Šlo o krásno - jak se psalo v dobovém tisku. Krása měla dát metru prestiž, aby bylo oblíbenější než automobil. Proto bylo uvnitř i v okolí tolik umění. Například pítko od Miroslava Vystrčila na Malostranské. Foto: archiv Dopravního podniku hl.m. Prahy
Novinky a názory / historie a teorie

Půlstoletí metra. Mělo dát lidem pocit krásna

Před padesáti lety začalo v Praze jezdit metro. „Všichni včetně jeho zaměstnanců se na ně dívají jako na technickou stavbu,“ říká architektka Anna Švarc. Její práce je dbát na jeho ostatní kvality – architekturu a design. „Byla tu díla špičkových tvůrců, z ušlechtilých materiálů, s důrazem na kvalitu a detail,“ říká. Má v plánu to ukázat také v knize, na níž spolupracuje s historikem architektury Matyášem Kracíkem a sochařem Pavlem Karousem. Nahlédli jsme do chystaných textů i do fotografií z archivu Dopravního podniku hl.m. Prahy – a na oslavu půlstoletí metra přinášíme výběr.

Šlo o krásno - jak se psalo v dobovém tisku. Krása měla dát metru prestiž, aby bylo oblíbenější než automobil. Proto bylo uvnitř i v okolí tolik umění. Například pítko od Miroslava Vystrčila na Malostranské. Foto: archiv Dopravního podniku hl.m. Prahy
Před padesáti lety, 9. května 1974, se otvíralo prvních 9 kilometrů a 7 stanic včetně stanice Gottwaldova (dnes Vyšehrad). Architektem stanice byl Stanislav Hubička, hlavní ozdobou výhled na pražské panorama skrz velkoplošené prosklení. Foto: archiv Dopravního podniku hl.m. Prahy
Mezi prvními stanicemi byla též Sokolovská (dnes Florenc). Pozornost se věnovala také větrákům – na Florenci byl výdech od význačného architekta Františka Cubra. Jak píše Matyáš Kracík, opakoval se také na Hlavním nádraží a u Muzea. Foto: archiv Dopravního podniku hl.m. Prahy
Kačerov má velkorysý vysoký vestibul – na střeše je autobusový terminál. Jsou tu dřevěné akustické podhledy a reliéf z pískovce od Vladislava Gajdy. Ten zůstane, ale hala zmizí – stane se součástí polyfunkční budovy. Foto: archiv Dopravního podniku hl.m. Prahy
Muzeum patřilo k výstavním stanicím. Eleganci mu dodává kombinace tmavého lipovského mramoru a bílého mramoru Koeiga. Na stanicích nejstarší linky se pracovalo s mnoha druhy kamene z Československa i zemí východního bloku – až z Jugoslávie či Albánie. Foto: archiv Dopravního podniku hl.m. Prahy
Ve vestibulu Muzea se objevila také výstavka k budoucí trase A. Ta měla mít jednotnou podobu dle manuálu architekta Jaroslava Otruby. Vidíme též okřídlené logo zvané „vrána“ od grafika Jaromíra Windsora. Foto: archiv Dopravního podniku hl.m. Prahy
První část trasy A (stanice Náměstí Míru až Leninova, dnes Dejvická) se otvírala v roce 1978. Na Leninově nemohla chybět hlava velikána ve zpracování z bronzu od sochaře Vendelína Zdrůbeckého. Je zde stále, avšak skrytá za trafikou. Foto: archiv Dopravního podniku hl.m. Prahy
Skleněná tavená plastika RVHP v podchodu na Můstku do dnešní doby nepřečkala – jak píše Pavel Karous, je ve skladu Dopravního podniku. Autorem je Stanislav Kostka, červená a modrá linka symbolizuje ropovod a plynovod, který jde přes naše území. Foto: archiv Dopravního podniku hl.m. Prahy
Zmizel také unikátní světelný objekt od Václava Ciglera na Náměstí Míru, který měnil intenzitu světla podle počtu lidí ve vestibulu. Odstraněn byl v roce 1998. Foto: archiv Dopravního podniku hl.m. Prahy
Trasa A vedla přes historické centrum a našlo se tu mnoho archeologických nálezů. Archeologové však nedostali čas na průzkum a „museli jen dohlížet na strojní těžení zeminy,“ jak píše Matyáš Kracík. Středověký můstek na Můstku byl naštěstí zachráněn. Foto: archiv Dopravního podniku hl.m. Prahy
Stanice v historickém centru byly ražené ve značné hloubce. Měly typický jednotný výraz dle manuálu zpracovaného Jaroslavem Otrubou. Zahrnoval několik typů hliníkových panelů, taktéž legendární „prsa a antiprsa“. Foto: archiv Dopravního podniku hl.m. Prahy
I na povrchu stanic byly umělecké prvky. Na Malostranské například trojdílná posuvná mříž od Jaroslava Smrže. V 90. letech sem však byla přidaná kavárna a mříž již nelze posouvat, zaslepený byl i světlík. Kus kouzla je pryč. Foto: archiv Dopravního podniku hl.m. Prahy
Na Malostranské byla i zahrada s kašnou od architektů Zdeňka Drobného a Otakara Kuči a výtvarníka Ladislava Jiránka. Voda tryskala z trysek kulovitého tvaru a tvořily se z ní „hříbky“. Pracuje se na rekonstrukci, hříbky možná znovu budou. Foto: archiv Dopravního podniku hl.m. Prahy
Úprava okolí Malostranské Foto: archiv Dopravního podniku hl.m. Prahy
Nejmladší linka je B – otevřena byla v roce 1985. Tady je otvíračka Sokolovské (dnes Florenc). Foto: archiv Dopravního podniku hl.m. Prahy
Architekty trasy B se na základě interní soutěže stali Jan Reiterman, Jarmil Srpa a Vladimír Uhlíř. Zatímco trasa C byla převážně kamenná, trasa A kovová, na „béčku“ hrálo hlavní roli sklo. Na fotografii skleněné telefonní budky na Národní třídě. Foto: archiv Dopravního podniku hl.m. Prahy
Vestibul na Florenci B, který pravděpodobně ustoupí nové zástavbě. Před ním dílo Radiohodiny Rudolfa Svobody. Ukazují čas ve světových metropolích včetně Moskvy. Tento údaj se má nyní zaměnit na Kyjev – na vyjádření podpory Ukrajiny. Foto: archiv Dopravního podniku hl.m. Prahy
Dnes má pražské metro tři linky a 65 kilometrů. Další stříhání pásky se očekává v roce 2029, kdy by měla být dokončena první část čtvrté trasy D. Foto: archiv Dopravního podniku hl.m. Prahy

Mohlo by vás zajímat

Generální partner
Hlavní partneři