1928 jako vedoucí pražské prodejny v paláci Lucerna. Bylo to však až od roku 1930, kdy byl přeložen do Brna a kdy jeho vliv ve firmě začal postupně sílit. Od vedoucího obchodu svůj záběr postupně rozšířil k navrhování, racionalizaci výroby a distribuce, zlepšování propagace, reklamy a celkové osvěty veřejnosti (léta například vedl a zasadil se o vydávání firemního časopisu Rozhledy). Po chvíli už odpovídal za celou skladbu výrobního sortimentu, přičemž některé kusy i sám navrhoval, určoval charakter propagace výrobků a podílel se na ní také jako fotograf a obecně do Spojených UP závodů zavedl vysokou kulturu prodeje. 

Kromě navrhování se Halabala věnoval taky racionalizaci výroby a distribuci, propagaci, reklamě a celkové osvětě veřejnosti

Doma u Masaryků i Čapků

Produkty můžeme rozpoznat v mnoha starých českých filmech, do nichž je firma z reklamních důvodů ráda zapůjčovala. Renomé budovaly i osobnosti, v jejichž domácnostech se nábytek nacházel – doma ho měl prezident Tomáš Garrigue Masaryk, spisovatel a novinář Karel Čapek či dirigent Václav Talich, ale i obyčejní Čechoslováci a Čechoslovenky. Díky Halabalovi byla také v Brně zřízena obrovská prodejna s proškoleným personálem. Na svou dobu geniální výstavní prostory obsahovaly na 30 kójí s mobilními mezistěnami, které byly vybavené jako kompletně zařízené byty včetně imitací oken a instalovaných doplňků jako koberce, peřiny, ale i brýle nebo noční prádlo, aby si zákazníci dokázali barvitěji představit, jak to u nich doma může vypadat. 

Nábytek z dílny UP závodů si k sobě domů pořídil i Karel Čapek 

Ocelové trubky

Jako vizionář a příznivec funkcionalismu s citem pro sociální potřeby formoval Halabala do velké míry ideál tehdejší nábytkové tvorby – už ve 30. letech společně s funkcionalistickým architektem Josefem Poláškem vydal publikaci Jak si zařídím byt levně, moderně, hygienicky. Halabala navrhoval nábytek a doplňky především ze dřeva a kovu, jehož výroba za dobu jeho působení ve Spojených UP závodech raketově vzrostla. Nutno ovšem dodat, že výrobu nábytku z ocelových trubek si v té době mohla dovolit jen málokterá firma – technologické vybavení bylo nákladné a produkce vyžadovala rozsáhlé odborné znalosti. Postupně se však stala tak velkou módní záležitostí, že se jí v Československu kromě UP závodů zabývaly také firmy Mücke Melder, Hynek Gottwald, SAB, Slezák, Vichr a mnohé další.

Spojené UP závody však měly v kovovýrobě náskok i díky dalšímu designérovi – Janu Vaňkovi, který nejen, že v návrzích důsledně uplatňoval myšlenky funkcionalismu, ale také jako první zavedl výrobu stavebnicového neboli sektorového nábytkového systému. Ten nově umožňoval jednotlivé kusy libovolně kombinovat a díky zavedení do sériové výroby se nábytek úspěšně vymanil z exkluzivity a namířil si to k širokým vrstvám společnosti.

"Výrobu nábytku z ocelových trubek si v té době mohla dovolit jen málokterá firma." Židle od společnosti Slezák

Převratná novinka

Po Vaňkovi do UP závodů nastoupili Vladimír Mareček, se kterým Halabala tvořili skvělý tvůrčí tým. Společně určovali směr, kterým se UP závody nadále ubíraly. Jejich cílem bylo dosáhnout vysoké kvality v sériové produkci a maximální efektivity práce, ale i co největší samostatnosti v dodávkách materiálu i konečného prodeje. Vaňkův systém nezávislých skříněk Halabala nahradil sofistikovanější stavebnicí a jeho původní návrhy přepracoval do dvou komerčně velmi úspěšných řad H (1928 – 1935) a E (1935 – 1947).

Rozvoj Vaňkova nápadu na vytváření dostupného mobilního nábytku, který se mezi sebou dá různě skládat a myšlenky, že každý si může vytvořit vlastní kombinaci, se staly naprosto zásadními momenty pro další rozvoj UP závodů. Takzvaný „sestavovací nábytek“ se rychle stal převratnou novinkou druhé poloviny 20. let, která byla oproti stávajícím mohutným kusům nábytku s přesně vymezenou funkcí variabilní, lehká a mobilní. Právě z ní poté vycházel nechvalně proslulý poválečný sektorový nábytek. 

"Tisíce žen zařídily své domácnosti UP, poněvadž UP nábytek spojuje dokonalou krásu s praktickou účelností." Propagační leták ze 20. let

Ta populární

Na rozdíl od předchozího přistavovacího nábytku Jana Vaňka se skříňky z řady H daly sestavovat horizontálně i vertikálně na sebe i vedle sebe a vytvářet tak více kombinací. Následná řada E pak disponovala větším množstvím doplňků a byla ještě o něco efektivněji vyráběna – jelikož k sobě skříňky přiléhaly, neměly už plochy z mořeného dubu jako předchozí řada H, ale k obkladu byly určené speciální krycí desky. Kromě nich obsahovala kolekce i samostatně stojící knihovny, šatníky, kredence a další. Příklady použití a vzájemných kombinací pak Halabala publikoval ve firemním časopise Rozhledy, který vedl a v roce 1940 také v publikaci Sestavovací nábytek.

Portál prodejny Spojených UP závodů v Berlíně (kolem 1935)

V kategorii kovového sedacího nábytku k sobě velkou pozornost upoutala jeho židle H-128. Stejně jako ostatní a v té době velmi populární židle z ohýbaných ocelových trubek byla i tato dvounohá a využívala pružení. Halabala s jejím návrhem přišel v roce 1931 a založil ji na principu podstavce plynule spojeného s područkami, které vzadu vytváří spoj. Tenká ocelová tyčka propojovala zadní opěradlo se sedákem a k odpružení tak nepotřebovala další podepření. Z křesel je i v současnosti oblíbený model H-221, na jejichž zahnutých trubkových podpěrách sedák levituje, H-91 s dvojitým pružením nebo H-164, která je velmi podobná klasickému modelu křesílka z oceli a kůže od Marcela Breuera pro Thonet. 

S návrhem oblíbené trubkové židle H-128 přišel Halabala v roce 1931

Design, co neztrácí na ceně

Co se týče nábytku z ohýbaného dřeva, patří mezi nejúspěšnější a designérsky nadčasové modely Jindřicha Halabaly bezesporu křesla s obloukovitými područkami, která se vyráběla v 5 variantách. Jako pevné H-269 přezdívané lyže kvůli dlouhým podpěrám sahajícím hluboko pod sedák, se třemi způsoby nastavení opěradla a rozkládací pod názvem Siesta. Podobně populární je i jeho kávový stolek H-259, který se v Československu zažil pod pojmem „pavouk“ nebo sada hnízdových stolků H-50.

Mezi nejúspěšnější nábytek z ohýbaného dřeva patřila křesla s obloukovitými područkami. Jde třeba o křeslo H-269 přezdívané lyže - není těžké uhádnout proč

Pod vedením Vladimíra Marečka vyráběli Spojené UP závody také parkety, dveře a dveřní zárubně či čistící prostředky vyhlášené vysokou kvalitou. Právě díky komplexnosti, kvalitě a vynikajícím tvůrčím osobnostem značky skrývající se za bíle psanou zkratkou UP v červeném kolečku, se i dnes její výrobky těší sběratelskému i zcela běžnému nákupnímu zájmu. Nábytek je to totiž nadčasový, praktický a z kvalitních materiálů. Jedno je jisté – ceny zachovalých originálů za poslední dekádu strmě vyrostly. Proto jestli ještě doma nemáte svého Halabalu, napravte to co nejrychleji. A pokud vás téma zaujalo, doporučujeme vám k přečtení knížku Jindřich Halabala a Spojené uměleckoprůmyslové závody v Brně, která vyšla v roce 2018 u nakladatelství Grada. Najdete v ní kompletní katalog produktů, které Halabala pro závody vytvořil, dobové propagační materiály i další informace o poválečném portfoliu a dalších osudech této unikátní a v mnoha směrech vizionářské nábytkové firmy. 

UP závody měly na vysoké úrovni také grafický dsign svých propagačních letáků a katalogů

Mohlo by vás zajímat

Generální partner
Hlavní partneři