Jaké to je v ateliéru Marka Tesky

Čtvrtek, 4. Červen 2015 - 0:00
| Napsal:

Jak se stát dobrým žákem Marka Tesky nám prozradí student Petr Imrich.

Petr Imrich, návrh na nové šatní prostory pro Národní galerii v Praze - foto © Petr Imrich
Fotoalbum: 
Petr Imrich, návrh na nové šatní prostory pro Národní galerii v Praze - foto © Petr Imrich
Petr Imrich, varianta návrhu šatních prostor pro Národní galerii v Praze - foto © Petr Imrich
Petr Imrich, návrh informačního pultu pro vstupní prostory Národní galerie v Praze - foto © Petr Imrich
Petr Imrich, návrh informačního pultu pro vstupní prostory Národní galerie v Praze - foto © Petr Imrich

S Markem Teskou jsem se poprvé asi jako většina studentů setkal v předmětu Interiér, výstavnictví, design I, jehož přednášky vede značně svérázným, leč poutavým způsobem tak, aby si dokázal sjednat respekt a zajistit pozornost. Já jsem byl za to rád, protože mě obsah právě těchto přednášek, především výrobní postupy a používané materiály, zajímaly a Marek Teska svým jednáním a osobností dokázal eliminovat zbytečné vyrušování z řad studentů, na které je velice háklivý.

Kromě naděje, že se o designu a jeho praktické stránce věci dozvím více, jsem se do ateliéru k Marku Teskovi zapsal i z důvodu výběru tématu, které mě zaujalo svým praktickým zaměřením založeným na reálném základu a představou, že podobným zadáním bych se rád věnoval i v pozdější praxi. V úvodu semestru chtěl vidět v krátké době relativně velké množství odvedené práce a především jasné a uchopitelné výsledky a varianty návrhů, od kterých bude možné se v průběhu semestru odpíchnout a získat tak ujištění, že bude možné návrh dotáhnout do zdárného konce. Za předpokladu, že se takový nástup do semestru v jeho ateliéru povede, a že je s prozatímní odvedenou prací spokojen a přesvědčen o úspěšném vývoji projektu, již studenty nezavaluje další zbytečnou prací navíc a umožní jim v případě potřeby si od práce i ulevit tak, aby se mohli věnovat jiným aktuálním povinnostem. Jinými slovy je si vědom toho, že ateliér není jediným předmětem, kterým se studenti zabývají a že je někdy potřeba upozadit práci na ateliéru a věnovat se jiné akutní záležitosti (v mém případě to byla příprava na státní zkoušky). Stejnou vstřícnost ke změně harmonogramu však po společné domluvě očekává i od studentů a někdy je proto potřeba se dostavit na konzultaci i mimo ateliérové dny.

Celkový přístup Marka Tesky ke studentům v ateliéru je i přes jeho poněkud svérázný projev empatický a dokáže odhadnout, co studentovi překáží v tom, aby se při práci vydal správným směrem a tuto překážku dokáže většinou úspěšně odstranit. Když s ním v ateliéru konzultujete, vyjde poměrně brzy najevo, že není příliš velkým příznivcem práce na počítači a preferuje spíše pokud možno klasickou práci s tužkou a skicákem, alespoň co se týče vytváření konceptu a prvních fází návrhu. Na druhou stranu se dalo z jeho slov vyčíst jisté smíření se skutečností, že počítače a nové technologie hrají při navrhování stále větší vliv, ať už je to dobře nebo ne. Pokud je mu však odvedená práce na počítači odprezentovaná smysluplně a dokáže ho přesvědčit o užitečnosti, dokáže se pro věc i patřičně nadchnout.

Pro ty, kteří si ze svého studia na FA ČVUT chtějí odnést o něco více znalostí týkajících se designu, a věnovat se chvíli architektuře v jejím menším a detailnějším měřítku, bude práce v ateliéru u Marka Tesky určitě přínosem.

Článek je součástí seriálu Učitelé. Jeho cílem je nahlédnout pod roušku školských struktur a představit osobnosti, které nesou odpovědnost za utváření nové generace našich budoucích architektů, designérů a umělců.