Chátrající stodola v severočeské vesnici po rekonstrukci. Ateliér SAD do ní vložil solitérní dřevostavbu

Čtvrtek, 10. Leden 2019 - 0:05
| Napsal:

Po celé republice nacházíme v posledních letech stále více příkladů rekonstrukcí starých hospodářských stavení. Konverze takových objektů vyžadují zpravidla velké úsilí majitelů i architektů, odměnou ale nabízejí jedinečné prostory i atmosféru. Důkazem může být nedávná rekonstrukce stodoly v malé vesnici Loubí na Českolipsku, za kterou stojí pražský ateliér SAD. Architekti přistoupili k původnímu objektu s citem a díky otevřenosti klientů proměnili stodolu na rekreační bydlení obklopené půvabnou venkovskou krajinou.

Stodola Loubí, atelier SAD © Tomáš Souček
Fotoalbum: 
Katalogový list: 
Autor Martin Kalhous, Petr Panulin
Ateliér Atelier SAD
Stavebník My76 s. r. o.
Světadíl Evropa
Země Česká republika
Město Loubí

Moudrý klient je alfou a omegou zdařilého projektu,“ zdůrazňuje architekt z ateliéru SAD Martin Kalhous. Spolupráce architekta a klienta je o to důležitější, pokud se jedná o úpravy starších domů, při kterých se pokaždé objeví mnoho nečekaných problémů vyžadujících operativní řešení. Při neobvyklé rekonstrukci staré stodoly v severočeské vesničce tato spolupráce probíhala hladce, což se projevilo také na výsledku.

Stodola v Loubí na Českolipsku patří rodině současné majitelky již od 40. let minulého století. Rodina se v bývalém německém statku usadila po druhé světové válce, brzy však z rozhlehlého hospodářství zůstala jen stodola, neboť o zbytek hospodářství rodina přišla při znárodnění.

Stodola si však až do současnosti udržela své kvality, na které mohli architekti během procesu obnovy navázat. Kombinace krásné okolní přírody s kvalitní konstrukcí z místních materiálů vytváří samo o sobě jedinečnou atmosféru, do které se architekti spolu s investory snažili přivést nový život.

Majiteli oslovené studio SAD přistoupilo k rekonstrukci s respektem ke stávajícímu objektu. „ Staré hospodářské objekty jsou krásné stavby, které si na nic nehrají. Při jejich budování zvítězila funkce nad estetikou,“ objasňuje svůj pohled na takové stavby Kalhous. Ve svém návrhu proto architekt vyšel z podstaty a hlavních kvalit objektu. Aby nenarušil celkovou kompozici stodoly, rozhodl se do vymezeného objemu stavby vložit solitérní dřevostavbu, která splní podmínky pohodlného užívání domu pro rekreaci a zároveň zachová stávající konstrukce.

Původní stavba se tak po rekonstrukci stala určitou obálkou chránící obytné jádro ze dřeva – jedná se tak o koncept domu v domě. Vložený objekt v sobě ukrývá ložnice, hygienické a technické zázemí a kuchyni, jež navazuje na hlavní obývací prostor s otevřeným ohništěm umístěným v průjezdu stodoly. Vystrčením společenského prostoru pouze pod střechu stodoly vzniklo navíc kryté místo s výhledem do krajiny.

Vzhledem k nové funkci bylo potřeba zajistit dostatečný přístup denního světla dovnitř stodoly. Po celém obvodě původního zdiva tak obíhá dekorativně prořezávané dřevěné bednění, které společně s jemným paletováním severního štítu, inspirovaným estetikou místních sušáren ovoce a chmele, funguje také jako přirozené větrání. K výraznějšímu řešení přistoupili architekti v případě protilehlého vyzděného štítu, do nějž probourali okno a zajistili tak obytnému prostoru osvětlení i z jižní strany.

Velký důraz kladli autoři také na materiálové řešení nových úprav. Vesnici Loubí zasáhl v roce 1843 rozsáhlý požár, který zdevastoval většinu místních roubených stavení. Pro stavbu pozdějších klasicistních statků se proto využíval převážně kámen těžený v okolních lesích. V lokální provázanosti stavby a materiálů se rozhodl pokračovat i ateliér SAD. Repasované části původní stodoly byly proto doplněny novými patinovanými kameny nalezenými v okolí.

Jak ovšem přiznává Martin Kalhous, toto rozhodnutí vyžadovalo neustálý kontakt se stavbou: „Stavba byla místem, kde pořád vznikalo něco nového, v mnoha případech i nečekaného. Projekt se stal hrou, pro níž se zapálili všichni zúčastnění.“ Kromě použití místních materiálů dopomohlo k výslednému vzhledu stodoly také poctivé řemeslné provedení. Na stavbě se podíleli zkušení řemeslníci se silnou vazbou k místu i vznikajícímu dílu.

 

Stodola není jediným projektem v Loubí, který se dočkal rekonstrukce – opravy se dočkaly i některé z místních klasicistních statků. Téma konverze podobných hospodářských či průmyslových objektů získává v poslední době na důležitosti a podobných projektů přibývá. Využití stávajících budov má navíc nesporný „hospodářský“ význam. Při opravě se oproti novostavbám ušetří velké množství materiálu, staré objekty mohou také poskytnout neopakovatelné prostory plné prvků a detailů, které jsou v současnosti už jen těžko realizovatelné.

Byl bych rád, kdyby lidé pozemek neviděli pouze jako investici. Kdyby se hned z počátku více projevila klientova intuice a pozitivní vnímání místa, vznikaly by zajímavější zadání pro architekty a tím pádem i zdařilejší projekty.“ Dostáváme se tak zpět k důležité úloze klienta – začátku a konci úspěšného projektu.