Tradice vyjádřená současným jazykem. Rekonstrukce historického domu s důrazem na detail

Pondělí, 31. Červenec 2017 - 0:00
| Napsal:

Regionálně zaměřené studio ORA složené z mladých architektů žijících ve Znojmě ve své tvorbě klade důraz na tradici, kterou citlivě doplňuje současnými zásahy. Nedávno dokončili svůj poslední projekt – výjimečnou rekonstrukci historického domu v Mikulově, kde hrál hlavní roli jedinečný cit pro detail.

ORA, Štajnhaus © BoysPlayNice
Fotoalbum: 
Katalogový list: 
Ateliér ORA
Spolupracovníci Dalibor Klusáček
Světadíl Evropa
Země Česká republika
Město Mikulov
Ulice, číslo Alfonse Muchy 13/300
PSČ 69201
Datum projektu 2014
Datum realizace 2017
Zastavěná plocha 121.00m2

Pokud bychom chtěli definovat hlavní zájem architektonické kanceláře ORA, musíme jednoznačně sáhnout po pojmech, jako je kontext, tradice a region. Poslední z nich je navíc obsažen i v samotném názvu ateliéru, jenž zastupuje originální regionální architekturu. Svým přemýšlením o architektuře částečně navazují na slavného teoretika Kennetha Framptona, který kritizuje unifikaci globalizované architektury, jež vytváří stejná unifikovaná místa všude po světě a namísto ní prosazuje projekty reagující na lokální podmínky.

Přestože každý pochází odjinud, vybrali si za své místo působení malé moravské město Znojmo, kde se mohou naplno věnovat regionální práci. Takový model je ovšem v České republice naprostou výjimkou – většina architektů se stěhuje do velkých měst, kde je snazší dostat se k zakázkám.

Práci v malém městě ovšem ORA nebere jako hendikep, malá měřítka jim naopak vyhovují. V projektech se snaží navázat na původní prvky i postupy, své zásahy ovšem vyjadřují současným architektonickým jazykem. Výjimku nepředstavuje ani jejich poslední dokončený projekt, při kterém se snažili o citlivou rekonstrukci historického domu s renesančním jádrem v bývalé židovské čtvrti Mikulova pro potřeby penzionu.

Postup navrhování hotelu Štajnhaus architekti popisují jako neustálé odkrývání vrstev, které jednotlivé epochy přinesly a hledání hranice, jaké z nich zachovat a kde naopak postupovat se současným výrazem. I proto autoři zmiňují, že Štajnhaus pro ně nebyl klasickým projektem, ale spíše procesem. „Přišli jsme ke slepenci. S postupným odkrýváním jednotlivých vrstev, prostorů a překvapivých souvislostí projekt procházel neustálým procesem revizí a úprav, v podstatě až do konce realizace. Na začátku jsme netušili, kam na konci dojdeme.“

Původním zadáním byla pouze úprava interiérů. Z důvodů vzájemných provázaností vnitřku s vnějškem se ale nakonec spolupráce rozšířila na celkovou rekonstrukci cenného domu. A je to tak správně. Jen komplexním dozorem nad všemi složkami mohl vzniknout tak působivý prostor, kde se stírá hranice mezi novým a starým a zároveň dochází k velmi působivým kontrastům.

Jeden společný rys procházející celým domem ale vysledovat můžeme – je jím maximální důraz na detail a kvalitní řemeslné zpracování. Při rekonstrukcích starých objektů totiž vždy dochází k jednomu zásadnímu problému, který leží v nepřesných dispozicích a praktické absenci pravoúhlých linií. Pokud tuto situaci chcete zachovat, musíte ke všem zásahům přistupovat jednotlivě a individuálně, což samozřejmě celý projekt značně prodražuje, protože nemůžete použít prefabrikované výrobky. Mnoho investorů si proto tuto cestu rozmyslí, Štajnhaus naopak ze všech nepřesností dělá svou hlavní charakteristiku. „V domě nenajdete rovnou zeď nebo pravoúhlý otvor, všechny prvky bylo tedy třeba znova vynalézt a vyrobit na míru, čemuž byl investor nakloněn,“ popisuje architekt Jan Hora.

Zájemci se mohou ubytovat celkem v šesti pokojích s vlastním sociálním zázemím, které nesou pojmenování podle barvy svých podlah – žlutý, modrý, zelený, šedý a bílý. Část domu slouží jako soukromá rezidence majitele. Původní funkci získaly také nově zrekonstruované podzemní vinné sklepy i přilehlý dvorek.