Jaké to je v ateliéru Vlada Miluniće

Čtvrtek, 15. Leden 2015 - 0:09
| Napsal:

Dnes se s námi o své zážitky ze školního ateliéru u Vlada Miluniće podělí Ondřej Falc.

Ondřej Falc - foto © Petra Veselá
Fotoalbum: 
Ondřej Falc - Pohled 1 - foto © FSv ČVUT Ateliér Milunić Čajka
Ondřej Falc - Pohled 2 - foto © FSv ČVUT Ateliér Milunić Čajka
Ondřej Falc - Nadhled - foto © FSv ČVUT Ateliér Milunić Čajka
Ondřej Falc - Model - foto © FSv ČVUT Ateliér Milunić Čajka
Ondřej Falc - 3D Detail - foto © FSv ČVUT Ateliér Milunić Čajka
Ondřej Falc - foto © Petra Veselá

PŘIHLÁŠENÍ DO ATELIÉRU

Letní semestr na Fakultě stavební je mimo jiné vyhlášen ve znamení konstrukčních ateliérů. Výběr tohoto ateliéru probíhal přednostním obsazováním studentů do ateliérů, ve kterých již pracovali minulé semestry a vedoucí tak se studenty a s jejich prací již měli zkušenosti. Má cesta však záměrně směřovala jiným směrem - vybral jsem si ateliér Vláda Miluniće a Pavla Čajky s vizí vyzkoušet něco nového a možná se i trochu zapotit. Oba architekti na škole vedou pouze tento jediný ateliér, a tak jsem se za novou zkušeností vypravil právě tam. Většina studentů se díky zprávám kolujícím mezi vyššími ročníky přihlášení do tohoto ateliéru spíše vyhýbá. Jeho dokončení je prý náročné a hodnocení přísné. Možná právě proto jsem byl zvědavý, co je na tom pravdy, a do ateliéru jsem se přihlásil. V té chvíli jsem samozřejmě netušil, co mě čeká.

HARMONOGRAM

Na první schůzce jsme byli seznámeni s průběhem výuky a s požadavky vedoucích ateliéru. První týdny měla probíhat úvaha a rozprava nad zadáním s následným architektonicko – konstrukčním řešením dané stavby. Zhruba po polovině semestru se mělo začít s detailním řešením konstrukční stránky v návaznosti na design konstrukce. Zkoordinování konstrukce a designu v jeden fungující celek a doladění formy prezentace projektu byly věnovány poslední týdny semestru. V průběhu se konaly celkem tři prezentace – úvaha nad řešením, architektonický návrh a finální řešení a forma prezentace.

VÝBĚR ZADÁNÍ

Asi nejčastějším zadáním ateliéru bývají rozhledny a věže. Nám byl výběr umožněn z několika témat souvisejících s mosty a lávkami. Konkrétně se jednalo o lávku z Janáčkova nábřeží na Střelecký ostrov, obytný most z Jachtařského klubu přes Císařskou louku na Smíchov, a doplňkovým tématem jiného zaměření byla sportovní hala na Stadionu mládeže Kotlářka. Mou pozornost upoutala pěší lávka propojující Janáčkovo nábřeží se Střeleckým ostrovem s budoucím možným rozšířením na Žofín. Toto propojení mělo umožnit přístup pěším bez nutnosti dopravy po silničním mostě Legií.

NÁVŠTĚVA MÍSTA

Na prohlídku samotného místa se s námi vydal i Vlado Milunić. Obhlídce jsme věnovali celé odpoledne. Prošli jsme spolu část Prahy od Valdštejské jízdárny kolem Vltavy až po Jachtařský klub pod Vyšehradem a mohli tak nasát atmosféru života nábřeží Vltavy. Během cesty jsme diskutovali nejen o zadání, ale také o dalších tématech, na která jsme na nábřeží řeky narazili. Tato procházka byla dle mého názoru jedním z nejdůležitějších momentů celého semestru.

PRŮBĚH SEMESTRU

Již z počátku bylo zřejmé, že ateliér bude patřit k těm náročnějším na škole, tím více když se jedná o konstrukční ateliér a jeho absolvování nebude jednoduché. Po počátečních diskuzích nad řešením se naše pozornost přesunula na samotné návrhy. Ty vznikaly pomocí fyzických modelů, což je dozajista náročný postup, zejména zde v konstrukčním ateliéru však neocenitelný. Na modelu jsme si vždy mohli ověřit základní statické principy. Model přeci také „musí držet pohromadě“. Diskuze s architektem Milunićem nebyly jednoduché. Na architekturu má poměrně vyhraněný názor a o prosazení svého řešení student musel skutečně tvrdě bojovat. Navíc Vlado Milunić a Pavel Čajka nebyli ve všech svých názorech sjednocení, dokázali se ale vždy domluvit a na studentovi bylo, aby si vytvořil svůj vlastní názor na daný problém. V další fázi konstrukčního navrhování se projekt neodmyslitelně měnil i z pohledu designu. Statik Mirek Tomek po nás vyžadoval absolutní pochopení problému a nepustil nás k detailnímu řešení a výpočtům, dokud si nebyl jistý, že zcela chápeme základní konstrukční koncepci. Jako velmi pozitivní vnímám fakt, že bylo možné se statikem konzultovat prostřednictvím emailu v podstatě každý den do půlnoci. Jelikož času stráveného nad návrhem bylo mnoho, vnímám to jako neocenitelnou součást výuky.

ODEVZDÁNÍ

I přes veškeré svízelné situace odevzdání proběhlo bez problémů. Prezentace tradičně probíhala na posterech se studiovými výkresy a vizualizacemi a na fyzickém modelu. Zde vše navíc bylo doplněno o konstrukční a statická schémata, konstrukční výkresy a detaily a o statické výpočty. Dle mého názoru hodnocení vedoucích ateliéru bylo korektní a odpovídalo úrovni projektů. Nutno podotknout, že podle zvěstí šířících se po fakultě, byly očekávány horší výsledky.

HODNOCENÍ

V ateliéru jsme si na vlastní kůži osahali, jak hluboce je konstrukce podepsaná na výsledném vzhledu stavby a díky velmi schopnému a vstřícnému statikovi získali množství rad a zkušeností. Dozajista ateliér doporučuji studentům, kteří chtějí zkusit jiný přístup k architektuře, strávit jeden semestr s velmi zajímavými lidmi a prožít si křest ohněm, který je určitě posune o velký krok dál.

Článek je součástí seriálu Učitelé. Jeho cílem je nahlédnout pod roušku školských struktur a představit osobnosti, které nesou odpovědnost za utváření nové generace našich budoucích architektů, designérů a umělců.