Procházka moderní Paříží I.

Související článek:>> Procházka moderní Paříží II.Rakouský architekt Adolf Loos velkou část svého života strávil v Paříži, neboť byl znechucen kritikou svého nejslavnějšího přelomového díla obchodního domu Goldmann und Salatsch na Michelském náměstí naproti Hoffburgu, který sklidil pro svůj puristický nedekorativní styl označení „mříž od kanálu“. Odchod Loose do Paříže mimochodem finančně podpořil pražský SVU Mánes. Adolf Loos byl objevitelem tzv. Raumplanu, tedy otevřených reprezentativních prostor se vzájemnými průhledy. Nebyl typickým funkcionalistou, tvořil domy veskrze okázalé, luxusní, často nepraktické. Přispěl však soudobé architektuře vytříbeným výběrem materiálů a inovačním přístupem k domovnímu prostoru, který nečlenil na patra, ale umisťoval do kubusu stavby každou místnost zvlášť jako dětskou skládanku. 1.Vila Tristana TvaryVila Tristana Tzary je podle Loosovy tradice do prvního patra tvořena kamennou podezdívkou, tedy jinak pojednaná než zbytek fasády. Loos pravil, že pro něj není podstatná fasáda, ale interiér. V dešti si podle něj nikdo nevezme židli, nepostaví doprostřed ulice a nedívá se na fasádu. Tak tedy „to, co vidím“ obložil a „kam nevidím“ nechal volné – jako jen bílou zářící omítku s prolomenými okny. Loos měl skoro obsesi v symetrii, skoro podle klasicistní zámecké tradice veškeré interiéry členil symetricky, neváhal ani použít efektu pravých na jedné straně a falešných dveří na straně druhé. Stejně tak musela být i fasáda symetrická, nebo alespoň rytmická. Toho si dobře všimneme na domu Tristana Tzary, kde podle středové osy rozmístil do přízemí dvě vstupní dveře, v mezaninu balkón, v prvním patře dvě symetrická a jedno malé středové okno a přes druhé a třetí patro mohutný výklenek s lodžií. Do zahrady je dům členitý s mnoha výklenky a terasami, dnes bohužel za vysokou zdí. Svérázná je i dnešní úprava fasády, která přesně kopíruje snahu dekorovat Loosovu puristickou fasádu domu Goldmann und Salatsch ve Vídni alespoň květinami – francouzi ve své oblibě bohatých květin a rostlin obložili fasádu květníky a částečně tak narušili Loosovu koncepci umírněné a přísné stavby.K vile Tristana Tzary se dostanete metrem číslo 2 na stanici Blanche a pak nahoru ulicemi Montmartru k Moulin de la Galette. 2. La DéfenseOd roku 1956 se za Paříží buduje moderní část města. V tomto roce vznikl první projekt na stavební využití zhruba 750 hektarů severozápadně od centra města. Výstavba není nikterak regulována, je ponechána zájmu investorů. Od roku 1959 zde založily své sídlo firmy jako Mobil Oil, IBM, Elf-Erap apod. Zlomový bod v architektuře nastává roku 1989, kdy k dvousetletému výročí a velkým oslavám Velké francouzské revoluce byl vztyčen Velký oblouk – Grand arch. Autorem této protiváhy k Vítěznému oblouku Napoleonově je dánský architekt Johan Otto von Spreckelsen. Napoleonův oblouk leží v přesné lince velkého bulváru a dopravní tepny od nšj na La Défanse. Tato osa prochází celou Paříží, začíná u Louvru přes park Tuillerie, Champs-elysées, Napoleonův oblouk a končí u Grand arch. Grand arch je od této osy vychýlen o šest stupňů stejně jako Louvre, počátek této osy. Jako kontrast k neosobní a značně monumentální výstavbě stojí uprostřed rozlehlého náměstí kolotoč ve francouzském dekorativním stylu. Vstupy do metra jsou vytvořeny kruhovými trychtýři a příčná silnice je oddělena velkou mozaikovou vodní plochou s padající vodou. Na La Défense jezdí metro 1., stanice La Défense, nebo vlaky RER, linka A, která je ale jinak tarifně zpoplatněna a máte-li Carte Orange, tak dejte pozor, jestli se na ně vztahuje.3. Champs-elysées Od Napoleonova Vítězného oblouku se do centra dostanete sejitím proslulé třídy Champs-elysés, Elyzejská pole, která vás zavede ke galeriím Grand a Petit Palais. Původně byla třída Champs-elysées prostor, kde byl zahradní trh až do roku 1616, kdy Marie Medici prodloužila Zahradu zámku Tuilleries o rozlehlou třídu se stromovou alejí. Od roku 1700 se stává módní ulicí, vznikají zde obchody, krámy s oblečením a parfémy. V době největšího stavebního rozmachu, tedy v 17. a 18, století, vzniklo několik paláců a bohatých měšťanských domů, nejvýznamnější Palais de l'Elysée, dnešní prezidentské sídlo. Po roce 1828 se stává státním majetkem a přibývají reprezentativní fontány, osvětlení a chodníky. Roku 1916 se obchodníci provozující jakýkoli obchod na Champs-elysées sdružili v Syndicat d'Initiative et de Défense des Champs-Élysées a získali výsadní postavení. Na Champs-elysées se vždy projevovala ta nejskvostnější a nejreprezentativnější architektura zrcadlící doby obchodního rozkvětu. Ačkoli historická zástavba mnoho místa nezanechala, i dnes vzniká několik, byť úzkých, novostaveb, vyplňujících proluky, nebo nahrazujících starší, už neúčelné nehodnotné domy. Nové stavby plně respektují genius loci, využívají historických prvků a modifikují je do největší luxusnosti a stylovosti dneška. Nejsou vůbec konzervativní a jakožto výkladní skříně nejznámějšího historického centra na světě plně reprezentují klasické i high-tech trendy současnosti.Na samotném vrcholu třídy u Vítězného oblouku najdeme skvělou ukázku estetické revitalizace starších, úplně nenápaditých budov ze 70. a 80. let. Autoři vyšli z původní sklo-železné struktury a fasádu osadili novými, různě deformovanými parafrázemi na fasádu starou.Na Champs-elysées se dostanete metrem 1, 9 na zastávku Franklin Roosevelt, 1 na zastávku George V., 1, 6 a 2 na zastávku Charles de Gaulle Étoile, nebo RER linkou A na tutéž zastávku.