Krásné pro oči i pro duši. Dětský hospic získal Českou cenu za architekturu
Za deset let existence České ceny za architekturu se do ní přihlásilo přes dva tisíce staveb a na rautech se snědlo 5 tun řízečků, zaznělo také na letosním galavečeru. V jeho finále byla vyhlášena Česká cena za architekturu 2025. Získal ji dětský hospic Dům pro Julii.
, 13. 11. 2025
Hospic Dům pro Julii v Brně připomíná spíš velkou vilu v parku. Za jeho zdmi se však odehrávají těžké příběhy. Přicházejí sem rodiče s nevyléčitelně nemocnými dětmi a najdou tu ubytování, péči i psychologickou podporu. Jsou tu připraveni na všechny situace včetně umírání – na to je zde samostatná místnost a malý pietní prostor venku. "Celému našemu týmu se tam pracuje krásně, a přestože řešíme těžké téma, to prostředí nám moc pomáhá," řekla ředitelka hospice Radka Vernerová na slavnostním večeru, když stavba dostala Českou cenu za architekturu. Převzali ji její autoři, architekti Tomáš Págo, Milan Joja, Karel Kubza z ateliéru ČTYŘSTĚN architekti a krajinářský architekt Marek Holán.
Zvláštní cenu stavbě udělil také předseda Senátu ČR Miloš Vystrčil. „Dobrá architektura je nejen krásná pro naše oči, ale pečuje i o naši duši,“ řekl a vyzval diváky, aby přispěli do finanční sbírky hospicu.
Park, továrna i vily
Do soutěže se letos přihlásilo 271 staveb, 25 z nich se dostalo mezi nominované. Ve čtvrtek 13. listopadu bylo na galavečeru ve Fóru Karlín vyhlášeno šest finalistů. Kromě hlavních cen byla udělena také Cena předsedy Senátu ČR, kterou dostal taktéž brněnský hospic. Dále se letos poprvé udělovala Cena Aleny Šrámkové dílu s výrazným podílem žen. Několik ateliérů si odneslo zvláštní ceny – důvod k radosti byl tedy během večera celkem třináctkrát.
Mezinárodní porota měla letos pět členů, architektů a architektek ze Slovenska, Nizozemska, Izraele a Španělska, předsedal jí německý architekt, urbanista a akademik Roger Riewe. Mezi finalisty vybrali kromě hospicu také továrnu, park, dva rodinné domy a místní kulturní centrum.
Rekonstrukce a přístavba výrobní budovy ERA v Pardubicích (2023), pod níž jsou podepsáni Jiří Bíza a Tomáš Novotný z ateliéru Bíza architekti, vznikla proměnou původního výrobního a administrativního objektu z 90. let v současnou provozní budovu s jasným architektonickým výrazem. Zároveň se po celou dobu rekonstrukce nepřerušila výroba.
„Projekt sjednocuje části vzniklé v různých fázích do přirozeného celku, v němž forma následuje funkci a řemeslné provedení je samo o sobě architektonickou hodnotou. Budova společnosti ERA představuje příklad kultivované průmyslové rchitektury, která se obejde bez okázalosti, a přesto zanechává silný dojem,“ ocenila porota.
Pozornosti poroty neunikl ani park na Moravském náměstí v Brně (2023) navržený Martinem Sládkem a Janicou Šipulovou z ateliéru CONSEQUENCE FORMA architects, který vznikl kompletní revitalizací starší úpravy. Zahrnuje také fontánu, kterou si obyvatele překřtili na „brněnské moře“ a kolem rekordně dlouhou okružní lavičku. To vše porota ocenila: „Projekt obnovil esenciální funkci parku uprostřed města jako místa, kdemohou různé skupiny lidí společně trávit čas a účastnit se veřejného života (…) Revitalizace tak navrátila parku jeho původní důstojnost i energii a učinila z něj opět pulzující srdce města.“
Rodinný dům v Polance nad Odrou dokonce v porotě vyvolal „pocit štěstí z architektury.“ Je to skutečně vlídná stavba, kterou pro svoji rodinu navrhli Pavla a Martin Vymetálkovi z ateliéru bydloarchitekti. Jedná se o novostavbu rodinného domu, jež vznikla na místě původního domu po předcích. Architekti zvolili kompaktní a úsporné řešení s důrazem na jednoduché hmoty, přiznané materiály a přirozené propojení interiéru s okolní krajinou.
„Nový, jednoduše tvarovaný bílý dům, který si architekti navrhli pro sebe a své děti, vyniká přirozeností a skromností. Autoři dokázali z vlastního zadání vytvořit dům s harmonickým vztahem k prostředí i životu uvnitř. Dispozice ve tvaru H chytře propojuje denní zónu se soukromými částmi a zároveň otevírá interiér směrem do zahrady,“ shrnula to porota ve svém hodnocení.
Další ocenění dostala Vila Sidonius (2023) v Černošicích, která budí pozornost každého, kdo projíždí touhle obcí s převážně historickou výstavbou. Nelze totiž přehlédnout stavbu ze skla a oceli, která z dálky trochu připomíná most.
Dům od Jána Stempela a Jakuba Tesaře z ateliéru Stempel Tesař spočívá na dvojici železobetonových pilířů, který jako most překonává terénní rozdíl a otevírá panoramatické výhledy na krajinu Českého krasu i vzdálenou Prahu. „Architekti vytvořili stavbu, která propojuje precizní konstrukční řešení s elegancí a lehkostí. Viditelná ocelová kostra, do níž je vložen tepelně izolovaný obytný box, je provedena s mimořádnou přesností a citem pro detail. Každý prvek, od zinkovaných spojů po tenké rámy oken, potvrzuje technickou preciznost projektu,“ píše se v hodnocení poroty; právě odvaha, důslednost i estetická čistota této architektury porotu oslovila.
Ve stejném údolí jen o několik zastávek vlaku dál, přímo na nádraží v Řevnicích, vzniklo Komunitní centrum Sklad _13 (2024), pod nímž je podepsána Šárka Sodomková z ateliéru Sodomka*Sodomková Architekti. Zchátralý drážní sklad proměnili v nové kulturní centrum, přidali k němu několik barevných kontejnerů a i při nové funkci se tu povedlo zachovat nádražní romantiku.
Porota ocenila strategický tah, který stál na začátku rekonstrukce: „Architekti se rozhodli zachovat autenticitu budovy tím, že ji nechali prohlásit za památkově chráněnou, čímž se vyhnuli nutnosti narušujících energetických zásahů. Tím otevřeli širší otázku, zda lze udržitelnost chápat také jako citlivé zachování kulturní hodnoty a ducha místa,“ píše se v jejich hodnocení.
Porota také ocenila, že výsledek není jen záchranou historického objektu, ale i manifestem kulturní kontinuity: skromný sklad se proměnil v živé komunitní centrum, které propojuje minulost s přítomností, řemeslo s kreativitou a paměť místa s novou energií.“
Šárka Sodomková je výrazná tvůrkyně, k realizaci významně přispěla také architektka Řevnic Darja Balejová, která zastupovala město Řevnice. Také proto získala stavba novou Cenu Aleny Šrámkové.
Více k tématu
Porota dále udělila jedno čestné uznání, a to komplexu protierozních opatření a krajinářských úprav ve Vohančicích, jehož autorkami jsou Jana Janíková a Denisa Hrubanová z ateliéru Zahradní a krajinářská tvorba (2023). Terénní úpravy tu jen lehce modelují krajinu, aby lépe zadržovala vodu a odolávala erozi. Podle porotců je tohle archtiektura "utvářená samotnou přírodou."
