Architektura má nabízet hru

Pondělí, 23. Leden 2012 - 1:00
| Napsal:

V září tohoto roku proběhl festival Arch For People, zaměřený na beton v architektuře. Součástí byla prohlídka Národní technické knihovny v Praze, kterou prováděl člen autorského týmu Projektil architekti - Roman Brychta. Při té příležitosti vznikl i tento rozhovor o zásadách tvorby a inspiračních zdrojích.

Roman Brychta

Máte k betonu nějaký zvláštní vztah?

Beton mám rád, protože má detail, který mi vyhovuje. Pokud mohu, vyhýbám se komplikovaným detailům, jako je třeba ocelové tyčové zábradlí – všechny ty šroubečky, úchytky, distance…. Když je to z betonu, nakreslíte tvar, statik to vyztuží, pak se to složí a je hotovo. Při realizaci staveb z pohledového betonu je velice důležité narazit na lidi, kteří chtějí dojít ke kvalitnímu výsledku, diskutovat o možnostech a limitech technologie a ne prostě jen beton někam vylít. V Hradci Králové se nám to podařilo právě díky tomu, že na stavbě byli lidé, kteří „chtěli“. Byl to poměrně odvážný projekt, protože to je obrovský dům, u nás asi největší, co je odlitý celý z pohledového betonu.

Baví nás hledat nové materiály a technologie, přinášet je ze zahraničí, kde jsou běžně používané. Je to pro nás velký úspěch, když se nám podaří něco takového přinést a přesvědčit lidi, že se to u nás může používat a stane se to standardem .Třeba bituteracová podlaha v NTK, která byla u nás použita poprvé. Dnes máme za sebou již další realizaci v Chrudimi.

Máte teď v plánu prosadit nějaký nový materiál?

Zatím se nám nepodařilo to, co jsme chtěli v Hradci – probarvený beton nebo jiné technologie jako je grafický beton, reliéfní beton ve větším měřítku. Víme, že technologie existují, že jsou realizovatelné a dokonce se i realizují. Teď chystáme knihovnu v Kutné Hoře, která by měla být opět úplně jiná než ty předchozí knihovny. Bude to objekt složený z betonových skořápek a každá ta skořápka bude mít jemně odlišný výraz. Samozřejmě bychom opět rádi spolupracovali s výtvarníky.

Čím dál více módním se stává grafický beton. Znamená to tedy, že dnešní architektura směřuje k dekorativnosti?

Já si myslím, že dekor se vrací. Když se podíváte, jaké se nosí šaty, nebo na designové výrobky a interiéry, tak je to zřejmé. A to se samozřejmě odráží i v architektuře, ve fasádách a dokonce i v půdorysech. Možná je to také reakce na tzv. českou přísnost. Jsem rád, když architektura nabízí nějakou hru. Nemusí být sama o sobě hravá, ale musí mít nějakou možnost ten prostor použít ke změně, kterou nabídne k životu. Nemám rád, když někdo tvoří stylem: ´tohle je dům, který jsem navrhl já a takhle ho budete používat a jestli tuhle stěnu někdo poškrábe, tak bude zle´.

Často se architekti snaží dodat stavbě chybějící „osvěžení“ ale dopadne to špatně. Máte nějaké zásady, které vás vedou?

Pro mou práci je hlavní čerpat z místa. Často pobývám na daném místě delší dobu. Snažím se nasát energii toho místa a pomáhá mi, když s tím místem již mám nějakou předchozí dlouhodobou zkušenost. To je hodně důležité. Nerozumím tomu, když někdo navrhuje něco někam, kde nikdy nebyl. To je pro mě nepochopitelné. Další postup pak není takový, že bych něco navrhl a řekl si, že je to nuda a musím to změnit, aby to nuda nebyla. Hodně o tom přemýšlím a často přichází nápady mimo kancelář. Je to hodně o přemýšlení o představách, které vlastně následně zpětně prověřuji, jestli fungují také na papíře. Mám Přikrylovu školu, odkud jsem naučený, že stavba má být jednoduchá, jasně čitelná a otevřená dalšímu vývoji. V naší kanceláři se nesnažíme dodělat vše úplně sami. Naopak necháváme volné pozice pro vstupy dalších disciplín. Jde o otevřenou diskusi, někdy i výměnu názorů. Hádáme se. Je důležité umět naslouchat.

Najdete si v praxi čas na tvorbu, nebo vás zahlcují jiné povinnosti při vedení ateliéru?

Manažerské povinnosti nemám moc rád, bere mi to hodně času, který bych potřeboval na vymýšlení. Takže jsem si nejdřív zavedl úterky a čtvrtky bez mailů, abych si mohl vzít pastelky a skicovat. Ale i když si sednu, tak hned někdo zavolá, že potřebuje něco na stavbě… a já jsem v tu chvíli chtěl něco vymýšlet. Takže občas i vypínám nebo nezvedám telefony, abych mohl vůbec nějak fungovat. Ale to je asi normální a už delší dobu přemýšlím, že se musím snažit věci víc konzultovat a zadávat. Předávat myšlenky, aby mí spolupracovníci, kteří se tomu mohou plně věnovat, ty myšlenky dostali.

Ale samozřejmě, že nejšťastnější jsem, když můžu sedět a skicovat.

Máte to s kolegy rozdělené, že někdo víc vymýšlí koncept a někdo víc tu technickou část?

My to máme rozdělené spíš po projektech, takže každý vede nějaké projekty a dělá to i to. Pravda je, že já nedělám prováděčky a ani to moc neumím. To dělají kolegové, kteří s tím nemají problém.

Kdo je váš vzor? Inspirujete se zahraničními architekty?

Nemám nějaký personální vzor. Ale je důležité udržovat si přehled. Proto jsme si vybrali časopisy, které chceme mít u nás v kanceláři – Croquis, Frame, Detail a Architecture d'Aujourd'hui. Frame je sice o designu, ale jsou v něm malé projekty, design úlohy, které člověka pobaví a inspirují. Nebo když listujete webem Dezeen, nalézáte věci, které prezentují určitý způsob přemýšlení. Nejde o ten výstup, ale o proces, o zjištění, že někdo vymyslel židli, která je úplně triviální a vlastně to není nadesignované..

Tak alespoň nějaký oblíbený tvůrce?

Spíš jsou to jednotlivé domy. Nebo odšťavňovač na citróny ve tvaru Katedrály svatého Petra. Mám rád projekty, ve kterých je více myšlenkových vrstev k odkrývání.

Rozhovor vznikl dne 9.9.2011 v rámci festivalu Arch For People – Beton v architektuře.
S Romanem Brychtou si povídal Jaroslav Sládeček.