Architekti musí řešit dnešní problémy, jako je stárnutí populace a překotná urbanizace, tvrdí finský architekt Samuli Miettinen

Středa, 20. Únor 2019 - 0:15
| Napsal:

Studio JKMM sídlící v Helsinkách patří mezi nejúspěšnější finské architektonické kanceláře. Před 20 lety studio založila čtveřice architektů, kteří zvítězili ve velké architektonické soutěži na knihovnu ve finském městě Turku. Ok roku 1998 studio získalo úctyhodný počet 92 cen v architektonických soutěžích – celkem 44 soutěží dokonce vyhrálo. Se zakládajícím partnerem studia JKMM Samulim Miettinenem jsme probrali současnou situaci na finské architektonické scéně, proměnu práce architekta za posledních dvě dekády, práci s materiály, nebo vztah k Česku. 

Fotoalbum: 

Minulý rok vaše architektonická kancelář oslavila 20 let od založení. Jak se od té doby změnila situace na poli architektury ve Finsku? Objevily se nějaké nové trendy nebo problémy?

Architektura se jednoznačně proměnila, a nikoli pouze vlivem digitalizace. Došlo například k uvedení nových softwarů a technologických inovací. Když jsme začínali, používali jsme starou dobrou tužku a skicovací papír a AutoCAD pro kreslení 2D obrázků. Kancelář vybavená moderními iMacy s ArchiCADem a 3D tiskárnami byla tehdy naprostá utopie! Stále používáme starou dobrou tužku a skicák, ale zároveň máme mnoho talentovaných profesionálů, kteří pro práci využívají nové technologie.

Za tu dobu se také proměnily podmínky pro realizaci projektů. V roce 1998 se Finsko teprve probíralo ze série vážných krizí, které tvrdě zasáhly právě stavebnictví. Dnes máme jiný obchodní systém s různými finančními modely, trhy s nemovitostmi a modely projektového managementu. To podstatně ztížilo roli architektů a zvláště zvýšilo míru jejich odpovědnosti. Harmonogramy jsou dnes velmi přísné, zvýšilo se také zapojení různých zainteresovaných skupin (anglicky stakeholders, pozn. red.) do procesu projektování a také finanční závazky hrají nezanedbatelnou roli

Navzdory tomu všemu ale zůstávají principy práce architekta stejné. Cíl je totiž stále ten samý – brát při navrhování primárně ohled na člověka, docílit trvalého výsledku a a vyřešit klientův problém jednoduchým a zároveň inteligentním způsobem. Trendy v navrhování a byznysu přicházejí a zase odcházejí a my se snažíme, abychom se jimi nenechali příliš svázat. V našem přístupu k navrhování jde především o lidi, které budou budovy užívat – proto vyváříme věci, které prověří sám čas.

Jaká jsou v současnosti nejdůležitější témata na poli finské, severské architektury?

U nás ve Finsku, stejně jako všude jinde v severských zemích, čelíme obrovským výzvám, jaké představují například překotná urbanizace a stárnutí populace. Naše společnost má proto důležitý úkol přemýšlet o tom, jak se těmto úkolům postavit. Kromě toho se politici začali věnovat více tématům ochrany životního prostředí. Dnešní rozhodnutí ovlivní to, jak bude naše vystavěné prostředí budeme v budoucnu vypadat.

V naší práci se proto jednoznačně snažíme zachovat klíčové hodnoty severské sociální společnosti – demokratické principy, otevřenou společnost, sociální inkluzi a rovnost příležitostí a péči o jednotlivce i prostředí, ve kterém všichni žijeme. Z těchto důvodů chceme vytvářet lepší města pro lepší život v budoucnosti.


Centrální knihovna ve městě Turku, 1998-2007, studio JKMM © Michael Perlmutter

Vaším prvním projektem byla knihovna v jihozápadním finském městě Turku. Soutěž na ni jste vyhráli už jako studio JKMM? Jaké to bylo získat první velkou zakázku?

V té době jsme všichni pracovali odděleně v různých studiích, ale dohromady jsme pracovali na soutěžích. Potřebovali jsme vyhrát velkou soutěž, abychom mohli založit vlastní studio. Ukázalo se, že knihovna v Turku pro nás znamenala opravdu velký zlom. Trvalo to celých 10 let, než jsme projekt dokončili – během toho se změnil pozemek, takže i původní návrh prošel jistým vývojem a změnami, ale spolupráce s klientem nás moc bavila. Byl to opravdu velký a náročný projekt! Hodně jsme se při tom zapotili...

Výsledná knihovna se nachází na pozemku, který je přesným opakem parcely zadané v soutěži. Je více kontextuální a propojený se stávající knihovnou a ostatními budovami v dané čtvrti. Knihovna časem dobře stárne a místní obyvatelé si ji velmi oblíbili. To, že jsme zvládli tento proces, kdy se pozemek během projektování změnil, ale program zůstal stejný, byl pro nás ve skutečnosti mnohem větší úspěch než samotné vítězství v soutěži.   

Za dobu existence studia JKMM jste vyhráli mnoho dalších soutěží. Jak běžné jsou architektonické soutěže ve Finsku? Jaké jsou podle vás hlavní benefity soutěží?

Ve Finsku máme dlouhou tradici architektonických soutěží, i dnes se proto konají velmi často. Finská komora architektů (SAFA) aktivně usiluje o vypisování soutěží a udržování jejich vysoké úrovně.

Soutěže představují efektivní cestu, jak pomoci mladým talentům dostat se do byznysu a samozřejmě docílit vysoké kvality návrhu. Pro nás soutěže stále znamenají prostředek k získávání nových zakázek i tvorbě marketingu, ale také nám umožňují rozvíjet naši první lásku – přemýšlení o architektuře a navrhování.


Dostavba univerzity v Joensuu, 2000-2002, studio JKMM © Pentti Potkonen

V České republice se architekti podílejí na relativně malém počtu veřejných zakázek. Z toho důvodu je většina vysoce kvalitních projektů soukromých. Mohl byste popsat tuto situaci ve Finsku?

Veřejný sektor ve Finsku investuje do vysoce kvalitní infrastruktury. Samozřejmě tu jsou určité výjimky a projekty se liší případ od případu, obecně se ale veřejné projekty uskutečňují pomocí architektonických soutěží nebo prostřednictvím standardních a transparentních výběrových řízení. Tento proces se stále snaží podpořit kvalitu. Systém ale není perfektní. Stále hodně záleží na financích a počet architektonických soutěží by měl být vyšší, ale i přesto se daří díky nim budovat vysoce kvalitní prostředí.

Tento přístup souvisí s principy sociální společnosti a zajištěním dobrých životních podmínek prostřednictvím vystavěného prostředí. Veřejná infrastruktura je určena občanům, kteří ji konec konců nepřímo financovali ze svých daní.  

V jednom rozhovoru jste řekli, že nemáte konkrétní styl. Proč?

Nemáme vlastní styl v tom smyslu, že bychom jen kopírovaly naše myšlenky ve všech projektech. Budeme šťastnější, když budeme známí díky jednoduchému a inteligentnímu přístupu k řešení problémů, naší senzitivitě ke kontextu a konečným uživatelům budov, respektem k řemeslu a materiálům a schopností vytvořit něco dlouhotrvajícího.

Ke každému projektu přistupujeme individuálně, unikátní charakteristiky si žádají individuální řešení, které odpovídá okolnímu prostředí a potřebám klienta. Problémy nevyřeší standardizované řešení, ale citlivost a trpělivost věnovat se každé situaci způsobem šitým na míru specifickým potřebám daného úkolu.


Městská knihovna ve městě Seinäjoki, 2008-2012, studio JKMM © Mika Huisman 

Jak důležité je pro vás umístění a kontext projektu?

Místo a kontext jsou pro nás výchozím bodem každého projektu. Jedná se o pochopení okolního prostředí, jeho charakteru i historického dědictví. Je potřeba tyto aspekty při navrhování respektovat. V nejlepším případě je pak výsledkem dialog mezi budovou a jejím prostředím. Nazýváme to „druhý princip architekta“, návrh vždy přizpůsobujeme již existujícímu prostoru. 

Jakou roli pro vás v architektuře hrají materiály? Preferujete ty přírodní?

Jsme pyšní na to, že mnoho našich budov oslavuje řemeslo prostřednictvím materiálů a zpracování detailů. Velmi si ceníme charakteristik přírodních materiálů a pocitu, které v lidech vyvolávají. Mají tendenci krásně stárnout a doslova vybízejí k tomu, abyste se jich dotýkali. Materiály ale opět vybíráme přesně na míru konkrétnímu projektu a jeho kontextu. Přírodní materiály se nicméně snažíme upřednostňovat.

V několika svých projektech jste použili měď. Jaké vlastnosti a charakteristiky mědi byste vyzvedl?

Měď je velmi jemný materiál. Fascinující na ní je to, že se vizuálně proměňuje postupem času, ale její charakteristiky přesto zůstávají stejné – a to dokonce i v drsných podmínkách, které panují ve Finsku. Měď není jen „nablýskaný“ materiál, přesto ale v sobě nese určitý punc prestiže. Stárne s opravdovou noblesou a její patina je opravdu krásná. Pokud se doplní robustnějším materiálem, vznikne skvělý kontrast. Při použití v interiéru navíc disponuje hygienickými vlastnostmi.

Měď jsme měli příležitost použít v několika našich veřejných budovách. Použili jsme ji na fasádě městské knihovny v Seinäjoki v roce 2012 a nyní používáme měděné plechy v již téměř dokončené knihovně v Kirkkonummi. Projekt uzlu veřejné dopravy v Lahti byl pak svým způsobem poctou mědi.


Dostavba univerzity v Joensuu, 2000-2002, studio JKMM © Pentti Potkonen

Má měď v severské architektuře tradici?

V severských zemích nemáme takovou tu tradici zlata a mramoru, pravděpodobně i kvůli povětrnostním podmínkám, ale také především proto, že takové materiály zkrátka nejsou úplně pro nás. Na druhou stranu měď má pověstnou kvalitu, aniž by byla příliš okázala a také funguje výborně v podmínkách našeho klimatu.

Ve srovnání s jinými cennými kovy byla měď u nás na severu vždy dostupná díky nalezištím mědi na severu, ve Finsku a Švédsku. Jde o tradiční materiál používaný na střechy, proto střešní krajinu starých severských měst definuje charakteristická modrozelená barva.

Centrum veřejné dopravy v Lahti bylo oceněno v soutěži Evropská měď v architektuře. Mohl byste ve stručnosti popsat tento projekt? Jak se areál osvědčil v praxi?

Jedná se o projekt, kde se potkávají technicky náročné požadavky na infrastrukturu s historicky hodnotnou lokací. Výsledná podoba dopravního uzlu všechny tyto prvky dobře skloubila. Jedná se o uzel různých druhů dopravy s různými funkcemi, a to navíc v různých výškových úrovních. Byla to opravdová výzva vytvořit funkční a přitom vizuálně atraktivní celek. Může to ode mě působit trochu zaujatě, ale opravdu jsme udělali vše pro to, abychom vytvořili velmi kvalitní objekt ve veřejném prostoru města. Jedná se svým způsobem o vizitku města, kterou předkládá všem návštěvníkům, kteří sem přijedou, ve skutečnosti ale slouží primárně místním obyvatelům, kteří stanice využívají každý den.

Nedávno jsem se tam byl podívat, Lahti je vzdáleno pouhou hodinu cesty z Helsinek, není proto problém tam dojet. Na měděném plášti začíná vznikat patina a celý areál se tak krásně doplňuje se sousední budovou železniční stanice z tmavě červených cihel.

Co pro vás podobná ocenění znamenají?

Když vás někdo ocení, vždy vás to potěší. Moc si toho vážíme. Ceníte si toho zvláště v momentě, kdy soutěžíte mezi ostatními úžasnými návrhy. Nejdůležitější nicméně zůstává to, aby každodenní uživatelé budov byli spokojení. Tato ocenění navíc oficiálně ocení tvrdou práci celého týmu.

Uzel veřejné dopravy v Lahti, 2011-2016, studio JKMM © Mika Huisman

Na čem pracujete v současnosti?

Pokud vedete studio o 100 lidech, musíte mít neustále velký počet zakázek. Letos dokončíme dva skvělé projekty – knihovnu v Kirkkonummi, o které jsem už mluvil v souvislosti s použitím mědi, jde vlastně o rozšíření staré budovy a nové sídlo největšího finského maloobchodního konglomerátu Kesko Group. Oba projekty budou dokončené koncem léta.

Zároveň pracujeme na prostoru věnovaném výhradně divadlu a tanci, novém univerzitním kampusu pro Univerzitu výtvarných umění tady v Helsinkách, obrovskou centrální nemocnici v Jyväskylä a na několika nadstandardních rezidenčních a administrativních blocích velkého měřítka v Helsinkách. Rádi bychom také začali pracovat na návrhu fotbalového stadionu pro město Tampere. Jeho zadání spočívá v kombinaci sportovní arény a obytných bloků – tento projekt má opravdu jedinečný charakter!

Právě jsme také vyhráli soutěž na finský národní pavilon pro EXPO 2020 v Dubaji, jde tak konečně o vítaný mezinárodní projekt.

Rád bych se vás zeptal závěrem ještě na jednu otázku: znáte nějaké české architekty nebo konkrétní budovy v Čechách? Byl jste tady někdy?

Máme tu čest, že u nás pracuje mladý slovenský architekt Matúš Pajor. Pracuje v týmu, který navrhuje nové administrativní budovy v Helsinkách. Matúš mě seznámil s aktuální českou architekturou díky ročence české architektury.

Jako mladí studenti jsme navštívili Brno a Prahu v roce 1989 jako součást výměnného programu studentů naší univerzity. Tehdy jsme se seznámili s několika českými architekty a studenty. Zkušenost to byla jedinečná hned v několika ohledech. Prohlédli jsme si hodně domů ze 20. a 30. let, např. vilu Tugendhat a další fantastické areály moderní architektury. 

Také jsme měli možnost zúčastnit se v Praze přednášky starého českého architekta, který pracoval ve 20. nebo 30. letech v kanceláři Le Corbusiera – bohužel si už nedokážu vybavit jeho jméno. Byla to ale krásná návštěva.
 

Muzeum umění Amos Rex v Helsinkách, 2013-2018, studio JKMM © Hannu Rytky

Další příklady použití mědi najdete na adrese www.copperconcept.org