Architekti CZ: Otázka času - 2. díl - Rudiš, Lábus, Chybík, Krištof

Středa, 8. Červenec 2015 - 0:00
| Napsal:

Ve druhém pokračování úryvků z rozhovorů z knihy Architekti CZ na téma čas přinášíme reakce Viktora Rudiše, Ladislava Lábuse a dvojice mladých architektů Ondřeje Chybíka a Michala Krištofa.

Architekti CZ: Otázka času - 2. díl

Viktor Rudiš

Jakou roli hraje ve vaší tvorbě čas?
Otázka peněz a času je přirozeně důležitá. Ve Stavoprojektu to bylo jednoduché. Platil ceník, platila hodinová produktivita, z toho vyšla hodinová dotace, která byla k dispozici. Spory byly vždycky kolem jejich rozdělení pro jednotlivé profese. Nebylo to ideální, ale pro tehdejší poměry to fungovalo.

Dnes je situace daleko složitější. Ceník se nedodržuje, architekti musejí slevovat a práce je málo. Záleží už jen na osobním přístupu, na tom, co kdo od své práce očekává.

Ladislav Lábus

Většinou lidi zajímá, jak dlouho vzniká návrh domu. S tím souvisí domněnka, že čím víc na to má člověk času, tím lepší to bude. Někdo ale zase říká, že potřebuje pevně daný termín, který je zároveň motivací.
Většinou nedáváme fixní termíny, ale říkáme, kolik na co potřebujeme času. Pracujeme hodně pro soukromé investory. Něco jiného je, když vyhrajete veřejnou zakázku, tam jsou termíny hodně zafixované. U soukromých investorů dlouho diskutujeme o variantách a často jsou to oni, kdo raději prodlouží tu první fázi hledání. Když vidí, že to má smysl, netrvají na tom, aby byla studie hotová za každou cenu na čas.

Rozhodně neplatí přímá úměra, že čím déle se projektu věnujete, tím je lepší. Ale vyplatí se neuspěchat ho, a to především ty počáteční fáze. I studie na malou stavbu rodinného domu vyžaduje dva až tři měsíce. Může to jít rychleji, když to patří do té kategorie, že nápad přišel hned a je v souladu s místem a zadáním. Ale i přesto je dobré nechat to uležet a přemýšlet o tom. Návrh získá na kvalitě, když dozraje. Jako dobrý sýr.

Nejde jen o to, něco kreslit, ale zároveň to i vstřebat tím, že o tom přemýšlíte, nosíte to v hlavě, postupně si na to zvykáte a utvrzujete se v tom, že to je dobře. Nebo naopak přicházejí pochybnosti, a tak to ještě upravíte. Je pravda, že nejsme žádní rychlíci. Jsme pomalý ateliér. Vyhledávají nás proto lidé, kterým to tolik nevadí a naopak si cení toho, že jim odevzdáme víc práce, na které je to vidět.

Ondřej Chybík a Michal Krištof

... Určitou roli ale hraje i to, když má člověk naopak čas si vše rozmyslet. Ladislav Lábus například zastává názor, že je dokonce lepší nechat věc uležet a po nějaké době se k ní ještě vrátit a znovu se utvrdit v tom, zda to tak má být. Tato otázka vznikla z domněnky, že když jsou lidé ve stresu, mohou to uspěchat a ošidit.

O: Myslím si, že je to spíš otázka dobře zaplacené práce. Čas, který na to máme, není jen časem nás dvou. Je to čas týmu, který musíme zaplatit. V momentě, kdy máme dost peněz – tedy dostatečný honorář –, jsme schopni najmout dost lidí, kteří budou efektivně pracovat, abychom měli dost podkladů pro vyhodnocení zadání. Pokud to tak není, jsme ve stresu, protože na to máme málo lidí, a když se chceme dostat k něčemu, co má smysl a hodnotu, buď na tom musíme krvácet, anebo to prostě nejde.

M: Nejde neustále pracovat přes víkendy, to člověk vyhoří ve třiceti.

O: V momentě, kdy máme dobré podklady, dokážeme se na jejich základě relevantně rozhodnout, co je správně a co ne. Výsledek nakonec vždy prověří až čas, ale připravenost podkladů je zásadní pro to, aby dílo nakonec stálo za to. Tím se vracím opět k tomu procesu. Připraveností podkladů myslím zpracovanou paletu řešení, která na to místo patří. To se však ještě nebavíme o hotovém modelu, ale o jednoduchém dispozičním a prostorovém schématu. To je spousta práce, kdy se bavíme o fasádách, typologiích, řešíme hmotu, bavíme se i o názoru na materiál a to vše musí být nachystané a architektem vymyšlené.

M: Často nás potenciální klienti odmítají, protože jsme příliš drazí. To však není kvůli tomu, že bychom chtěli být milionáři. Ty peníze znamenají množství času a počet lidí, které můžeme na konkrétním projektu zaměstnat – a také kvalitu těch lidí. Naší vizí je, aby náš ateliér nebyl jen Ondřej a já. Naopak, je skvělé, když někdo jiný přinese do ateliéru další názor, aby všechny koncepty nepocházely jen od nás, ale ze širšího spektra kvalitních spolupracovníků.

Text článku byl převzat z knihy Architekti CZ / 20 rozhovorů, jejíž vznik byl podpořen grantem Studentské grantové soutěže ČVUT v Praze (č. SGS14/085/OHK1/1T/15 - Principy tvůrčí práce současných českých architektů).