Nejmodernější vzdělávací a kulturní komplex v Polsku

Nové Vědecké centrum Kopernik (dále jen VCK) ve Varšavě je prvním polským interaktivním centrem vědeckého vzdělávání pro děti, mládež a dospělé. Prototypem všech center tohoto typu je Exploratorium, které v roce 1969 vytvořil v San Franciscu prof. Frank Oppenheimer a princip fungování objektu vychází z koncepce učení prostřednictvím zajímavých pokusů, prováděných návštěvníky. Při realizaci tohoto nového, nejmodernějšího vzdělávacího a kulturního komplexu v Polsku bylo využito i sousedství varšavské řeky Visly, které umožňuje uskutečňovat řadu aktivit, tematicky spojených s řekou a nedalekým Svatokřížským mostem.

V novém Centru bylo použito mnoho inovativních konstrukčních řešení při využití mnoha moderních stavebních materiálů včetně sádrovláknitých desek FERMACELL a cementem pojených desek FERMACELL Powerpanel H2O, které byly díky svým jedinečným přednostem využity při konečných úpravách interiérů objektu. K obložení všech stěn komplexu byly použity sádrovláknité desky FERMACELL o síle 12,5 mm a cementové Powerpanel H2O o síle 12,5mm, konkrétně byly podle návrhu projektantů RAr-2 Laboratorium Architektury Gilner+Kubec ze Slezské Rudy použity systémové konstrukce vnitřních stěn 1 S21, 1S31 a závěsných stropů 2S11. Hlavním požadavkem byla zejména vysoká úroveň protipožární ochrany vnitřních stěn (EI 60 min.) a stropů (EI 60), vyrobených v systému ocelových konstrukcí. Celkem bylo v centru použito 30 000 m2 sádrovláknitých desek FERMACELL a 5 000m2 cementových desek Powerpanel H2O. Investorem nového centra bylo hlavní město Varšava, generálním dodavatelem společnost Warbud SA a hlavním architekt Dr. Ing. Jan Kubec.

Vědecké centrum Kopernik je komplex budov se dvěma nadzemními podlažími o výšce 12 m s místními dominantami o výšce 16 m. Mezi ně patří vyhlídková terasa planetária a místo zavěšení Foucaltova kyvadla. Těleso budovy navazuje na rozměrné sousední objekty: bývalou elektrárnu s teplárnou a budovu Knihovny Varšavské univerzity. Velká ocelová skořápka perforovaná patii ve formě kráterů, v níž se nachází jednoprostorová výstavní plocha, je obklopená zástěnou z cementovláknitých desek, provedených v barvách zemského povrchu. Elevační puklinky regulují dopad světla do interiéru Vědeckého centra a přirozeným způsobem odvádějí vodu ze střechy – byla vytvořena dýchající, těsná opona, která kryje objekt a reaguje na vnější impulsy.

K povrchové úpravě interiérů byly využity sádrovláknité desky FERMACELL a cementové desky FERMACELL Powerpanel H2O o síle 12,5 mm. Efektivní využití silného a tvrdého materiálu, možnost trvanlivého slepení okrajů desek bez výztužných pásek (i mimo konstrukci), žádné úhelníky v rozích, žádné dodatečné konstrukce na skříňky, poličky, topení, žádné výztužné profily pro uzly příčných stěn, malý počet šroubů (desky se připevňují pouze na sloupky), žádné základové nátěry před malováním a tapetováním, možnost provést akustické a požární příčky (také) bez výplně minerální vlny, ale především stabilita a trvanlivost spojů slepených během montáže - to je pouze část důvodů, pro které sádrovláknité materiály a systémy FERMACELL nacházejí stále častěji uplatnění u objektů veřejného užitku. Dokonalým příkladem možností použití systému FERMACELL se v Polsku stalo i nové Centrum vědy Kopernik, kde byly všechny vnitřní příčky provedeny právě s obložením ze sádrovláknitých desek FERMACELL a cementových desek Powerpanel H2O. Ukazuje se, že jejich využití má vedle univerzálních vlastností také ekonomický rozměr. Náklady na ně, které zahrnují ceny materiálu, příslušenství a práce, mohou konkurovat jiným technologiím a díky tomu je výstavba s využitím systému FERMACELL trvanlivá, ekonomická a výkonná.

Dokončení na další straně.

Článek vznikl za podpory společnosti Fermacell.